Zdeněk Pospíšil

Architekt/ka

Zdeněk Pospíšil se narodil 20. srpna 1924 v Brně a vyrůstal v Králově Poli. Od raného mládí se velmi aktivně věnoval sportu, nejprve jízdě na koni a lyžování. Roku 1939 se ale dostal na lehkoatletický ovál, na kterém později slavil mnohé úspěchy. V roce 1940 začal běhat za Sokol Královo Pole, poté se přesunul do Moravské Slavie a po válce v době studií nazouval tretry za Vysokoškolský sport Brno. Chvíli působil také ve Zbrojovce Brno, ale nejdůležitější sportovní období pro něj nastalo na vojně v ATK Praha, kde měl prakticky neomezené možnosti tréninku. Podařilo se mu vylepšit svoji výkonnost natolik, že se stal součástí sprinterské štafety na 4 x 100 m, reprezentující Československo na Letních olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952. Zde se dostali až do finále a pouze nešťastnou chybou při první předávce štafetového kolíku skončili až na šestém místě. I přesto ale vytvořili nový československý rekord. Po olympiádě a s koncem vojny se opět vrátil do Brna, aby se mohl věnovat rodině, ale také naplno rozvíjet svůj další talent. Architektonickou tvorbu. V té době měl již dva syny, Richarda a Jindřicha, se svojí manželkou Alenou, rozenou Sedlákovou. Svatbu spolu měli 4. prosince 1948.

Vedle vášně pro sport se na přání svých rodičů vydal taky o něco pragmatičtějším směrem. Se znovuotevřením vysokých škol začal studovat na Fakultě architektury a pozemního stavitelství tehdejší Vysoké školy technické Dr. Edvarda Beneše v Brně, dnešního Vysokého učení technického v Brně. Mezi jeho profesory patřili nejvýznamnější brněnští architekti své doby, jako byli Bohuslav Fuchs nebo Jiří Kroha. Studium úspěšně dokončil v roce 1948, ale kvůli neochotě vstoupit do strany dostal diplom až o rok později, a to díky přímluvě architektů Jiřího Krohy a Bedřicha Rozehnala, v jejichž ateliérech pracoval. Špatný kádrový profil kvůli tomu, že jeho otec býval ředitelem Hypoteční banky, mu ostatně způsoboval komplikace v kariéře v průběhu celé jeho profesní dráhy.

V letech 1949 až 1956 pracoval ve Stavoprojektu Brno jako vedoucí architekt, poté se přesunul do projekční kanceláře Brněnských veletrhů a výstav, kde zůstal až do roku 1984. Hned od počátku svého působení na výstavišti v roce 1956, když se rozhodovalo o organizování mezinárodních strojních veletrhů v Brně, začali s kolegou architektem Zdeňkem Denkem vymýšlet plán dalšího rozvoje veletržního areálu a možnosti nutného rozšíření výstavní plochy. Vzešel z toho nápad na vytvoření nové dominanty, která využije dosavadní volný prostor v západní části areálu a bude stát na průsečíku hlavních komunikačních os. Výsledkem byla na přelomu roku 1958 – 1959 stavba mohutného pavilonu Z. Projekt vytvořil kolektiv architektů Zdeněk Pospíšil, Zdeněk Denk, Zdeněk Alexa, Milan Steinhauser a statiků Ferdinand Lederer a Jiří Špaček. Stavba od návrhu až po konečnou realizaci trvala pouze jeden rok. Složité řešení kopule střechy si Zdeněk Pospíšil spolu s odborníkem na nosné konstrukce z brněnské techniky prof. Ferdinandem Ledererem vyzkoušel již v roce 1957 na drobném pavilonku Y. Za svou dlouhou pokračující kariéru v projekčním útvaru BVV se dvanáctkrát stal hlavním architektem Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, sedmkrát byl hlavním architektem Prodejních výstav Brno, podařilo se mu realizovat výstavní pavilony v roce 1961 v New Delhi a 1972 v Santiagu de Chile, vytvořil pavilon i výstavní expozici na Světové výstavě myslivosti a rybářství v Plovdivu. Kromě toho byl autorem československých státních expozic na výstavách po celém světě (New Delhi, Káhira, Záhřeb, Mexico City, Santiago de Chile, Lima, Vídeň, Linec, Poznaň, Varšava, Basilej, Milán, Nikósie, Ósaka, Tokio, Duisburg, Frankfurt n. M., Wiesbaden, Paříž, Brusel, Buenos Aires, Plovdiv, Kyjev, Moskva, Vilnius, Suchumi, Havana, Bagdád ad.) a mnohá z těchto míst také osobně navštívil.

Mimo architektonickou práci a výstavnictví byl Zdeněk Pospíšil také zručným malířem, grafikem a designerem. Na výstavě Defilé III. v Domě pánů z Kunštátu v roce 1976 byla představena jeho práce na expozicích spolu s dalšími pracovníky BVV. Roku 1989 mu byla v Brně uspořádána samostatná výstava, představující základní rysy jeho tvorby. Od července do října 1994 se konala v Městské knihovně v Praze kolektivní výstava Ohniska znovuzrození, jíž byl spolu s dalšími architekty a výtvarníky součástí. V roce 2001 získal diplom Mezinárodního olympijského výboru za propagaci sportu a olympijských myšlenek a o rok později byl uveden do brněnské Sportovní síně slávy. Je také laureátem medaile města Brna Za zásluhy. Jeho krédem bylo „vždy snažit se podat ten nejlepší výkon,“ což se mu podařilo ve sportu i v zaměstnání. Zdeněk Pospíšil zemřel v Brně 17. května 2009. 

Architekt/ka
Zdeněk Pospíšil

Datum narození
20.8.1924 Brno

Datum úmrtí
17.5.2009 Brno

Seznam objektů architekta