Karta stezky

   

VÝSTAVIŠTĚ

15 OBJEKTŮ
DÉLKA 1,8 KM

 

Začátek stezky: Výstaviště 405

První objekt: C162 Brněnské výstaviště

Emil Králík, Josef Kalous, 1928

MHD: Výstaviště (TRAM 1)

Výstaviště, hlavní vstup (BUS 52, 68, TROL 25, 26, 37)

Křížkovského (BUS 44, 84)

Výstaviště – vstup G2 (TRAM 1)

GPS: 49°11'15.768"N, 16°34'56.255"E

 

Seznam objektů

Audionahrávka

Stáhnout mp3
Stáhněte si nejnovější verzi flash playeru pro zobrazení přehrávače

Fotogalerie stezky

Stezka Výstaviště

První výstavní areál pro vzorkové trhy vznikl v Brně v roce 1922 a šlo o provizorní využití stadionu na Kounicově ulici. Hospodářský rozmach Československa po první světové válce však vyžadoval samostatný veletržní komplex, kde by výrobci mohli prezentovat výsledky své produkce a nabízet ji k odbytu do zahraničí. Ke vzniku brněnského výstaviště přispělo velkou měrou i politické rozhodnutí o konání jubilejní výstavy k desetiletému výročí vzniku republiky právě v Brně. Vedení města začalo proto hledat vyhovující plochu a roku 1923 byl zakoupen pozemek tzv. Bauerovy rampy v Pisárkách. Moravský zemský výbor jej zabral ve veřejném zájmu a zakoupil za nízkou cenu od velkostatkáře a podnikatele Viktora rytíře von Bauera, který si na sousedním pozemku bývalého cukrovaru ponechal jako rodinné sídlo historickou budovu zámečku se zahradou. Tato část města v blízkosti řeky Svratky byla kvůli spodní vodě nevhodná pro obytnou výstavbu, zároveň však splňovala všechny požadavky na komunikační dostupnost a napojení na městskou i celostátní dopravu.

Prvním krokem k realizaci výstavního areálu bylo vypsání veřejné soutěže na urbanistické řešení a návrh ústředního pavilonu Obchodně průmyslového paláce. Z jednatřiceti návrhů zvítězil projekt pražského architekta Josefa Kalouse, jenž dále upravil a realizoval architekt Emil Králík, druhý byl návrh architektů Josefa Bolecha a Václava Velvarského a na třetím místě se umístili Karel Řepa s Josefem Fuchsem, Ladislav Machoň s Ladislavem Rösslerem a Bohuslav Fuchs. Dále byla založena Výstavní akciová společnost, v jejímž vedení stáli zástupci státní správy, Moravského zemského výboru, města Brna a již existující společnosti Brněnské výstavní trhy.

Vzniku jednotlivých pavilonů předcházela těžba štěrku a jeho strojní příprava přímo na místě výstavby, což snížilo náklady a zrychlilo stavební proces, neboť se materiál na stavbu železobetonových konstrukcí nemusel dovážet. Kalousova urbanistická koncepce byla dopracována Emilem Králíkem a pavilony rozmístěny podél dvou základních os do tvaru písmene V s dominantou prosklené věže Obchodně živnostenského pavilonu od Bohumíra Čermáka. Na rozdíl od progresivního architektonického řešení některých staveb vycházel urbanistický koncept z klasicistních centralizujících tendencí. Pohled na efektní rozvržení pavilonů se návštěvníkům naskytl již při výstupu z tramvaje na vyvýšené stanici elektrické dráhy navržené Bohuslavem Fuchsem. Po průchodu segmentovou vstupní bránou upoutal jejich pozornost středobod celého areálu – Obchodně průmyslový palác s charakteristickými parabolickými oblouky. Součástí úpravy areálu byla i výsadba vzrostlých stromů a instalace slavnostního osvětlení u příležitosti zahájení Výstavy soudobé kultury v Československu. Ta se zde konala od května do září roku 1928 a jejím cílem bylo prezentovat kulturní a technický rozmach mladého státu v prvních deseti letech svojí existence.

K Brnu se v té době upínala pozornost celého národa a veřejnost i odborníci byli z výstaviště nadšeni. Výstavu soudobé kultury vidělo celkem 2 698 000 návštěvníků. V časopise Stavitel můžeme číst toto dobové hodnocení architekta Josefa Štěpánka: Brnu není zapotřebí dbáti vlastního tradicionalismu, kterého tolik jest dbáno v Praze. […] Osvícená spolupráce nese ovoce, stejným duchem ovládány jsou stavební úřady i stavební školy, síly města v souladu chtějí to nejlepší a netříští se. Z hlediska moderní architektury stojí Brno nesporně na čelném místě. […] Skvělé výstaviště na Bauerově rampě nenásilně vyrostlo ze soudobého Brna, jest skvělým úspěchem města a tvůrců výstavy, důsledkem, že veřejnost nalezla k moderní architektuře kladný poměr.

Po velkém úspěchu tohoto výstavního projektu, který jednoznačně deklaroval celospolečenské přijetí funkcionalistické architektury, nastala ovšem doba hospodářského útlumu. Ve třicátých letech byla kvůli finanční krizi budoucnost výstaviště ohrožena, díky přímluvě starosty Karla Tomeše u ministra financí však nakonec došlo k navýšení státních subvencí a Výstavní akciová společnost byla zachráněna od konkurzu. Do začátku války se zde konala řada zajímavých veletrhů věnovaných stavebnictví, bydlení, práci a volnému času či protileteckým opatřením. Během okupace Československa sloužilo výstaviště jako skladiště zbraní, takže neuniklo bombardování spojeneckých vojsk, po válce proto poškozenému areálu opět hrozila demolice. Poválečná léta tápání ve využití rozlehlého komplexu byla ukončena až v době průmyslového rozmachu Československa v polovině padesátých let, kdy se začaly v Brně konat světoznámé strojírenské veletrhy. Tato etapa je spojená i se značným stavebním rozkvětem nejen výstavního areálu (např. pavilony B, C, Z ), ale i samotného Brna, neboť v rámci zkvalitňování turistické infrastruktury byla postavena řada zajímavých staveb (hotely International a Continental, Janáčkovo divadlo atd.). V současné době je většinovým vlastníkem výstaviště německá společnost Messe Düsseldorf, za jejíhož působení byly sice postaveny nové pavilony P a V, dřívější architektonické kvality však nedosahují. Živá je také otázka využití dnes již nedostačujících meziválečných pavilonů i budoucnosti podobných veletržních komplexů v době rozmachu informačních technologií.

PH

 

Prohlídku areálu lze rezervovat zde