Otto Eisler
Otto Eisler byl jedním z mála brněnských meziválečných architektů, jehož dílo již v době svého vzniku zveřejňovaly zahraniční publikace, a vstoupilo tak do povědomí odborníků i za hranicemi Československa. Díky architektovi Philippu Johnsonovi se roku 1932 objevily Eislerovy stavby v katalogu výstavy The International Style. Architecture since 1922 v newyorském Museu of Modern Art a dále pak vedle jmen brněnských architektů Bohuslava Fuchse a Jindřicha Kumpošta v publikacích teoretika architektury Kennetha Framptona a v jiných důležitých přehledech dějin moderní architektury.
Otto Eisler se narodil 1. června 1893 v Bystřici nad Pernštejnem v židovské rodině jako nejmladší z pěti synů. Otec byl zemědělec a zemřel, když byly Ottovi tři roky. Matka se poté odstěhovala s dětmi do Brna, kde Otto navštěvoval českou obecnou školu a 1. c. k. českou státní reálku v Antonínské ulici. Architektonické vzdělání získal na Německé technické vysoké škole v Brně, mimo jiné u profesora Ferdinanda Hracha, praktické školení absolvoval u Heinricha Tessenowa na vídeňské Škole uměleckých řemesel a také v ateliéru Waltera Gropiuse ve Výmaru. Ve Vídni udržoval živé kontakty i s Adolfem Loosem.
Po návratu do Brna si Eisler otevřel vlastní architektonickou kancelář a začal úzce spolupracovat se svými bratry Arturem a Mořicem, kteří vlastnili velkou stavební firmu, a Hugem, který založil Dřevařské stavební podniky. Jeho projekční činnost se naplno rozvinula až ve 30. letech a do velké míry souvisela se stavební činností rodinné firmy, která v této době měla až tisíc zaměstnanců a realizovala zakázky i jiných významných brněnských architektů (např. palác Morava od Ernsta Wiesnera, hotel Avion Bohuslava Fuchse, vila Tugendhat Miese van der Rohe). S mnoha architekty Otto Eisler často spolupracoval také jako zahradní architekt, protože botanika byla jeho velkou vášní.
Podle návrhů Otto Eislera realizovala rodinná firma velké množství nájemních domů, které se vyznačovaly puristickou elegancí, důrazem na kvalitní materiál a zajímavým architektonickým detailem. Mezi nejvýraznější patří dům v Údolní ulici s nezvykle řešeným propojením bytů se zahradou pomocí můstků nebo činžovní dům v Botanické ulici, jehož fasáda je tvořena pro architekta charakteristickými půlkruhovými balkony.
V roce 1930 vznikl také známý „Dům pro dva mládence“ v Neumannově ulici, navržený přímo pro architekta a jeho bratra Mořice, který byl společně s nedalekým dvojdomem v Lipové ulici již v době vzniku často publikován v odborných periodikách a literatuře. Další významnou stavbou je nepochybně židovská modlitebna ortodoxního spolku Agudas Achim v Brně na Skořepce z roku 1936, která představovala ve své době ojedinělý příklad moderní židovské sakrální architektury.
V roce 1939 začalo ovšem rodině Eislerů těžké období. Nejdříve byli čtyři bratři za urážku vůdce zatčeni gestapem a krátce vězněni na Špilberku, později se Ottovi a Hugovi s rodinou podařilo uprchnout do Norska. Po obsazení Norska německou armádou byl však Otto při útěku do Švédska zadržen a deportován do koncentračního tábora v Osvětimi. Zde se setkal s bratrem Mořicem, s nímž absolvoval i pochod smrti do Buchenwaldu, kde je osvobodila americká armáda. Nakonec jako jediní z bratrů Eislerových válku přežili.
V roce 1945 se vrátili zpět do Brna, do vlastního poničeného domu v Neumannově ulici, a vrhli se opět do podnikatelské činnosti. Mořic obnovil stavební firmu a Otto nakrátko vedl dřevařský podnik bratra Huga. Po válce se také oženil se svou sestřenicí Gertrudou Kenderovou. Jeho projekční činnost byla v druhé polovině 40. let velmi živá, z této doby se dochovalo na dvacet návrhů převážně obytných staveb.
V roce 1948 však byly stavební podniky Eislerových znárodněny. Otto působil v 50. letech jako externí zaměstnanec Botanické zahrady Masarykovy univerzity a podílel se na plánování a architektonických projektech brněnské zoologické zahrady. Ve svém domě provozoval nadále vlastní ateliér, kde se scházeli i jiní brněnští architekti, např. Bedřich Rozehnal se svými studenty nebo Jan Víšek.
Otto Eisler byl všestranně nadaný a společenský člověk. Věnoval se s nadšením zoologii a botanice, sbíral umělecká díla, hlavně grafiku a knihy, rád kreslil a vyřezával loutky. Před válkou se v jeho domě scházela řada brněnských intelektuálů a umělců, útočiště zde našli i němečtí vzdělanci prchající před Hitlerem. Otto Eisler zemřel 27. července 1968 v Brně.
PH
Architekt/ka
Otto Eisler
Datum narození
1.6.1893 Bystřice nad Pernštejnem
Datum úmrtí
27.7.1968 Brno
Literatura
Petr Pelčák,
Jindřich Škrabal - Ivan Wahla (eds.),
Otto Eisler. 1893–1968,
Brno 1998
Petr Pelčák,
Jan Sapák - Ivan Wahla (eds.),
Brněnští židovští architekti 1919–1939,
Brno 2000
