Brněnský architektonický manuál

 
 

Objekty architekta

 

Životopis architekta

Architekt a pedagog Jaroslav Syřiště se narodil 12. května 1878 v Litovicích v okrese Kladno. Reálku absolvoval v letech 1889–96 v Praze a poté zde nastoupil na Českou vysokou školu technickou, kde studoval u Josefa Schulze a Jana Kouly. V letech 1904–08 asistoval v Koulově ateliéru a zároveň praktikoval v několika stavebních firmách. V roce 1907 byl jmenován učitelem a roku 1910 profesorem na Vyšší státní průmyslové škole v Brně, kde se stal roku 1919 ředitelem. Mezi jeho žáky patřili mimo jiné brněnští architekti a stavitelé Václav Dvořák, Alois Kuba, Bohuslav Fuchs nebo Josef Polášek.

V roce 1919 založil pražskou Společnost architektů, stal se také členem brněnského Klubu výtvarných umělců Aleš a v roce 1922 stál u vzniku Skupinu výtvarných umělců v Brně. Jeho raná tvorba prošla vývojem od kubismu (Obecní dům v Bučovicích, 1913) k rondokubismu a národnímu slohu (sletiště Orla v Brně na Bauerově rampě, 1922, Nemocenská pokladna soukromých úředníku na rohu ulic Kounicovy a Zahradníkovy, 1923–25), inspiroval se ale také geometrickou secesí a holandskou architekturou. V roce 1923 se stal členem Regulačního poradního sboru pro Velké Brno, od této doby se také datuje jeho zájem o problematiku nového umístění budov brněnských vysokých škol. Rozhodující vliv na jeho další tvorbu měla Le Corbusierova přednáška „Purismus a architektura“, která se konala v rámci cyklu „Za novou architekturu“, organizovaného redakcí Bytové kultury a Klubem architektů v Brně a v Praze roku 1925.[1]

Syřišťova tvorba se od konce 20. let proměnila směrem k modernímu architektonickému rukopisu (České státní reálné gymnázium v Brně na Poříčí, 1929). V návrhu vlastního rodinného domu v Brně -Žabovřeskách v Březinově ulici a v jedné ze staveb kolonie Nový dům jsou již patrné funkcionalistické tendence. V roce 1926 byl Syřiště jmenován vedoucím odboru pozemního stavitelství na České vysoké škole technické v Brně, o rok později se stal děkanem odboru stavebního inženýrství. V letech 1929–31 a 1937–38 byl jmenován děkanem odboru architektury a pozemního stavitelství. Nejvyšší rektorskou funkci na brněnské české technice zastával v roce 1939 až do uzavření vysokých škol a vrátil se do ní opět po skončení války. V této době na škole působila generace avantgardních architektů, tvořená Bohuslavem Fuchsem, Bedřichem Rozehnalem, Jaromírem Krejcarem, Miroslavem Kopřivou a dalšími. V roce 1948 odešel Syřiště ze zdravotních důvodů do důchodu, na škole však nadále působil. Zemřel 20. září 1959 v Brně.

LV



[1]      Traduje se historka, že Syřiště se Corbusiera zeptal, zda mu do plochých střech nezatéká, on odvětil, že ano, a pokračoval ve výkladu. Viz Osolsobě, s. 313. 

Prameny / Bibliografie

 

Jana Osolsobě, Bulettin Moravské galerie, Brno 2003

Adéla Horová, Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1995