Emil Králík
Architekt, pedagog a vynikající kreslíř Emil Králík se narodil 21. února 1880 v Praze. V letech 1900–04 studoval architekturu na České vysoké škole technické v Praze u profesora Josefa Schulze. Následně se zde stal asistentem architekta Jana Kouly v Ústavu architektonického a ornamentálního kreslení. Po absolutoriu praktikoval u autorů pražského Obecního domu Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. V roce 1907 odešel do Brna, kde získal místo profesora na České vyšší průmyslové škole, o tři roky později však pedagogické činnosti zanechal a začal samostatně projektovat.
Jeho architektonická tvorba byla silně ovlivněna vídeňskou modernou. V tomto stylu vznikly také dvě honosné vily pro prostějovské továrníky – bratry Josefa a Františka Kovaříkovy [1], jejichž vnitřní vybavení realizoval uměleckořemeslný podnik Vulkania Prostějov [2] , kde Králík zastával v letech 1913–15 funkci uměleckého ředitele. V roce 1920 se stal vedle Karla Huga Kepky historicky prvním profesorem na čerstvě založeném odboru architektury na České vysoké škole technické v Brně, kde vyučoval architektonické a ornamentální kreslení. V letech 1922–24 a 1933–34 byl zvolen děkanem odboru architektury a pozemního stavitelství. Mezi jeho studenty patřil např. Jindřich Kumpošt a celá generace brněnských funkcionalistických architektů. K moderní architektuře se ve 20. letech přiklonila i tvorba Emila Králíka, který se věnoval také návrhům interiérů, nábytku a funerální architektuře. Kromě výtvarných, architektonických a pedagogických aktivit působil Emil Králík i v řadě spolků – od roku 1920 byl členem Klubu výtvarných umělců Aleš, v roce 1922 spoluzaložil Skupinu výtvarných umělců v Brně, které také předsedal, a v roce 1924 se stal prvním předsedou Klubu architektů v Brně. Roku 1927 byl jmenován prováděcím architektem areálu brněnského výstaviště na Bauerově rampě, kde vycházel z urbanistického návrhu architekta Josefa Kalouse z roku 1924. Pro výstavní areál navrhl budovu kina s kavárnou. Emil Králík často cestoval po Evropě i severní Africe a ze svých cest si přivezl řadu architektonických kreseb.
Po uzavření vysokých škol nacisty za druhé světové války se Králík věnoval pouze kreslení, jeho výtvarný projev bývá označován za novodobý impresionismus. Roku 1941 mu byla v Praze a v Brně uspořádána souborná výstava jeho kreseb a akvarelů. Následujícího roku byl nacisty uvězněn v koncentračním táboře ve Svatobořicích, kde zůstal až do konce války. Domů se vrátil těžce nemocný a 26. června 1946 také v Praze zemřel.
LV
[1] Bratrům Kovaříkům Králíka doporučil Jan Kotěra, který v té době v Prostějově dohlížel na realizaci Obecního domu, jehož byl autorem.
[2] Uměleckořemeslný podnik Vulkania Prostějov založil Thedor Dostál roku 1909 jako moravskou továrnu na výrobu především kovaných uměleckých předmětů. Jeho nejslavnější období bylo právě v letech před první světovou válkou, kdy byl jeho uměleckým ředitelem Emil Králík, který v původně kovotepeckém podniku založil nábytkářskou dílnu. V roce 1948 byl podnik zestátněn a stal se součástí Závodů umělecké kovovýroby Praha (ZUKOV). Pod původním názvem funguje firma od privatizace roku 1989.
Architekt/ka
Emil Králík
Datum narození
21.2.1880 Praha
Datum úmrtí
26.6.1946 Praha
Literatura
Bohumil Markalous,
Bytová kultura, sborník průmyslového umění,
Brno 1924-1925
Jan Sedlák,
Prostor Zlín,
1996
Aleš Filip,
Bulletin Moravské Galerie v Brně,
1995
Věra Kučerová,
Architekt Emil Králík ,
Brno 1970
Iloš Crhonek,
Architekt Emil Králík (kat. výst.),
Brno 1988
