Karta stezky

Začátek stezky: Krondlova 611

První objekt: C181 Malý nájemní dům

Emerich Spitzer, 1937

MHD: Náměstí Míru (TRAM 4)

Barvičova (BUS 51, TROL 39)

GPS: 49°12'14.814"N, 16°34'46.752"E

 

Seznam objektů

Audionahrávka

Stáhnout mp3
Stáhněte si nejnovější verzi flash playeru pro zobrazení přehrávače

Fotogalerie stezky

Stezka Žabovřesky

Dnešní městská část Žabovřesky zahrnuje území tří starších obcí, Žabovřesk, Maniček a Vinohrádek, situovaných západně od Brna v těsném okolí cest vedoucích na hrad Veveří a do Tišnova. Jednalo se převážně o zemědělské obce se sady a vinohrady na svazích Kraví hory. Jejich historickou zástavbu podél hlavní cesty k Brnu tvořila zejména menší hospodářská stavení a domky dělníků a řemeslníků. Od 2. poloviny 19. století začala přízemní objekty doplňovat patrová výstavba, mnohdy již městského charakteru, která se postupně rozrůstala směrem k Brnu.

 Architektonická stezka začíná na kopci nad historickými Žabovřeskami, v místech, kde až do roku 1919 ležely katastrální hranice města. Původně zemědělsky využívaná oblast byla koncem 19. století díky aktivitě Zalesňovacího a okrašlovacího spolku přeměněna v lesopark (dnešní Wilsonův les). Ještě před první světovou válkou se začala v jeho okolí rozvíjet zástavba. Pod Wilsonovým lesem, v nivě Svratky, se stavělo spíše ojediněle, ale na vrcholku kopce vznikla kompletní vilová kolonie, tzv. Česká úřednická čtvrť, jako reakce a protiváha nedaleké německé zástavby na úpatí Žlutého kopce v dnešní Masarykově čtvrti. Jednalo se o kolonii s výstavbou rodinných domů a vil, volně inspirovanou anglickým typem zahradních měst, která propagací zdravého životního stylu a pobytu v přírodě ovlivňovala preference v bydlení rozmáhajících se středně majetných společenských vrstev počátku 20. století.

Po připojení Žabovřesk k tzv. Velkému Brnu se zvýšila stavební aktivita jak v okolí vilové kolonie, tak podél hlavní cesty vedoucí do Brna (dnešní Minské ulice). K propojení obou částí ovšem došlo až mezi léty 1922–23 v souvislosti se stavbou Kounicových kolejí, které se staly dominantou svahu nad Žabovřeskami a určily jeho urbanistickou podobu. Monumentální budova kolejí byla postavena na souběhu tří ulic vedoucích z hlavní brněnské cesty. Odtud pak pokračovala nově vytyčená uliční osa (dnešní Březinova ulice) až k úpatí Kraví hory, kde navázala na historickou cestu vedoucí ze Starého Brna (dnešní ulice Údolní). Zatímco pod Kounicovými kolejemi vznikala nadále převážně bloková zástavba, ve svazích nad nimi vyrůstala volněji koncipovaná obytná čtvrť vilových staveb, rodinných domků a menších bytových domů. Díky aktivitě několika stavebních družstev, která působila i v sousední Masarykově čtvrti, byly ve 20. letech zastavěny dnešní ulice Kameníčkova a Sirotkova a na protější straně ulice Tůmova, Zábranského a Lužická.

Paralelně se stráněmi Kraví hory se začala urbanisticky rozvíjet také oblast pod Wilsonovým lesem. Starší řídkou zástavbu doplnily převážně rodinné domy zejména v okolí dnešní Šmejkalovy ulice, která se stala uliční osou vedoucí od brněnské cesty (dnešní Burianovo náměstí) až k okraji lesa. Roku 1928 v souvislosti s Výstavou soudobé kultury na brněnském výstavišti vyrostl v této dosud málo zastavěné lokalitě soubor typového obydlí, tzv. kolonie Nový dům, který představil návštěvníkům nejmodernější a současně ekonomicky dostupný typ individuálního bydlení pro střední vrstvy obyvatel. Šestnáct malých rodinných domů bylo rozděleno do skupin a umístěno volně po obvodu klínovitého pozemku s vnitřní společnou parkovou plochou a hřištěm (mezi dnešními ulicemi Šmejkalovou, Bráfovou a Jana Nečase).

Výstavní kolonie Nový dům v mnohém předznamenala stavební situaci následujících let. Po vypuknutí světové hospodářské krize roku 1929 se pozornost architektů soustředila převážně na finančně úsporné bydlení. V Žabovřeskách na počátku 30. let vznikaly zejména typizované, často řadové domky brněnských stavitelských firem, které zaručovaly nízké pořizovací náklady při zachování moderních uživatelských nároků (zejména realizace v ulicích Zábranského, Hvězdárenské, Lužické, Březinovy a pod Wilsonovým lesem v ulici Šmejkalově). Ani výstavba samostatně stojících rodinných domů a vil v krizových letech zcela neustala a během následné konjunktury v polovině 30. let se ještě zintenzivnila. Soustředila se zejména na úpatí Kraví hory v okolí dnešních ulic Krondlovy, Foustkovy a Wurmovy, kde doplnila objekty původní České úřednické čtvrti, a postupně organicky splynula se zástavbou přilehlé Masarykovy čtvrti.

Ještě ve 30. letech byla vyprojektována uliční síť, která urbanisticky propojovala Žabovřesky se sousedním Královým Polem. K její realizaci však před druhou světovou válkou došlo pouze v malém rozsahu. Severním směrem se proto Žabovřesky rozšířily až ve druhé polovině 20. století zástavbou úpatí Palackého vrchu a okolí historické královopolské cesty.

ŠS