Vladimír Karfík
Vladimír Karfík, architekt a pedagog, žák Le Corbusiera a Franka Lloyda Wrighta, se narodil 26. října 1901 v Idrii ve Slovinsku jako syn českého lékaře. Rodina se roku 1904 přestěhovala do Prahy, kde Karfík vychodil reálku a v letech 1919–24 zde studoval na Českém vysokém učení technickém a částečně i na Akademii výtvarných umění u Jana Kotěry. V roce 1925 pracoval v pařížském ateliéru Le Corbusiera. Následujícího roku se vydal do USA, kde pracoval v Chicagu u firmy zaměřené na stavbu mrakodrapů Holabird & Root a následně v ateliéru Franka Loyda Wrighta.
V roce 1930 se vrátil do Československa a stal se vedoucím projektového oddělení Baťových závodů ve Zlíně, kde působil až do roku 1946. Společně s Františkem Ladislavem Gahurou zde položili základ zlínské moderní architektury, která je v rámci funkcionalismu ojedinělým fenoménem. Karfíkova tvorba se vyznačovala moderním funkčním a konstrukčním pojetím a metodami standardizace a typizace. Díky jednotnému stylu, který Karfík s Gahurou vtiskli budovám firmy, domům pro zaměstnance i stavbám občanské vybavenosti, získalo město Zlín jednotný architektonický výraz a Jan Antonín Baťa výrazný firemní image. Jak rostlo Baťovo impérium, vysílal Baťa Karfíka i do zahraničí, aby zde navrhoval a realizoval kompletní podobu jeho poboček. Prvním satelitem postaveným podle Karfíkova projektu byla British Bata Shoe Company v East Tilbury v Anglii. Kromě zahraničí projektoval pak v celém Československu, především v samotném Zlíně. Zde realizoval řadu různých budov, od škol přes sportoviště, rodinné domy, společenské domy, ředitelské vily a evangelický kostel, až po projekt zlínského mrakodrapu – administrativní budovy firmy Baťa.
Od počátku 30. let až do roku 1956 byl Karfík členem Mezinárodního kongresu moderní architektury (CIAM). V letech 1946–71 vyučoval architekturu na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě, zároveň spolupracoval se slovenskou akademií věd a samostatně projektoval. Od roku 1971 se stal vědeckým pracovníkem URBIONu (Štátneho inštitútu urbanizmu a územného plánovania) v Bratislavě. V roce 1978 dostal nabídku několik týdnů vyučovat na Maltě a nakonec zde působil čtyři roky jako vedoucí oddělení architektury na University of Malta. V roce 1982 se vrátil do Čech a usadil se v Brně v Barvičově ulici, v domě, který v 70. letech navrhl pro rodiče své ženy a kde zůstal až do své smrti.
Karfík celý život čile publikoval v odborných časopisech, vytvořil i řadu učebnic pro své slovenské i maltské studenty. V závěru života napsal knihu svých memoárů Architekt si spomína. Za svou architektonickou i pedagogickou činnost byl mnohokrát vyznamenán, v roce 1985 se stal členem American Institut of Architects, v letech 1991, 1992 a 1994 mu byl udělen čestný doktorát VUT v Brně, ČVUT v Praze a SVŠT v Bratislavě. V roce 1992 obdržel od Václava Havla zlatou medaili ČSFR. V roce 1994 se Vladimír Karfík svými aktivitami zasloužil o zpřístupnění vily Tugendhat veřejnosti. Zemřel o dva roky později, 6. června 1996.
LV
Architekt/ka
Vladimír Karfík
Datum narození
26.10.1901 Idrija, Slovinsko
Datum úmrtí
6.6.1996 Brno
Literatura
Karin Šrámková,
Architekt Vladimír Karfík 1901–1996,
Brno 2006
Jarmila Bencová,
Vladimír Karfík 1901–2001. Zborník príspevkov z vedeckej konferencie,
Bratislava 2001, s. 13–23
