Brněnský architektonický manuál

Všichni A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

WIESNER ERNST

Datum narození: 21.1.1890 Malacky

Datum úmrtí: 15.7.1971 Liverpool, Anglie

Seznam objektů architekta

Soupis díla

1911-12

- Přestavba vily H. Kellnera (Nádražní 8, Rosice)

1919-20

- Zahradní domek S. Berana (Drobného 28c, Brno)

- Adaptace domu A. Wiesnera (Pekařská 10, Brno)

- Činžovní vila W. Gutmanna (Údolní 58, Brno)

- Návrh na regulaci a zastavění pozemků mezi Mozartovou a Beethovenovou ulicí v Brně

1920-22

- Adaptace dvorního křídla na vlastní byt s ateliérem (Pekařská 10, Brno)

- Přestavba mlýna a škrobárny H. Kellnera (Nádražní 8, Rosice)

1920-39

- Přestavby, přístavby a vybavení interiéru továren a prodejen cukrovinek OPP A.G. (Cejl 109, Křenová 75, Lidická 23, Malinovského nám. 4, Masarykova 3/5, Palackého 13, Pekařská 54, Václavská 13, Brno; Praha, Olomouc, Ostrava, Opava aj.)

1921-22

- Administrativní budova Moravské zemské životní pojišťovny (Mozartova 3, Brno)

1921-38

- Úprava textilní továrny Paula Neumarka (Dornych 27, Brno)

1922-24

- Adaptace a nadstavba administrativní budovy s bytem firmy Gebrüder Gutmann (Za divadlem 2, Brno)

1923-25

- Administrativní budova České banky Union Brno (Beethovenova 4, Brno)

- Správní budova Žilinské a Ladecké portlandcementové továrny (Gunduličova 10, Bratislava)

1924-25

- Přestavba pekárny D. Druckera (Vídeň)

1924-26

- Vila E. Münze (Hroznová 19, Brno)

1924-38

- Úprava textilní továrny bratří Stiassných (Přízova 5, Brno)

1925-26

- Rodinný dům W. L. Steina (Barvičova 25, Brno)

1925-27

- Částečná přestavba nájemního domu – prostory kavárny Esplanade (Rooslveltova, Brno)

1925-30

- Krematorium (Jihlavská 1, Brno)

1926

- Soutěžní návrh na hotel (Divadelní 3, Brno)

1926-29, 1933, 1936

- Palác Morava – obytná obchodní a administrativní budova Moravské zemské životní pojišťovny s kavárnou a kinem Kapitol (Divadelní 3, Brno)

1927

- Návrh na budovu Okresní politické správy a Okresního soudu s věznicí (Bílovec)

1927-29

- Vila A. Stiassného (Hroznová 14, Brno)

- Částečná přestavba nájemního domu na kavárnu a restauraci L. Hannaka (Masarykova 16, Brno)

1928

- Rodinný dům v kolonii Nový dům (Bráfova 109, 111, Brno)

- Soutěžní návrh na budovu Moravské banky (Nám. Svobody 21, Brno)

- Soutěžní návrh na Českou banku Union – s J. Gočárem (Na příkopě, Praha)

- Soutěžní návrh na Českou eskomptní banku (Nám. Republiky, Praha)

1928-29

- Vila W. V. Neumarka (Vinařská 38, Brno)

- Obchodní dům nebo skladiště (?) firmy Stiassni (Varaždín, Chorvatsko)

1928-30

- Administrativní budova s byty a obchody Moravské banky – s B. Fuchsem (Nám. Svobody 21, Brno)

- Vila G. Haase (Lipová 43, Brno)

1930

- Soutěžní návrh na kino Elektra (Škroupova 3, Plzeň)

- Soutěžní návrh na budovu Všeobecného penzijního ústavu – s B. Fuchsem (Burešova 20, Brno)

- Soutěžní návrh na budovu Nejvyššího soudu (Husova ul., Brno)

- Soutěžní návrh na Jubilejní úrazovou nemocnici (Ponávka 6, Brno)

- Soutěžní návrh na Německou Masarykovu lidovou univerzitu (Janáčkovo nám. 2a, Brno)

- Rodinný dům E. a M. Pickových (U Mrázovky 7, Praha)

1931

- Adaptace parteru a interiérů nájemního domu pro Anglo-československou banku a Pražskou úvěrní banku (Jezuitská 1, Brno)

- Soutěžní návrh na budovu Nejvyššího soudu (Veveří ul., Brno)

1931-32

- Nájemní dům družstva Freundschaft (Rybářská 10, Brno)

- Interiéry a obchodní portál prodejny obuvy F. L. Poppera (Masarykova 16, Brno)

1932

- Nájemní dům (Stará 24, Brno)

- Soutěžní návrh na Ústřední budovu města Brna – s B. Fuchsem a J. Kumpoštem (Husova ul., Brno)

- Návrh na vilu R. Poppera (Praha ?)

1933

- Rodinný dům JUDr. L. Weinberga (Farní 10, Hranice)

1933-39

- Návrhy na Ústřední budovu města Brna – s B. Babánkem, B. Fuchsem a J. Kumpoštem (Husova ul., Brno)

1934

- Rodinný dům H. Weiglové (Kalvodova 2, Brno)

- Soutěžní návrh na budovu Eskomptní banky (Štúrova, Grösslingova ul.?, Bratislava)

1934-37

- Úprava interiéru tzv. Větší synagogy (ul. Antonína Trampla, Boskovice)

1934-38

- Úprava továrny na výrobu telefonů Priteg (Ponávka 31, Brno)

1935

- Úprava obchodního portálu a interiérů pánského módního salónu Arnold Lassmann a módního salónu Gustav Weiss (Masarykova 9, Brno)

- Přestavba hotelu Kulm (Arosa, Švýcarsko)

1935-36

- Přestavba a nadstavba tzv. Doretova dvora pro Moravskou zemskou životní pojišťovnu (Malinovského nám. 4, Brno)

- Poštovní a telegrafní úřad (Tř. gen. Svobody 13, Šumperk)

1935-38

- Úprava textilní továrny Landesmann & Kornhaber, (ul. Czechowa 22, Bielsko, Polsko)

1936

- Nájemní dům R. Poppera (Hlinky 72, Brno)

- Soutěžní návrh na malobytové domy – s J. Kranzem (Rennenská, Kabátníkova ul., Brno)

- Soutěžní návrh na budovu filiálky Národní banky československé (Štúrova 2?, Bratislava)

- Úprava továrny na cukrovinky OPP A.G. (Bratislavská 12-14, Brno)

1936-38

- Úprava pekařských dílen Feldmann & Pschikal (Mostecká 26/28, Brno)

- Chlapecká obecná škola – s A. Liebscherem (Nám. 9. května 8, Boskovice)

- Úpravy továrny na výrobu elektromotorů a tkalcovských strojů Georg Schwabe (ul. Grazynskiego, Bielsko, Polsko)

- Úpravy textilní továrny Kazimierze Kohna (Lodž, Polsko)

1937

- Soutěžní návrh na administrativní a obytný dům První moravské spořitelny – s A. Liebscherem (Jánská 8-10, Brno)

- Soutěžní návrh na budovu Krajského soudu s trestnicí (Kounicova ul., Brno)

- Soutěžní návrh na budovu Finančních úřadů (Jihlava)

- Regulační a zastavovací plán města Jihlava – s A. Liebscherem

- Soutěžní návrh na budovu Okresního domu – s A. Liebscherem (Nám. Míru 51?, Mělník)

- Návrh na kachlová kamna (zámek Dukovany)

1937-38

- Sportovní hotel Peraton (Kitzbühel, Rakousko)

1938

- Přestavba terasy vily A. Jelínka (Ostrůvek 2, Velké Meziříčí)

- Soutěžní návrh na administrativní budovu Lidových novin s tiskárnou a bytem majitele (Zelný trh 9, Brno)

- Návrhy na rodinný dům R. Kellnera (Rosice)

- Účast na soutěžním návrhu B. Babánka na Osvětový dům (Veselá ul., Brno)

1938-39

- Adaptace bytu JUDr. V. Rozsypala (Čápkova 18, Brno)

1939 (?)

- Koželužna firmy A. Jelínka (Náměstí 13, Velké Meziříčí)

1941-43

- Úprava interiérů (?) citadely (tzv. Nisi Prius Court) pro účely správy hrabství Cumberland (Carlisle, Velká Británie)

1943-45

- Částečná přestavba a zařízení úřadů československé exilové vlády (Cadogan Gardens, Belgrave Street, Piccadilly Circus, Landdowne Crescent, Pont Street, Londýn, Velká Británie)

1945-47

- Přestavba československého velvyslanectví (Grosvenor Place, Londýn, Velká Británie)

1948

- Kolonie 8 rodinných domů pro zaměstnance koželužny A. Jelínka (Družstevní 14, 16, Velké Meziříčí)

1949-51

- Přestavba administrativní budovy a chemické továrny Pest Control Ltd. (Cambridge, Velká Británie)

1953

- Návrh vily (Heswall, Cheshire, Velká Británie)

1954

- Obchodní dům s dětským oblečením a sklady firmy J. L. Sorsky (Liverpool, Velká Británie)

1954 (?)

- Přestavba a přístavba hotelu „Sea-Bank“ (Velká Británie)

1959

- Rekonstrukce kostela Sv. Kláry (Liverpool, Velká Británie)

1960

- Úprava věže kostela Sv. Kláry (Liverpool, Velká Británie)

- Soutěžní návrh na metropolitní katedrálu Krista Krále (Liverpool, Velká Británie)

1962

- Návrh úpravy presbytáře kostela Sv. Antonína (Huyton, Velká Británie)

1962-63

- Přestavba úřadů římskokatolické kurie (Liverpool, Velká Británie)

1959-69 (?)

- Školy Sv. Mikuláše – 1. etapa – střední škola (Brownlow Hill, Liverpool, Velká Británie)

1966-70 (?)

- Školy Sv. Mikuláše – 2. etapa – základní škola (Brownlow Hill, Liverpool, Velká Británie)

Fotografie architekta

Životopis architekta

Ernst Wiesner se narodil 21. ledna 1890 v Malackách na Slovensku. Jeho rodiče pocházeli z Moravy, otec se živil prodejem papíru a psacích potřeb. V roce 1899 se rodina přestěhovala do Brna, kde se Wiesnerův obchod rozrostl a kde Ernst mohl studovat na Zemské vyšší reálné škole. V letech 1905–09 studoval na Vyšší průmyslové škole – obor stavební, poté se rozhodl pokračovat ve studiu ve Vídni. Nejdříve absolvoval několik semestrů na Technische Hochschule, kde se věnoval hlavně předmětům souvisejícím s architekturou a výtvarným uměním[1], v roce 1910 se mu však naskytla možnost přejít na vídeňskou Akademie der bildenden Künste do Mistrovské školy architektury, kterou vedl v tradičním duchu architekt Friedrich Ohmann.[2] Zde Wiesner zakončil svá studia v roce 1913.

Během první světové války působil u ženijního pluku v Polsku, Dalmácii a jižním Tyrolsku, poté se vrátil do Brna, kde roku 1919 začal pracovat jako samostatný architekt. Za jednu z Wiesnerových prvních realizací lze považovat stavbu dřevěného zahradního domku v ulici Drobného č. 28 pro Samuela a Hermine Beranovy. Přelomovým architektonickým dílem byl však Gutmannův nájemní dům v Údolní ulici č. 58, který do secesního Brna přinesl hladkou fasádu zdobenou pouze výraznými okenními šambránami, a stal se tak předzvěstí budoucího puristicky orientovaného vývoje brněnské architektury. V letech 1920–25 se Wiesner zabýval problémem zastavění bloku ulic Mozartovy a Beethovenovy, kde nakonec byly realizovány stavby Moravské zemské životní pojišťovny (Mozartova 3) a České banky Union (Beethovenova 4), které svými jednoduchými fasádami, použitím zajímavých materiálů a důrazem na logické uspořádání interiéru jasně naznačovaly priority architektovy budoucí tvorby. Tyto zásady se uplatnily také v souboru vil postavených v druhé polovině 20. let pro bohatou židovskou klientelu v brněnské Masarykově čtvrti. V roce 1924 vznikla vila pro Eduarda Münze (Hroznová 19), která přispěla Brnu novinkou v podobě natočení domu „zády do ulice“ nebo vila pro brněnského textilního továrníka Alfreda Stiassného (Hroznová 14), umístěná v rozlehlé zahradě.

Svérázným architektonickým počinem byla ve své době budova brněnského krematoria, realizovaná v letech 1925–30; Wiesnerovi se v ní podařilo skloubit utilitární a technickou stránku stavby s efektním expresivním výrazem. Další významnou realizací, která ovlivnila podobu centra města Brna, byla stavba paláce Morava v letech 1926–29, kterou iniciovala Hermine Stiassná. Vyzvané mezinárodní soutěže se tehdy zúčastnili uznávaní architekti P. Behrens, I. A. Cambell, J. J. P. Oud a E. Wiesner. Originální stavba administrativní a obytné budovy (Divadelní 1), realizovaná podle Wiesnerova návrhu, nezapadá svým rozmanitým půdorysem a přívětivým výrazem režného zdiva do funkcionalistické šablony tehdejší stavební produkce. Nevšední tvar dispozice je přitom velkou měrou daný začleněním původní budovy do nové stavby a snahou o účelnost a maximální světelnost vnitřních prostor.

Dnes již nedochovaným skvostem mezi brněnskými kavárnami bylo Café Esplanade v Roosveltově ulici. Pro brněnského kavárníka Aloise Strompfa zde Wiesner vytvořil jedinečný prosvětlený otevřený prostor, procházející přes dvě patra, tvořený oválným sálem s proskleným stropem, vestavěným ve dvoře domu. Kavárna byla poškozena bombardováním v roce 1944, celý blok pak zcela zmizel při stavbě Janáčkova divadla v 50. letech. Jedním z mála Wiesnerových příspěvků do tehdy populární problematiky minimálního bydlení byl dvojdům (Bráfova 109 a 111) v kolonii Nový dům. Její stavba byla iniciována v rámci Výstavy soudobé kultury v Československu v roce 1928. V brněnských Žabovřeskách vznikla na základě návrhů významných českých architektů skupina malých rodinných domů s úsporným stavebním programem. Wiesnerovi se podařilo využít malou plochu způsobem, který umožňoval pohodlné a praktické bydlení. Proto také jeho dům jako jeden z mála objektů v kolonii unikl pozdějším výrazným stavebním zásahům obyvatel.

V letech 1928–30 došlo při stavbě Moravské banky na nám. Svobody ke spolupráci dvou výrazných osobností brněnské architektury. Soutěžní porota vyzvala na základě předložených návrhů Ernsta Wiesnera a Bohuslava Fuchse, aby společně realizovali stavbu, která představovala další významný krok na poli konstrukčních inovací – obě uliční fasády byly zavěšeny na železobetonové konstrukci, jejíž nosné články jsou patrné jen v interiéru stavby.[3]

Poslední významnou realizací Ernsta Wiesnera v Brně byla přestavba tzv. Doretova dvora na Malinovského náměstí, který přiléhal k již dříve realizovanému paláci Morava. Architektovi se podařilo dokonale sjednotit svou budovu paláce Morava s novostavbou pomocí kompaktní fasády z režného zdiva, akcentovanou světlým obložením nároží stavby.

Před nacistickou okupací uprchl Ernst Wiesner teprve na jaře roku 1939 do Londýna. Tam působil jako správce budov české exilové vlády a dohlížel na dostavbu poškozených objektů. Po válce se nakrátko vrátil do Brna, a zjistil, že jeho dům byl pobořen, byt vykraden a plány, výkresy a písemnosti zničeny. V roce 1948 odešel kvůli politickému vývoji natrvalo do Anglie, kde získal pedagogické místo na prestižní Škole architektury na univerzitě v Liverpoolu. Zde působil až do své penze a byl za svou práci odměněn prestižním vyznamenáním – titulem Master of Architecture. Jedinou větší architektonickou zakázkou v Anglii však byla stavba římskokatolické střední školy sv. Mikuláše v Liverpoolu.

Wiesnerovy kontakty s Brnem byly navázány až v polovině 60. let díky iniciativě arch. Bedřicha Rozehnala. Wiesnerovi byla udělena stříbrná medaile Univerzity J. E. Purkyně a čestný doktorát, významný teoretik architektury Zdeněk Kudělka o něm začal připravovat monografii. Rozvíjející se vztahy mezi liverpoolskou a brněnskou univerzitou architekta nadchly natolik, že zamýšlel věnovat Brnu ročně částku 1 000 liber jako stipendium pro studenty a pedagogy. Podobným účelům měl sloužit také jeho dům v Liverpoolu, který chtěl po své smrti věnovat na ubytování českých studentů. Slibně se rozvíjející spolupráci, stejně jako plánovaným návštěvám Brna, však učinila přítrž změna politického klimatu v roce 1968. K tomu se přidala nemoc, která upoutala architekta na invalidní vozík a které Wiesner definitivně podlehl 15. července 1971.

[1] Architektonické tvarosloví, architektonická kresba, malířská perspektiva – prof. Karl Mayreder, kresba aktů – prof. Eduard Weith, nauka o stavbě a proporcích lidského těla – dr. Hermann Heller, starokřesťanská a středověká architektura – prof. Max von Ferstel, architektonická kresba, dějiny architektury – dr. Josef Neuwirth, památková péče – dr. Holey.

[2] Ohmannova škola stála v opozici k novátorskému ateliéru Otto Wagnera, který prosazoval nový pohled na architekturu a na rozdíl od Ohmanna nepřikládal takový význam studiu historických stylů. Zajímavé je i dochované výstupní hodnocení, které Ohmann uděloval na závěr studia každému studentovi: „...Umělecky nadaný pan Wiesner se osvědčil během studia jako snaživý a pilný. Jeho poslední projekt, hotel v Brně (nezachoval se – pozn. aut.), ukazuje prakticky myslícího architekta. Zvláště je nutno zdůraznit jeho plynulé začlenění stavby do okolní zástavby, a proto je možno co nejvřeleji doporučit ho jako spolupracovníka.“ (Kudělková – ABK – Protokoly o vysvědčeních). Závěrečná hodnocení se zřejmě příliš nelišila, podobné obdržel i arch. Karl Lehrmann, který byl pravděpodobně Wiesnerovým spolužákem a jehož architektonické směřování na rozdíl od Wiesnera zůstalo věrné historizujícím zásadám Ohmannovým.

[3] S Bohuslavem Fuchsem se Wiesner zúčastnil ještě soutěže na Všeobecný penzijní ústav v Brně v Burešově ulici v roce 1930, ale ten byl nakonec postaven podle projektu Emila Králíka. Ve 30. letech se Wiesner zúčastnil i soutěže na Nejvyšší soud v Husově ulici (soutěž později zrušena a vypsána znovu na stavbu v ulici Veveří naproti budově České techniky – stavba nakonec nebyla realizována). Nejpodivněji se však jeví situace kolem soutěže na Úřední budovu města Brna, která byla později vypsána pro stejný pozemek v Husově ulici. Porota nakonec pověřila architekty Fuchse, Kumpošta, Wiesnera a Babánka k vytvoření finálního návrhu, v průběhu prací však docházelo ze strany města k zásahům a změnám zadání takovým způsobem, že se přes usilovnou práci architektů do začátku války nepodařilo projekt dokončit.

Prameny / Bibliografie

Lenka Krčálová, Bulletin Moravské galerie v Brně, Brno 1993

Bohumil Markalous, Horizont, 1928

Vladimír Šlapeta (ed.), Arnošt Wiesner 1890 - 1971. Architektonické dílo, Olomouc 1981

Vladimír Šlapeta, Památky a příroda, 1981

Petr Pelčák , Ivan Wahla (eds.), Ernst Wiesner 1890-1971, Brno 2005

Rostislav Švácha, Výtvarná kultura, 1985

Marx Eisler, Moderne Bauformen, 1928