Brněnský architektonický manuál

 
 
   

WIESNER ERNST

 

Datum úmrtí: 15.7.1971 Liverpool, Anglie

Seznam objektů architekta

Soupis díla

 
 

1911–12

Přestavba vily H. Kellnera (Nádražní 8, Rosice)

1919–20

Zahradní domek S. Berana (Drobného 28c, Brno)

Adaptace domu A. Wiesnera (Pekařská 10, Brno)

Činžovní vila W. Gutmanna (Údolní 58, Brno)

Návrh na regulaci a zastavění pozemků mezi Mozartovou a Beethovenovou ulicí v Brně

1920–22

Adaptace dvorního křídla na vlastní byt s ateliérem (Pekařská 10, Brno)

Přestavba mlýna a škrobárny H. Kellnera (Nádražní 8, Rosice)

1920–39

Přestavby, přístavby a vybavení interiéru továren a prodejen cukrovinek OPP A.G. (Cejl 109, Křenová 75, Lidická 23, Malinovského nám. 4, Masarykova 3/5, Palackého 13, Pekařská 54, Václavská 13, Brno; Praha, Olomouc, Ostrava, Opava aj.)

1921–22

Administrativní budova Moravské zemské životní pojišťovny (Mozartova 3, Brno)

1921–38

Úprava textilní továrny Paula Neumarka (Dornych 27, Brno)

1922–24

Adaptace a nadstavba administrativní budovy s bytem firmy Gebrüder Gutmann (Za divadlem 2, Brno)

1923–25

Administrativní budova České banky Union Brno (Beethovenova 4, Brno)

Správní budova Žilinské a Ladecké portlandcementové továrny (Gunduličova 10, Bratislava)

1924–25

Přestavba pekárny D. Druckera (Vídeň)

1924–26

Vila E. Münze (Hroznová 19, Brno)

1924–38

Úprava textilní továrny bratří Stiassných (Přízova 5, Brno)

1925–26

Rodinný dům W. L. Steina (Barvičova 25, Brno)

1925–27

Částečná přestavba nájemního domu – prostory kavárny Esplanade (Roosveltova, Brno)

1925–30

Krematorium (Jihlavská 1, Brno)

1926

Soutěžní návrh na hotel (Divadelní 3, Brno)

1926–29, 1933, 1936

Palác Morava – obytná obchodní a administrativní budova Moravské zemské životní pojišťovny s kavárnou a kinem Kapitol (Divadelní 3, Brno)

1927

Návrh na budovu Okresní politické správy a Okresního soudu s věznicí (Bílovec)

1927–29

Vila A. Stiassného (Hroznová 14, Brno)

Částečná přestavba nájemního domu na kavárnu a restauraci L. Hannaka (Masarykova 16, Brno)

1928

Rodinný dům v kolonii Nový dům (Bráfova 109, 111, Brno)

Soutěžní návrh na budovu Moravské banky (Nám. Svobody 21, Brno)

Soutěžní návrh na Českou banku Union – s J. Gočárem (Na příkopě, Praha)

Soutěžní návrh na Českou eskomptní banku (Nám. Republiky, Praha)

1928–29

Vila W. V. Neumarka (Vinařská 38, Brno)

Obchodní dům nebo skladiště (?) firmy Stiassni (Varaždín, Chorvatsko)

1928–30

Administrativní budova s byty a obchody Moravské banky – s B. Fuchsem (Nám. Svobody 21, Brno)

Vila G. Haase (Lipová 43, Brno)

1930

Soutěžní návrh na kino Elektra (Škroupova 3, Plzeň)

Soutěžní návrh na budovu Všeobecného penzijního ústavu – s B. Fuchsem (Burešova 20, Brno)

Soutěžní návrh na budovu Nejvyššího soudu (Husova ul., Brno)

Soutěžní návrh na Jubilejní úrazovou nemocnici (Ponávka 6, Brno)

Soutěžní návrh na Německou Masarykovu lidovou univerzitu (Janáčkovo nám. 2a, Brno)

Rodinný dům E. a M. Pickových (U Mrázovky 7, Praha)

1931

Adaptace parteru a interiérů nájemního domu pro Anglo-československou banku a Pražskou úvěrní banku (Jezuitská 1, Brno)

Soutěžní návrh na budovu Nejvyššího soudu (Veveří ul., Brno)

1931–32

Nájemní dům družstva Freundschaft (Rybářská 10, Brno)

Interiéry a obchodní portál prodejny obuvy F. L. Poppera (Masarykova 16, Brno)

1932

Nájemní dům (Stará 24, Brno)

Soutěžní návrh na Ústřední budovu města Brna – s B. Fuchsem a J. Kumpoštem (Husova ul., Brno)

Návrh na vilu R. Poppera (Praha ?)

1933

Rodinný dům JUDr. L. Weinberga (Farní 10, Hranice)

1933–39

Návrhy na Ústřední budovu města Brna – s B. Babánkem, B. Fuchsem a J. Kumpoštem (Husova ul., Brno)

1934

Rodinný dům H. Weiglové (Kalvodova 2, Brno)

Soutěžní návrh na budovu Eskomptní banky (Štúrova, Grösslingova ul.?, Bratislava)

 1934–37

Úprava interiéru tzv. Větší synagogy (ul. Antonína Trampla, Boskovice)

1934–38

Úprava továrny na výrobu telefonů Priteg (Ponávka 31, Brno)

1935

Úprava obchodního portálu a interiérů pánského módního salónu Arnold Lassmann a módního salónu Gustav Weiss (Masarykova 9, Brno)

Přestavba hotelu Kulm (Arosa, Švýcarsko)

1935–36

Přestavba a nadstavba tzv. Doretova dvora pro Moravskou zemskou životní pojišťovnu (Malinovského nám. 4, Brno)

Poštovní a telegrafní úřad (Tř. gen. Svobody 13, Šumperk)

1935–38

Úprava textilní továrny Landesmann & Kornhaber, (ul. Czechowa 22, Bielsko, Polsko)

1936

Nájemní dům R. Poppera (Hlinky 72, Brno)

Soutěžní návrh na malobytové domy – s J. Kranzem (Rennenská, Kabátníkova ul., Brno)

Soutěžní návrh na budovu filiálky Národní banky československé (Štúrova 2?, Bratislava)

Úprava továrny na cukrovinky OPP A.G. (Bratislavská 12-14, Brno)

1936–38

Úprava pekařských dílen Feldmann & Pschikal (Mostecká 26/28, Brno)

Chlapecká obecná škola – s A. Liebscherem (Nám. 9. května 8, Boskovice)

Úpravy továrny na výrobu elektromotorů a tkalcovských strojů Georg Schwabe (ul. Grazynskiego, Bielsko, Polsko)

Úpravy textilní továrny Kazimierze Kohna (Lodž, Polsko)

1937                                   

Soutěžní návrh na administrativní a obytný dům První moravské spořitelny – s A. Liebscherem (Jánská 8-10, Brno)

Soutěžní návrh na budovu Krajského soudu s trestnicí (Kounicova ul., Brno)

Soutěžní návrh na budovu Finančních úřadů (Jihlava)

Regulační a zastavovací plán města Jihlava – s A. Liebscherem

Soutěžní návrh na budovu Okresního domu – s A. Liebscherem (Nám. Míru 51?, Mělník)

Návrh na kachlová kamna (zámek Dukovany)

1937–38

Sportovní hotel Peraton (Kitzbühel, Rakousko)

1938

Přestavba terasy vily A. Jelínka (Ostrůvek 2, Velké Meziříčí)

Soutěžní návrh na administrativní budovu Lidových novin s tiskárnou a bytem majitele (Zelný trh 9, Brno)

Návrhy na rodinný dům R. Kellnera (Rosice)

Účast na soutěžním návrhu B. Babánka na Osvětový dům (Veselá ul., Brno)

1938–39

Adaptace bytu JUDr. V. Rozsypala (Čápkova 18, Brno)

1939 (?)                                    

Koželužna firmy A. Jelínka (Náměstí 13, Velké Meziříčí)

1941–43                                                             

Úprava interiérů (?) citadely (tzv. Nisi Prius Court) pro účely správy hrabství Cumberland (Carlisle, Velká Británie)

1943–45

Částečná přestavba a zařízení úřadů československé exilové vlády (Cadogan Gardens, Belgrave Street, Piccadilly Circus, Landdowne Crescent, Pont Street, Londýn, Velká Británie)

1945–47

Přestavba československého velvyslanectví (Grosvenor Place, Londýn, Velká Británie)

1948

Kolonie osmi rodinných domů pro zaměstnance koželužny A. Jelínka (Družstevní 14, 16, Velké Meziříčí)

1949–51

Přestavba administrativní budovy a chemické továrny Pest Control Ltd. (Cambridge, Velká Británie)

1953

Návrh vily (Heswall, Cheshire, Velká Británie)

1954

Obchodní dům s dětským oblečením a sklady firmy J. L. Sorsky (Liverpool, Velká Británie)

1954 (?)

Přestavba a přístavba hotelu „Sea-Bank“ (Velká Británie)

1959                                  

Rekonstrukce kostela Sv. Kláry (Liverpool, Velká Británie)

1960

Úprava věže kostela Sv. Kláry (Liverpool, Velká Británie)

Soutěžní návrh na metropolitní katedrálu Krista Krále (Liverpool, Velká Británie)

1962

Návrh úpravy presbytáře kostela Sv. Antonína (Huyton, Velká Británie)

1962–63

Přestavba úřadů římskokatolické kurie (Liverpool, Velká Británie)

1959–69 (?)

Školy Sv. Mikuláše – 1. etapa – střední škola (Brownlow Hill, Liverpool, Velká Británie)

1966–70 (?)

Školy Sv. Mikuláše – 2. etapa – základní škola (Brownlow Hill, Liverpool, Velká Británie)

 

 

Fotografie architekta

 

Životopis architekta

Ernst Wiesner se narodil 21. ledna 1890 v Malackách na Slovensku. Jeho rodiče pocházeli z Moravy, otec se živil prodejem papíru a psacích potřeb. V roce 1899 se rodina přestěhovala do Brna, kde se Wiesnerův obchod rozrostl a kde Ernst mohl studovat na Zemské vyšší reálné škole. V letech 1905–09 studoval na Vyšší průmyslové škole – obor stavební, poté se rozhodl pokračovat ve studiu ve Vídni. Nejdříve absolvoval několik semestrů na Technische Hochschule, kde se věnoval hlavně předmětům souvisejícím s architekturou a výtvarným uměním[1], v roce 1910 se mu však naskytla možnost přejít na vídeňskou Akademie der bildenden Künste do Mistrovské školy architektury, kterou vedl v tradičním duchu architekt Friedrich Ohmann.[2] Zde Wiesner zakončil svá studia v roce 1913.

Během první světové války působil u ženijního pluku v Polsku, Dalmácii a jižním Tyrolsku, poté se vrátil do Brna, kde roku 1919 začal pracovat jako samostatný architekt. Za jednu z Wiesnerových prvních realizací lze považovat stavbu dřevěného zahradního domku v ulici Drobného č. 28 pro Samuela a Hermine Beranovy. Přelomovým architektonickým dílem byl však Gutmannův nájemní dům v Údolní ulici č. 58, který do secesního Brna přinesl hladkou fasádu zdobenou pouze výraznými okenními šambránami, a stal se tak předzvěstí budoucího puristicky orientovaného vývoje brněnské architektury. V letech 1920–25 se Wiesner zabýval problémem zastavění bloku ulic Mozartovy a Beethovenovy, kde nakonec byly realizovány stavby Moravské zemské životní pojišťovny (Mozartova 3) a České banky Union (Beethovenova 4), které svými jednoduchými fasádami, použitím zajímavých materiálů a důrazem na logické uspořádání interiéru jasně naznačovaly priority architektovy budoucí tvorby. Tyto zásady se uplatnily také v souboru vil postavených v druhé polovině 20. let pro bohatou židovskou klientelu v brněnské Masarykově čtvrti. V roce 1924 vznikla vila pro Eduarda Münze (Hroznová 19), která přispěla Brnu novinkou v podobě natočení domu „zády do ulice“ nebo vila pro brněnského textilního továrníka Alfreda Stiassného (Hroznová 14), umístěná v rozlehlé zahradě.

Svérázným architektonickým počinem byla ve své době budova brněnského krematoria, realizovaná v letech 1925–30;  Wiesnerovi se v ní podařilo skloubit utilitární a technickou stránku stavby s efektním expresivním výrazem. Další významnou realizací, která ovlivnila podobu centra města Brna, byla stavba paláce Morava v letech 1926–29, kterou iniciovala Hermine Stiassná. Vyzvané mezinárodní soutěže se tehdy zúčastnili uznávaní architekti P. Behrens, I. A. Cambell, J. J. P. Oud a E. Wiesner. Originální stavba administrativní a obytné budovy (Divadelní 1), realizovaná podle Wiesnerova návrhu, nezapadá svým rozmanitým půdorysem a přívětivým výrazem režného zdiva do funkcionalistické šablony tehdejší stavební produkce. Nevšední tvar dispozice je přitom velkou měrou daný začleněním původní budovy do nové stavby a snahou o účelnost a maximální světelnost vnitřních prostor.

Dnes již nedochovaným skvostem mezi brněnskými kavárnami bylo Café Esplanade v Roosveltově ulici. Pro brněnského kavárníka Aloise Strompfa zde Wiesner vytvořil jedinečný prosvětlený otevřený prostor, procházející přes dvě patra, tvořený oválným sálem s proskleným stropem, vestavěným ve dvoře domu. Kavárna byla poškozena bombardováním v roce 1944, celý blok pak zcela zmizel při stavbě Janáčkova divadla v 50. letech. Jedním z mála Wiesnerových příspěvků do tehdy populární problematiky minimálního bydlení byl dvojdům (Bráfova 109 a 111) v kolonii Nový dům. Její stavba byla iniciována v rámci Výstavy soudobé kultury v Československu v roce 1928. V brněnských Žabovřeskách vznikla na základě návrhů významných českých architektů skupina malých rodinných domů s úsporným stavebním programem. Wiesnerovi se podařilo využít malou plochu způsobem, který umožňoval pohodlné a praktické bydlení. Proto také jeho dům jako jeden z mála objektů v kolonii unikl pozdějším výrazným stavebním zásahům obyvatel.

V letech 1928–30 došlo při stavbě Moravské banky na nám. Svobody ke spolupráci dvou výrazných osobností brněnské architektury. Soutěžní porota vyzvala na základě předložených návrhů Ernsta Wiesnera a Bohuslava Fuchse, aby společně realizovali stavbu, která představovala další významný krok na poli konstrukčních inovací – obě uliční fasády byly zavěšeny na železobetonové konstrukci, jejíž nosné články jsou patrné jen v interiéru stavby.[3] 

Poslední významnou realizací Ernsta Wiesnera v Brně byla přestavba tzv. Doretova dvora na Malinovského náměstí, který přiléhal k již dříve realizovanému paláci Morava. Architektovi se podařilo dokonale sjednotit svou budovu paláce Morava s novostavbou pomocí kompaktní fasády z režného zdiva, akcentovanou světlým obložením nároží stavby.

Před nacistickou okupací uprchl Ernst Wiesner teprve na jaře roku 1939 do Londýna. Tam působil jako správce budov české exilové vlády a dohlížel na dostavbu poškozených objektů. Po válce se nakrátko vrátil do Brna, a zjistil, že jeho dům byl pobořen, byt vykraden a plány, výkresy a písemnosti zničeny. V roce 1948 odešel kvůli politickému vývoji natrvalo do Anglie, kde získal pedagogické místo na prestižní Škole architektury na univerzitě v Liverpoolu. Zde působil až do své penze a byl za svou práci  odměněn prestižním vyznamenáním – titulem Master of Architecture. Jedinou větší architektonickou zakázkou v Anglii však byla stavba římskokatolické střední školy sv. Mikuláše v Liverpoolu.

Wiesnerovy kontakty s Brnem byly navázány až v polovině 60. let díky iniciativě arch. Bedřicha Rozehnala. Wiesnerovi byla udělena stříbrná medaile Univerzity J. E. Purkyně a čestný doktorát, významný teoretik architektury Zdeněk Kudělka o něm začal připravovat monografii. Rozvíjející se vztahy mezi liverpoolskou a brněnskou univerzitou architekta nadchly natolik, že zamýšlel věnovat Brnu  ročně částku 1 000 liber jako stipendium pro studenty a pedagogy. Podobným účelům měl sloužit také jeho dům v Liverpoolu, který chtěl po své smrti věnovat na ubytování českých studentů. Slibně se rozvíjející spolupráci, stejně jako plánovaným návštěvám Brna, však učinila přítrž změna politického klimatu v roce 1968. K tomu se přidala nemoc, která upoutala architekta na invalidní vozík a které Wiesner definitivně podlehl 15. července 1971.

PH

 


[1]     Architektonické tvarosloví, architektonická kresba, malířská perspektiva – prof. Karl Mayreder, kresba aktů – prof. Eduard Weith, nauka o stavbě a proporcích lidského těla – dr. Hermann Heller, starokřesťanská a středověká architektura – prof. Max von Ferstel, architektonická kresba, dějiny architektury – dr. Josef Neuwirth, památková péče – dr. Holey.

[2]     Ohmannova škola stála v opozici k novátorskému ateliéru Otto Wagnera, který prosazoval nový pohled na architekturu a na rozdíl od Ohmanna nepřikládal takový význam studiu historických stylů. Zajímavé je i dochované výstupní hodnocení, které Ohmann uděloval na závěr studia každému studentovi: „...Umělecky nadaný pan Wiesner se osvědčil během studia jako snaživý a pilný. Jeho poslední projekt, hotel v Brně (nezachoval se – pozn. aut.), ukazuje prakticky myslícího architekta. Zvláště je nutno zdůraznit jeho plynulé začlenění stavby do okolní zástavby, a proto je možno co nejvřeleji doporučit ho jako spolupracovníka.“ (Kudělková – ABK – Protokoly o vysvědčeních).  Závěrečná hodnocení se zřejmě příliš nelišila, podobné obdržel i arch. Karl Lehrmann, který byl pravděpodobně Wiesnerovým spolužákem a jehož architektonické směřování na rozdíl od Wiesnera zůstalo věrné historizujícím zásadám Ohmannovým.

[3]     S Bohuslavem Fuchsem se Wiesner zúčastnil ještě soutěže na Všeobecný penzijní ústav v Brně v Burešově ulici v roce 1930, ale ten byl nakonec postaven podle projektu Emila Králíka. Ve 30. letech se Wiesner zúčastnil i soutěže na Nejvyšší soud v Husově ulici (soutěž později zrušena a vypsána znovu na stavbu v ulici Veveří  naproti budově České techniky – stavba nakonec nebyla realizována). Nejpodivněji se však jeví situace kolem soutěže na Úřední budovu města Brna, která byla později vypsána pro stejný pozemek v Husově ulici. Porota nakonec pověřila architekty Fuchse, Kumpošta, Wiesnera a Babánka k vytvoření finálního návrhu, v průběhu prací však docházelo ze strany města k zásahům a změnám zadání takovým způsobem, že se přes usilovnou práci architektů do začátku války nepodařilo projekt dokončit. 

 

Prameny / Bibliografie

 

Rostislav Švácha, Výtvarná kultura, 1985

Petr Pelčák , Ivan Wahla (eds.), Ernst Wiesner 1890-1971, Brno 2005

Vladimír Šlapeta, Památky a příroda, 1981

Vladimír Šlapeta (ed.), Arnošt Wiesner 1890 - 1971. Architektonické dílo, Olomouc 1981

Bohumil Markalous, Horizont, 1928

Lenka Krčálová, Bulletin Moravské galerie v Brně, Brno 1993

Marx Eisler, Moderne Bauformen, 1928