Jan Vaněk

Architekt/ka

 Jan Vaněk byl především návrhář a výrobce nábytku a interiérových zařízení, ale také architekt a publicista. Stál u reformy moderní nábytkové tvorby a bytové kultury jako takové. Narodil se 13. ledna 1891 v Třebíči v rodině majitele prosperující stolařské dílny. Na přání otce v letech 1905–09 studoval průmyslovou školu pro zpracování dřeva v Chrudimi. V letech 1909–11 odjel do Německa, kde získal zkušenost v předních nábytkářských podnicích v Mnichově, Stuttgartu a Heilbronnu a navázal četné kontakty se zahraničními architekty (např. s Brunem Paulem). Po návratu do Třebíče nastoupil do podniku svého otce, roku 1911 ho převzal a přejmenoval na Uměleckoprůmyslové dílny. Začal spolupracovat s řadou architektů, kteří pro něj také navrhovali nábytek, mimo jiné s Janem Kotěrou. V letech

1919–22 nechal v Třebíči postavit podle návrhu Josefa Gočára tovární budovu své firmy v rondokubistickém slohu. Roku 1920 se dostal do finančních potíží, a byl nucen spojit se s dalšími nábytkářskými firmami v Brně, se kterými společně založili Spojené uměleckoprůmyslové závody. V roce 1922 byl Vaněk jmenován jejich ředitelem a zavedl zde sériovou výrobu sestavovacího a kombinovatelného nábytku, který byl proto také výrazně levnější. Jeho snahou bylo zpřístupnit moderní a funkční nábytek všem vrstvám obyvatelstva. Firma byla ve své době největší v republice a soustředila kolem sebe značné množství architektů. V roce 1925 byl však Vaněk kvůli špatnému ekonomickému vedení z místa ředitele Spojených UP závodů odvolán.

Ještě téhož roku však společně se Stanislavem Kučerou a Vilémem Hrdličkou založil podnik Standart, bytová společnost (S.B.S.), který fungoval až do roku 1932. Nejprestižnější zakázkou Vaňkovy firmy byla výroba nábytku pro brněnskou vilu Tugendhat. Po zániku S.B.S. odešel Jan Vaněk do Prahy, kde založil Poradnu moderního bydlení (P.M.B.), Dílny pro Dům a zahradu (D.D.Z.) a textilní dílny Vatex. Spolupracoval s Uměleckoprůmyslovým muzeem, pro které v letech 1936–43 navrhl řadu výstav. V letech 1939–44 přednášel výstavnictví a aranžérství na Baťově škole umění ve Zlíně a podílel se také na koncepci výstav Zlínských salonů. V roce 1948 byl zvolen generálním ředitelem Československých dřevozpracujících závodů, následně byl ředitelem Ústřední lidové umělecké výroby a od roku 1954 vedl Dřevařský vývoj. Zároveň byl předsedou Vědeckotechnické rady dřevoprůmyslu při Ministerstvu spotřebního průmyslu.

Jan Vaněk byl činný také jako architekt, jeho dílem jsou vzorové malometrážní domky v Černé Hoře (1925) a v Brně-Černých Polích (1925–26), obytná kolonii v Rybitví (1939–41) a návrhy adaptace a přístavby objektů dětského léčebného ústavu Zdravá generace v Choceradech (1934–35). S Ferdinandem Fenclem se podílel na projektu Masarykova sanatoria v Dobříši (1936–38), projektoval komplex výrobních a správních budov Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Rybitví u Pardubic (1938–41).

Jan Vaněk se věnoval také publikační činnosti, v letech 1912–14 vydával časopis Český interiér s přílohou Český truhlář. V roce 1924 také díky Vaňkovi začal vycházet česko-
-německy psaný časopis Bytová kultura, v jehož redakční radě zasedal Bohumír Markalous, Adolf Loos a Ernst Wiesner. Redakce časopisu Bytová kultura společně s Klubem architektů také v letech 1924–25 organizovala cyklus přednášek „Za novou architekturu“, kde mezi přednášejícími byly takové osobnosti jako Le Corbusier, Amédée Ozenfant, Johannes Jacobus Pieter Oud a Walter Gropius. Brněnská odborná i laická veřejnost tak měla možnost seznámit se s tvorbou a myšlenkami těchto zakladatelů internacionálního slohu. Vaněk se angažoval i v redakčních radách časopisů Tvar a Domov a publikoval v Indexu, ve Výtvarných snahách a v Krásné jizbě. Byl také zakládajícím členem Zemského svazu stolařů a příbuzného průmyslu na Moravě a Svazu československého díla, po válce založil Blok architektonických pokrokových spolků. Zároveň působil ve Svazu socialistických architektů, v Bytovém a průmyslovém svazu a v Družstevní práci. Pracoval rovněž v řadě levicových spolků. V roce 1956 mu byl udělen Řád práce. Zemřel 22. srpna 1962 v Praze.

LV