Jaroslav Valenta

Architekt/ka

Jaroslav Valenta se narodil roku 1887 v jihomoravských Pístovicích u Vyškova do učitelské rodiny. Roku 1905 ukončil maturitní zkouškou Zemskou vyšší reálnou školu v Prostějově a téhož roku nastoupil na České vysoké učení technické v Praze, obor stavební inženýrství. Tam také v červnu roku 1911 získal titul doktora technických věd a ve stejném roce byl přijat jako pomocný kreslič do Moravského zemského stavebního úřadu, kde se roku 1912 stal výpomocným inženýrem. V letech 1913–1914 zajišťoval v Brně a Olomouci kurzy pro pracovníky stavitelských a stavebních firem, jež se věnovaly využití nových technologií, především železobetonu. Během první světové války působil jako inženýr, projektoval a prováděl stavební dozor. Z této doby lze uvést mostní provizória v Tule (1914) nebo projekty pro armádní velitelství v Oděse z posledních válečných let. Roku 1920 se stal profesorem brněnského Vysokého učení technického a Zemským vrchním stavebním komisařem. Díky jeho profesní zdatnosti mu byl roku 1923 udělen titul Zemského stavebního rady na Moravě. Roku 1927 se na České vysoké škole technické v Brně habilitoval z nauky o pružnosti a pevnosti, tam také  vyučoval v oboru inženýrské stavitelství. Za svého života publikoval řadu odborných studií a článků. V lednu roku 1934 předčasně zemřel na selhání ledvin ve štýrském Schladmingu v Rakousku a byl pochován na brněnském Ústředním hřbitově, kde je mezi urnovými hroby umístěn jeho pomník v podobě miniatury parabolického oblouku pavilonu A brněnského výstaviště, jehož byl spoluautorem.

Roky jeho práce  na  mostním oddělení Moravského zemského úřadu dosvědčuje řada staveb, jejichž projekty plné technických novinek Valenta doplňoval o důkladné statické výpočty. Mezi nimi lze připomenout železobetonové mosty přes řeku Moravu v Uherském Ostrohu a přes řeku Oslavu ve Velkém Meziříčí nebo ocelový most s nýtovanou konstrukcí přes řeku Moravu ve Veselí nad Moravou. Většina Valentových mostů však byla během druhé světové války zničena nebo zdemolována v poválečných letech při úpravách silničních komunikací či regulaci říčních koryt.

Jaroslav Valenta se jako konstruktér také podilel na realizaci řady významných staveb předních brněnských architektů. Nutno zmínit jeho spolupráci s Ernstem Wiesnerem na paláci Morava z let 1926–1933 (BAM C113), kde díky obtížnému geologickému podloží řešil problémy s průsakem spodní vody. Významná byla jeho spolupráce i s Bohuslavem Fuchsem na zotavovně Morava v Tatranské Lomnici z let 1931-1933, kde se zabýval především statickými výpočty.

Valentovou nejznámější realizací je však Pavilon průmyslu a obchodu na brněnském výstavišti, (pavilon A). Původně půlkruhové nosné oblouky architekta Josefa Kalouse pozměnil Valenta ze statických důvodů na parabolické, čímž celá stavba získala nový monumentálnější charakter a díky valené klenbě i větší vzdušnost a prosvětlenost. Možnosti železobetonu v architektuře demonstrují i vysoká štíhlá žebra nesoucí kupoli rotundy, která je umístěna v centrální ose mezi křídly pavilonu nebo plasticky tvarované vysuté schodiště vedoucí na galerii. Pavilonem A však Valentova práce pro grémium Výstavní akciové společnosti nekončí, jelikož byl pověřen dohledem nad konstrukcí všech výstavních pavilónů a doplňkových staveb, které mezi lety 1927-1928 v brněnských Pisárkách vznikaly při příležitosti Výstavy soudobé kultury v Československu. Valentovy paraboloidy představují nejen vrchol jeho konstruktérské kariéry, ale i symbol Brněnských veletrhů od jejich počátků až do současnosti.

                                                                                                                                   ŠB