Dušan Samo Jurkovič
Architekt, návrhář nábytku a etnograf Dušan Jurkovič se narodil 23. srpna 1868 v obci Turá Lúka (dnes součást města Myjava) na západě Slovenska. Vyrůstal v rodině slovenských vlastenců a znalců lidového umění (maminka sbírala lidové výšivky). Po nižším gymnáziu v Šoproni studoval od roku 1884 na c. k. státní průmyslovce ve Vídni, kterou zřejmě nedokončil. Krátce praktikoval u Blažeje Felixe Bully, který jej zaujal svou vstupní věží s motivy oravského lidového stavitelství na výstavě výšivek v Turčianskom Sv. Martině (1887). Od konce roku 1889 pracoval šest let v ateliéru vsetínského architekta Michala Urbánka, kterého doprovázel na Zemskou jubilejní výstavu do Prahy (1891). Pod jejím dojmem uspořádali Urbánek a Jurkovič v následujícím roce národopisnou výstavu ve Vsetíně. Oba pak vytvořili návrhy pro pražskou Národopisnou výstavu českoslovanskou v roce 1895 (valašský statek a čičmanský dvůr) a Jurkovič se podílel i jako teoretik na katalogu. Úspěch na této výstavě mu přinesl jeden z nejproslulejších projektů – soubor staveb Pustevny na Radhošti (1897–1899), které barvitě popsal 22. října 1899 ve fejetonu v Moravské orlici Josef Merhaut a Jurkoviče nazval „básníkem dřeva“. To již mladý architekt úzce spolupracoval s Františkem Marešem, přední osobností českého Brna a ředitelem zdejší dívčí školy Vesna, pro kterou navrhl zařízení interiérů. Kontakty s Marešem a širokým okruhem jeho přátel (výtvarníci, architekti, literáti, hudebníci, stavitelé i průmyslníci), kteří tvořili základ významného brněnského kulturního spolku, Klubu přátel umění (založen 1900), přiměly Jurkoviče k přestěhování do Brna. Místopředseda Klubu přátel umění, továrník Robert Bartelmus, mu zadal projekt svého letoviska na Rezku u Nového města nad Metují (1900–1901). V lednu 1903 se Jurkovič oženil s Bartelmusovou dcerou Boženou (1883–1965) a v Brně se jim narodili tři synové: Juraj (1904–1963), Ján (1905–1986) a Pavel (1907–2005).V roce 1901 vznikl první projekt pro lázně Luhačovice, jejichž ředitelem se stal lékař a balneolog František Veselý z okruhu Marešových přátel. Jurkovič zde působil do roku 1914, ale již od roku 1903 se proti jeho práci objevovaly protesty, které vedl Karel Hugo Kepka. Obhájce našel Jurkovič v Aloisi Mrštíkovi, Josefu Fantovi a Janu Kotěrovi. Luhačovice byly jeho nejvýznamnější zakázkou, neboť zde měl příležitost vytvořit celé město s dodnes působivou atmosférou, byť řada staveb zůstala jen na papíře. Podobné principy uplatnil Jurkovič i v návrhu Spolkového domu ve slovenské Skalici (1904–1905), kde žili jeho rodiče a přítel, lékař a národopisec Pavol Blaho, který stavbu prosadil. V roce 1906 si v Brně-Žabovřeskách postavil vlastní dům, kterým demonstroval zásady moderního bydlení. Jeho hlavním atributem byla přiznaná inspirace lidovým uměním, které v další vile manželů Náhlovských v Praze-Bubenči (1907) rezonuje již jen velmi vzdáleně. Nájemní dům majitele skláren Benedikta Škardy v Brně (1908–1909) má geometricky pojatou fasádu se skleněnými mozaikami a vitrážemi, již zcela v duchu středoevropské secese. V letech 1908–1913 se Jurkovič zabýval rekonstrukcemi zámků Molitorov u Kouřimi a v Novém městě nad Metují. Působivé jsou kapličky zastavení Křížové cesty na Hostýně (1903–1904). Malby měli realizovat Joža Uprka a Zdenka Vorlová, nakonec je provedl Jano Köhler. Za první světové války byl Jurkovič povolán do rakouské armády, kde působil v oddělení pro výstavbu vojenských hřbitovů v Krakově, kam spadala oblast západní Haliče, hornatý kraj při polsko-slovenské hranici. Nejznámější hřbitov je na vrcholu kopce Rotunda (1917), který je jakýmsi předobrazem slavné mohyly Milana Rastislava Štefánika na vrchu Bradlo (1928). Po vzniku Československa se chtěl Jurkovič přímo podílet na formování nového Slovenska. Opustil úspěšnou brněnskou kariéru i svůj dům a přijal místo vládního komisaře Úřadu na ochranu památek a přírody v Bratislavě. I když zde působil jen krátce (1919–1922), významně se podílel na přípravě základních dokumentů v této oblasti. Tradičněji pojaté bytové stavby blížící se tvaroslovím i barevností rondokubismu navrhl Jurkovič s Janem Paclem (tzv. Legiodomy v Bratislavě, 1923–1924; domy pro státní zaměstnance v Martině, 1924–1927), s Jindřichem Mergancem navrhl již zcela v intencích funkcionalismu Kochovo sanatorium v Bratislavě (1928–1930). K vilovým stavbám se Jurkovič vrátil počátkem 20. let, nejznámější je jeho vlastní vila v Bratislavě (1923). V letech 1936–1938 vznikly dle jeho projektu čtyři stanice lanové dráhy na Lomnický štít ve Vysokých Tatrách. Ke konci života experimentoval v sociální výstavbě a prefabrikaci (montované rodinné domky, k nimž vydal i publikaci, 1944–1946). Dušan Jurkovič zemřel 21. prosince 1947 v Bratislavě.
DČ
Architekt/ka
Dušan Samo Jurkovič
Datum narození
23.8.1868 Turá Lúka u Myjavy
Datum úmrtí
21.12.1947 Bratislava
Prameny
http://www.moravska-galerie.cz/jurkovicova-vila.aspx
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=155
