Brněnský architektonický manuál

 
 
   

POLÁŠEK JOSEF

 

Datum úmrtí: 20.12.1946 Brno

Seznam objektů architekta

Fotografie architekta

 

Životopis architekta

Jeden z předních představitelů brněnského funkcionalismu, Josef Polášek, se narodil 27. března 1899 v Boršově u Kyjova. Vyučil se zedníkem, podobně jako jeho pozdější kolega Bohuslav Fuchs. Roku 1916 byl přijat na Státní průmyslovou školu stavitelskou v Brně, hned následujícího roku byl však povolán k armádě. Po skončení první světové války se Polášek na stavitelskou školu vrátil a roku 1921 zde také odmaturoval. Ve stejném roce začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze ve speciální škole architektury u Pavla Janáka. V jeho ateliéru také Josef Polášek absolvoval půlroční praxi a v létě roku 1924 se zúčastnil školní exkurze do Holandska[1], která významně ovlivnila jeho další směřování.

Na doporučení svého pražského profesora Janáka získal mladý architekt roku 1925 práci v projekční kanceláři městského stavebního úřadu v Brně. Vedoucím této kanceláře byl tehdy Bohuslav Fuchs a Polášek se stal jeho asistentem. K první samostatné realizaci se Josef Polášek dostal pravděpodobně až roku 1927, kdy vyprojektoval modlitebnu Českobratrské církve evangelické v Kyjově a ve stejném roce zde na kolektivní výstavě představil několik svých architektonických studií.[2] Pro Kyjov vytvořil Polášek později také další architektonické projekty.

Roku 1928 se Polášek díky cestovnímu stipendiu pro absolventy pražské Uměleckoprůmyslové školy vrátil na půl roku do Holandska[3] a po svém návratu do vlasti přednášel a také publikoval několik článků o holandské architektuře. Později vydal brožuru Holandské stavebnictví.[4] Poláška v Holandsku zaujaly především konstrukční a typologické novinky a nové pojetí tzv. otevřené školy, které umožňovalo větší variabilitu dispozice a propojení učeben s exteriérem. Své poznatky z Holandska Polášek zúročil v další spolupráci s Bohuslavem Fuchsem při stavbě brněnských škol a také na mnoha vlastních projektech školních budov. Hlavní Poláškovou zásadou při stavbě škol bylo zvýšení hygienického standardu; docílil toho dokonalým osvětlením, provzdušněním a odstraněním zbytečných tmavých chodeb. S minimem architektonických prostředků dosáhl maximálního výrazu a absolutní účelnosti školních budov.

Druhým velkým tématem Poláškovy architektonické tvorby byla problematika minimálního bydlení. Polášek několikrát publikoval články v odborných architektonických časopisech (Stavitel, Architektura, Index), ve kterých kritizoval rozpor mezi luxusním bydlením vyšších vrstev a nouzovým bydlením v dělnických koloniích. K realizaci jeho vizí mu pomohla novela zákona přijatá 1930na podporu výstavby domů s lacinými byty. S touto novelou lze spojit tři Poláškova funkcionalistická sídliště – dvě brněnská, v ulicích Vranovská a Skácelova, a Masarykovu kolonii pro bankovní úředníky v Košicích. Ve všech těchto obytných komplexech uplatnil architekt principy kolektivního bydlení. Polášek také na základě svých zkušeností z Holandska propagoval typizaci a standardizaci stavebních součástí, díky nimž došlo ke zlevnění celé stavby. V jeho malobytových domech se tedy objevily totožné okenní formáty a typizované jsou i schodišťové stěny a balkony. Přesto kladl důraz na estetičnost fasád, v jejichž minimalismu a plastickém členění lze rozpoznat ideály středoevropského sociálně orientovaného směru Nové věcnosti.

Po těchto realizacích sociálního charakteru se Polášek pustil do projektu vlastní vily v Brně v Barvičově ulici. Následně navrhl dům pro svého bratra Jana v Přerově a několik dalších rodinných domů po celé Moravě, kolem deseti jich např. vzniklo v Kyjově. Architektura Poláškových rodinných domů z první poloviny 30. let byla charakteristická strohostí a důrazem na funkci. V roce 1934 zrekonstruoval barokní budovy tzv. Nové radnice v centru města Brna. Také v dalších stavbách (např. spořitelny ve Velkém Meziříčí nebo v Boskovicích) je patrný pietní přístup k okolní zástavbě.

V druhé polovině 30. let došlo ke změně Poláškova postoje k architektuře, upustil od vědecké formy funkcionalismu a přiklonil se spíše k jeho emocionální stránce, a to i ve svých teoretických statích. Symbolem Poláškových staveb druhé poloviny 30. let bylo časté užití kruhových luxferů, v jeho návrzích se začaly objevovat křivky, jako je tomu např. u školy v Křídlovické ulici v Brně nebo u terasy víkendového domu JUDr. Kyjovského v Brně-Bystrci. Vrcholem Poláškovy tvorby konce 30. let byl společný projekt s Otakarem Oplatkou a Heinrichem Blumem – budova První moravské spořitelny v Brně, jejíž administrativní a nájemní dům má konkávně prohnutou celou uliční fasádu a křivky jsou hojně užity i v interiéru budovy.

Josef Polášek se mimo svou praxi zabýval také teorií architektury a své stati velmi často publikoval. Na stránkách Indexu (jehož byl od roku 1929 spolupracovníkem) referoval například o průběhu 2. mezinárodního kongresu moderní architektury (CIAM) ve Frankfurtu nad Mohanem, kterého se zúčastnil v říjnu roku 1929 společně s Bohuslavem Fuchsem. Angažoval se rovněž v různých architektonických spolcích. V roce 1930 se stal členem výboru organizace Levé fronty[5], která sdružovala české levicově orientované intelektuály. Polášek se po vzniku její brněnské architektonické sekce stal společně s Bohuslavem Fuchsem a Jiřím Krohou jedním z jejích nejaktivnějších členů. O dva roky později se stal členem československé sekce CIAM. Roku 1932 byl jedním z iniciátorů Sjezdu levých architektů, o rok později po založení Svazu socialistických architektů se stal členem jeho výboru. V dalších letech vstoupil do Spolku umělců Mánes, Svazu českého díla a Sdružení architektů. Roku 1936 se stal také členem Mezinárodního výboru pro řešení problémů současné architektury (CIRPAC). Následujícího roku byl oceněn zlatou medailí na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži.

Na začátku druhé světové války se Josef Polášek začal intenzivně věnovat urbanismu a v následujících letech zpracoval regulační plány sedmi moravských obcí. Válečná léta byla také dobou jeho příklonu k regionalismu. Na počátku 40. let obeslal soutěž na typovou zemědělskou usedlost Moravského Slovácka, podobnou usedlost vymyslel také pro Českomoravskou vrchovinu a zároveň o lidovém stavitelství přednášel. 19. září 1939 se Polášek oženil s o dvacet let mladší medičkou Ankou Lochmannovou, s níž měl dva syny.[6] Architekt několik let trpěl tuberkulózou a od roku 1945 se jeho zdravotní stav neustále zhoršoval. Přesto nepřestával projektovat. Ještě roku 1946 začal intenzivně spolupracovat s architektem Jaroslavem Burešem, který po Poláškově smrti dokončil jeho projekty. Josef Polášek podlehl své nemoci 20. prosince 1946 v Brně. V roce 2004 mu byla in memoriam udělena Pocta České komory architektů.

LV

 


[1]      Všeobecná a speciální škola architektury profesora Pavla Janáka pořádala mezi 4. a 16. červnem exkurzi do Holandska, při níž účastníci navštívili Curych, pařížskou Mezinárodní výstavu dekorativního a průmyslového umění, Versailles, Chartres a v Holandsku města Amsterdam, Rotterdam a Hilversum. Viz Petr Pelčák, Ivan Wahla (ed.), Josef Polášek, Brno 2004.

[2]     Šlo o společnou výstavu umělců původem z Kyjovska – akademického malíře Josefa Prokopa, akademického sochaře Jana Znoje a Josefa Poláška; k výstavě vyšel také katalog s textem Ladislava Dlouhého. Viz Petr Pelčák, Ivan Wahla (ed.), Josef Polášek, Brno 2004.

[3]    Polášek v Holandsku pobýval mezi 15. březnem a 15. zářím 1928. Je pravděpodobné, že v průběhu pobytu navštívil také Francii. Viz Petr Pelčák, Ivan Wahla (ed.), Josef Polášek, Brno 2004.

[4]    Kromě Nizozemska navštívil Polášek roku 1925 také výstavu WO-BA (Wohnungsbauausstellung) v Basileji, o které následně napsal referát Architektura ve Švýcarsku.

[5]     Levá fronta byla organizace založená roku 1929, sdružující levicově orientované české intelektuály. Nahradila činnost Svazu moderní kultury Devětsil. Jejími zakládajícími členy byl Karel Teige, Bedřich Václavek, Stanislav Kostka Neumann a Julius Fučík. Náplní organizace bylo pořádat besedy a přednášky a v letech 1930–33 vydávala Levá fronta i vlastní stejnojmenný časopis. Roku 1938 byla tato společnost nucena ukončit svoji činnost.

[6]    Oba jeho synové emigrovali roku 1969 do Jihoafrické republiky. Následně jim byl zabaven majetek, k emigraci byla donucena roku 1980 také vdova po Josefu Poláškovi, která o sedm let později v Jihoafrické republice zemřela.

 

 

Prameny / Bibliografie

 

Kateřina Lopatová, Architekt, 1999

František Kalivoda, Index. Vzpomínkový sborník Bedřicha Václavka, Brno 1957

Rostislav Švácha, Domov, 1986

Petr Pelčák, Ivan Wahla (eds.), Josef Polášek 1899-1946, Brno 2004

Vladimír Šlapeta, Architekt, 1999

Petr Pelčák, Architekt, 1991

Ladislav Dlouhý, Josef Polášek, Kyjov 1927

Rostislav Švácha, Výtvarná kultura, 1984