prof. akad. arch Bohuslav Fuchs DrSc.

Architekt

Jeden z nejvýznamnějších architektů a urbanistů meziválečného Československa Bohuslav Fuchs se narodil 24. března 1895 ve Všechovicích u Bystřice pod Hostýnem. Vyučil se zedníkem, poté navštěvoval gymnázium v Holešově. V roce 1910 studoval na Průmyslové škole stavební v Brně, poté praktikoval v ateliéru svého profesora Jaroslava Syřiště. Po vypuknutí první světové války odešel Bohuslav Fuchs do Prahy, kde se nejprve živil jako zedník, roku 1916 ho však architekt Jan Kotěra přijal na Akademii výtvarných umění.[1] Po absolvování akademie zůstal Fuchs ještě tři roky (1919–21) činný v Kotěrově ateliéru. Fuchsovo pražské působení ho ovlivnilo také v jeho raných architektonických návrzích, které jsou zřetelně inspirovány tvorbou Kotěrovou, Janákovou a Gočárovou. Tyto vlivy jsou patrné na návrhu rodinného domu pro básníka Jakuba Demla v Tasově, v duchu tzv. národního slohu.

V roce 1921 Bohuslav Fuchs s kolegou ze studií Josefem Štěpánkem založili společný ateliér. Z jejich dvouleté spolupráce je nutné připomenout především soutěžní návrh na regulaci města Prostějova, za který získali třetí cenu. Na prezentaci návrhů oceněných v soutěži se Fuchs seznámil s Jindřichem Kumpoštem, tehdejším brněnským městským architektem, který mu nabídl místo v architektonickém a regulačním oddělení Stavebního úřadu v Brně. Roku 1923 se tedy architekt natrvalo usadil v Brně, které ve 20. letech 20. století nabízelo mladým architektům řadu pracovních příležitostí (na rozdíl od Prahy, kde si stále udržovala vliv starší generace významných českých architektů). Řešily se problémy infrastruktury a bytová otázka chudých, zároveň tady vznikalo množství moderních vil a rodinných domů. Ve Fuchsových raných projektech řadových rodinných domů je patrné, že se dostával z vlivu pražské oficiální architektury a nacházel svou vlastní cestu směrem k moderní architektuře. V polovině 20. let 20. století vznikly dvě výrazné stavby ovlivněné architekturou Franka Lloyda Wrighta i tradiční industriální architekturou – budova Masné burzy v Brně a obřadní síň na tamějším Ústředním hřbitově, obě charakteristické členitostí hmot a použitím režného zdiva.

První Fuchsovou funkcionalistickou stavbou je Zemanova kavárna v Brně z let 1925–26. Roku 1927 vznikl v Brně jeho hotel Avion, který je charakteristický především zajímavým prostorovým řešením a světelnými efekty v interiéru. Podobné principy prolínání prostorů použil Fuchs také ve své vlastní vile v Hvězdárenské ulici v Brně, postaveném v letech
1927–28. V roce 1928 byl dokončen jeho pavilon města Brna pro Výstavu soudobé kultury v Československu na nově vzniklém brněnském výstavišti. V roce 1925 vystřídal Fuchs Jindřicha Kumpošta na pozici hlavního městského architekta. Během působení na stavebním úřadě města Brna navrhl Fuchs regulační plány několika městských částí a také soutěžní návrh na regulaci historického centra Brna „Tangenta“ z let 1926–27 (společně s Josefem Peňázem a Františkem Sklenářem). Z Fuchsových urbanistických studií je nutné zmínit jeho teorii nového zónování. Již na konci 20. let si však architekt založil vlastní ateliér a odešel z brněnského stavebního úřadu. Během 30. let vznikla řada výjimečných staveb, které v sobě spojovaly racionální funkční pojetí, eleganci forem a různorodost vnitřních prostor (Masarykův studentský domov, Zemské vojenské velitelství a nádražní pošta v Brně, termální koupaliště Zelená žába v Trienčanských Teplicích). Fuchsův příklon k organické linii funkcionalismu se pak nejvíce odrazil v brněnské Tesařově vile a ve vile manželů Petrákových.

Bohuslav Fuchs se kromě teorie a praxe architektury a urbanismu věnoval také navrhování užitého umění. Společně se svou rodinou založil roku 1932 firmu AKA, společnost pro výrobu bytových doplňků a uměleckých předmětů, která ve své době patřila k nejlepším producentům designového zboží v Československu. Architektova manželka Drahomíra Fuchsová se zaměřila na návrhy vzorů textilií pro rodinný podnik, Fuchs navrhoval především předměty z keramiky, skla a kovu[2], a to nejen pro vlastní firmu, ale i pro Dílny umělecké keramiky[3] a další.

Během nacistické okupace se Fuchs stejně jako mnoho dalších českých architektů obracel ve své tvorbě více k domácí architektonické tradici, lidové architektuře a přírodním materiálům. Tyto inspirace jsou viditelné především na jeho projektu hotelu Vlčina ve Frenštátě pod Radhoštěm, na souboru rodinných domu pro zaměstnance firmy AKA nebo na hydrocentrále ve Skryjích u Tišnova. Většina Fuchsových projektů z válečných let však nebyla nikdy realizována. Po nástupu komunismu[4] byl architekt pomalu vytlačován z veřejných zakázek, a přestože se se svými návrhy účastnil několika významných soutěží, jeho stavby většinou nebyly realizovány. Projekční činnost vlastního ateliéru i firmy AKA byl nucen roku 1948 ukončit. Od roku 1945 vyučoval Fuchs na katedře urbanismu brněnské techniky, kde byl o dva roky později jmenován řádným profesorem. V letech 1948–49, 1951–52 a 1955–58 působil jako děkan Fakulty architektury a pozemního stavitelství. Na konci 50. let byl však z politických důvodů nucen školu opustit.

K projektům realizovaným v této době patří autobusové nádraží v Brně na Benešově třídě z let 1948–49 nebo brněnský pomník Osvobození, který vznikl v roce 1953 ve spolupráci se sochařem Vincencem Makovským. Od roku 1953 spolupracoval Bohuslav Fuchs také se svým synem Kamilem, který byl rovněž praktikujícím architektem a v této době pracoval na Projekčním středisku státního obchodu v Brně.[5] Společně vytvořili např. návrh obchodního domu Dyje, který byl v letech 1969–70 necitlivě zasazen do historického centra Znojma.
V 60. letech vznikl také návrh na dopravní řešení Prahy, na dostavbu Staroměstského náměstí a projekt na řešení okolí Národního divadla. Ke zdařilejším realizacím pozdního tvůrčího období Bohuslava Fuchse patří rodinný dům v Ostopovicích z let 1968–71, který kromě odkazu k tradiční architektuře Valašska a Vysočiny zřetelně reaguje na podněty zahraniční architektury a postmoderny. Posledním Fuchsovým dílem byla pamětní deska jeho profesorovi z pražské akademie Janu Kotěrovi. Bohuslav Fuchs zemřel 18. září 1972 v Brně, kde je také na Ústředním hřbitově pochován. Náhrobek s posmrtným odlitkem architektovy ruky navrhl svému otci Kamil Fuchs.

Bohuslav Fuchs zastával během svého života řadu funkcí v mezinárodních sdruženích v oblasti architektury a umění: byl stálým delegátem na Mezinárodních kongresech moderní architektury (CIAM), členem Mezinárodního výboru pro řešení problémů současné architektury (CIRPAC), čestným předsedou Mezinárodní federace pro bydlení, stavbu měst a prostorové plánování (IFHTP) v Haagu a členem Královského institutu britských architektů (RIBA). Fuchs se angažoval i v řadě domácích spolků. Působil ve Skupině výtvarných umělců, Spolku výtvarných umělců Mánes a také v redakcích několika časopisů – v architektonické sekci Levé fronty a v Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské. Fuchsova tvorba i jeho činnost na poli teoretickém byla již za jeho života několikrát oceněna. Roku 1940 byl Bohuslav Fuchs zvolen řádným členem Akademie věd. Roku 1966 mu byl udělen titul zasloužilého umělce za celoživotní činnost v oboru architektury a v oblasti teorie a pedagogické práce a o dva roky později se stal národním umělcem. V roce 1969 získal ve Vídni prestižní mezinárodní Cenu Gottfrieda von Herdera.

 LV


[1]      Fuchs k přijímací zkoušce předložil studii krajské zemské výstavy v zámeckém parku ve Všechovicích, která Kotěru natolik oslovila, že Fuchse přijal okamžitě bez dalších zkoušek. Viz Iloš Crhonek, Architekt Bohuslav Fuchs celoživotní dílo, Brno 1995, s. 9.

[2]     Pro společnost však pracovalo i širší architektovo příbuzenstvo. Kromě rodiny zaměstnával Bohuslav Fuchs také výtvarníky, mezi jinými například malíře Františka Kalába. K problematice Magazínu AKA viz Marcela Macharáčková, AKA, užité umění 30. a 40. let v Brně (kat. výst.), Brno 1990.

[3]    Dílny umělecké keramiky byly založeny roku 1934, vedl je Jan Lichtág a navrhovali pro ně přední čeští umělci působící v Brně, např. Antonín a Linka Procházkovi, Emanuel Hrbek, Vincenc Makovský a další. Viz k tomuto tématu např. Marcela Macharáčková, Bohuslav Fuchs a brněnská kultura v období první republiky, in: Pocta Bohuslavu Fuchsovi.

[4]    Bohuslav Fuchs po únorovém převratu sice vstoupil do komunistické strany, ale již roku 1950 byl vyškrtnut pro pasivitu.

[5]     Kamil Fuchs (1930–1995) absolvoval roku 1953 Fakultu architektury a pozemního stavitelství Vysoké školy stavební v Brně a spolupracoval se svým otcem. Specializoval se na památkovou obnovu měst a objektů. Viz http://www.encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2134&cel_publication=1#cel_publication, vyhledáno 17. 10. 2009.