Ludwig Mies van der Rohe
Ludwig Mies van der Rohe (vlastním jménem Maria Ludwig Michael Mies), světově proslulý architekt, který bývá spolu s Le Corbusierem a Waltrem Gropiusem řazen mezi zakladatele moderní architektury, se narodil 27. března 1886 v Cáchách (Německo). Vyučil se technickým kresličem a v mládí pracoval v otcově kamenické dílně. V roce 1905 získal místo kresliče ornamentů pro městský stavební úřad v Rixdorfu. Již o rok později se stal spolupracovníkem architektonické kanceláře významného architekta a designéra Bruna Paula. Po dvou letech obdržel první samostatnou architektonickou zakázku na dům pro berlínského filozofa Aloise Adolfa Riehla a návrh zpracoval v duchu klasicismu.[1] Roku 1908 přešel do architektonické kanceláře vynikajícího německého architekta Petra Behrense, v té době hlavního projektanta firmy AEG zaměřené na výrobu elektrických zařízení. Behrens ho o dva roky později vyslal do Nizozemska, aby zde představil jeho plány vily pro zadavatele Kröllera-Müllera, který Miese pověřil její realizací. Vila nakonec nebyla realizována a celá záležitost vedla k pracovnímu rozchodu s Behrensem. Roku 1913 si tedy Mies otevřel vlastní kancelář v Berlíně a záhy získal zakázky na několik vil pro majetné berlínské stavebníky. V roce 1913 se oženil s Adou Bruhnovou, o dva roky později však musel narukovat do první světové války. Po návratu se mu narodila třetí dcera, která však nezabránila rozpadu manželství, k němuž došlo v roce 1921. Po rozchodu si architekt změnil jméno na Ludwig Mies van der Rohe, podle rodného jména své matky.
Raná 20. léta byla zrodem avantgardy a také Mies van der Rohe se zapojoval do debat o směřování umění a architektury. Roku 1922 se stal členem Novembergruppe, zároveň vydával a spolufinancoval časopis G. Material zur elemanteren Gestaltung, ve kterém byla otištěna také řada jeho prvních návrhů. Zatímco výškové budovy navrhoval pouze ze skla, betonu a oceli, jeho projektům rodinných domů dominovala neomítnutá cihla. Roku 1925 se Mies stal společně s Waltrem Gropiusem, Erichem Mendelsohnem a Petrem Behrensem spoluzakladatelem avantgardní architektonické skupiny Der Ring. O rok později byl jmenován viceprezidentem německého Werkbundu a stal se hlavním architektem sídliště Weissenhof, které mělo být ukázkou moderních trendů v bydlení na mezinárodní výstavě Neue Wohnung ve Stuttgartu. Této demonstrace triumfu moderní architektury se účastnili nejlepší architekti své doby – např. Le Corbusier, Peter Behrens, Bruno Taut, Walter Gropius, J. P. Oud, Hans Scharoun a další.
Roku 1928 získal Mies zakázky na dvě stavby, které mu zajistily světovou proslulost: byly to německý pavilon pro světovou výstavu v Barceloně[2] a vila Tugendhat v Brně. V roce 1930 přijal nabídku Waltera Gropiuse na místo ředitele Bauhausu v Dessau, již roku 1932 se ale tato škola umění a designu musela přestěhovat do Berlína a po nástupu nacionálních socialistů k moci o rok později byla uzavřena. V Německu nastaly těžké časy nejen pro moderní architekturu – rozpuštěn byl i Werkbund, ale i pro její tvůrce, z nichž se řada rozhodla pro emigraci. Také Mies van der Rohe roku 1937 navštívil ve Spojených státech Franka Lloyda Wrighta, poté se krátce vrátil do Berlína a hned následujícího roku odjel s neomezeným vízem do Ameriky, aby přijal nabídku místa vedoucího oddělení architektury Armour Institut of Technology.[3] Zároveň pracoval na projektu rozšíření univerzitního kampusu. Architekt si brzy založil i vlastní ateliér v Chichagu a v roce 1944 získal americké občanství. Roku 1947 mu Museum of Modern Art v New Yorku uspořádalo výstavu, na jejímž konceptu se Mies sám podílel. Tato výstava a ve stejné době vznikající dům Farnsworth v Illinois zaručily Miesovi proslulost i ve Spojených státech. V roce 1946 se Mies seznámil s projektantem Herbertem Greenwaldem, jejich vzájemná spolupráce trvala až do Greenwaldovy nečekané smrti v roce 1959. Společně postavili roku 1948 dva věžové apartmánové domy na Lake Shore Drive 860 a 880 v Chicagu, které se staly prototypem miesovské architektury v následujících desetiletích. Mies byl také autorem několika administrativních výškových budov, z nichž nejpůsobivější je Seagram Building na Park Avenue v New Yorku, postavená v letech 1954–58.
Roku 1959 se Mies dočkal prvního významného mezinárodního uznání – od královny Alžběty II. obdržel zlatou medaili Královského institutu britských architektů. O čtyři roky později převzal z rukou amerického prezidenta Lyndona B. Johnsona vyznamenání Presidental Medal of Freedom. Od své emigrace Mies van der Rohe v rodném Německu nepůsobil, teprve roku 1962 ho pověřil berlínský senát výstavbou Nové galerie v Berlíně. Architekt se osobně účastnil osazování ocelové střechy galerie, která byla slavnostně otevřena roku 1968. O rok později, 17. srpna 1969, Ludwig Mies van der Rohe zemřel v Chicagu na zápal plic. Po jeho smrti převzal vedení Miesovy architektonické kanceláře jeho vnuk Dirk Lohan.
LV
[1] Alois Riehl financoval Miesovi cestu do Itálie, mladý architekt tak navštívil Řím, Florencii a Vicenzu.
[2] V letech 1983–86 byl Miesův Bbrcelonský pavilon rekonstruován pod vedením architektů Ignasiho de Solà-Moralese, Fernanda Ramose a Christiana Ciriciho.
[3] Od roku 1940 nese název Illinois Institut for Technology/IIT.
Architekt/ka
Ludwig Mies van der Rohe
Datum narození
27.3.1886 Aachen, Německo
Datum úmrtí
17.8.1969 Chicago, USA
Literatura
Jean-Louis Cohen,
Ludwig Mies van der Rohe,
2007
Wolf Tegethoff,
Die Villen und Landhausprojekte von Mies van der Rohe,
Essen 1981
Wolf Tegethoff,
Ludwig Mies van der Rohe: Das Haus Tugendhat,
Wien 1998
Franz Schulze,
Mies van der Rohe. Leben und Wer,
Berlin 1986
František Kalivoda,
Ludwig Mies van der Rohe, tvůrce vily Tugendhat. Dům umění města Brna 20. prosince 1968 až 26. ledna 1969 (kat. výst.),
Brno 1969