Josef Štěpánek

Architekt/ka

Nadaný architekt a sochař se narodil 8. září 1889 v Mořicích na Hané. Po absolvování kamenosochařské školy v Hořicích začal roku 1912 studovat architekturu v ateliéru Josipa Plečnika na pražské Uměleckoprůmyslové škole a v roce 1916 přestoupil na Akademii výtvarných umění k Janu Kotěrovi. Během dvou let studia na AVU se spřátelil s Bohuslavem Fuchsem, se kterým si roku 1921 založili společný ateliér. Snad právě díky Fuchsovi získal Štěpánek ještě téhož roku svou první zakázku – komplex elektrárny a rodinného domu v Háji u Mohelnice.

Rok 1922 byl pro mladého architekta velice úspěšný, protože získal několik cen v různých architektonických soutěžích. Jeho společný projekt s Bohuslavem Fuchsem a Antonínem Moudrým pro soutěž na úpravu Malé Strany si odnesl nejvyšší ocenění, s Antonínem Moudrým pak společně vytvořili i vítězný soutěžní návrh na průmyslovou školu v Mladé Boleslavi (stavba však byla zadána Jiřímu Krohovi). Další ocenění dostal jak za návrh umístění nového divadla v Praze, tak v soutěži na Tyršův dům[1]. Všechny tyto Štěpánkovy rané práce byly ovlivněny myšlenkami jeho učitele Jana Kotěry.

Kolem poloviny 20. let se Štěpánkova tvorba posunula směrem ke konstruktivismu (rodinný dům sochaře Julia Pelikána[2] v ulici Na Vozovce v Olomouci). Od roku 1924 působil Josef Štěpánek v redakci Stavitele, v letech 1926–28 byl dokonce předsedou jeho redakční rady. Koncem 20. let se ve svých textech i vlastní tvorbě přiklonil k emocionální vlně funkcionalismu. Jisté náznaky této změny ve Štěpánkově architektonické práci lze najít na dvou pražských domech v ulicích Ke Klimentce č. 9 a v Moskevské č. 66. Zcela v duchu corbusierovských zásad pak navrhl roku 1928 dvojdům pro brněnskou kolonii Nový dům, který se však bohužel stal jeho poslední významnou realizací.

Roku 1928 Štěpánek zvítězil ve významné soutěži na zastavění pražské Letné parlamentními a ministerskými budovami a o rok později získal nejvyšší cenu jeho projekt na sportovní stadion v Braníku v Praze. Ani jeden soutěžní návrh však vinou hospodářské krize a dalších nepříznivých okolností nebyl uskutečněn. V letech 1942-51 byla podle Štěpánkova návrhu postavena funkcionalstická přehrada v Předměřicích nad Labem. Po této velké stavbě realizoval architekt a sochař již pouze drobné pomníky, náhrobky a pamětní desky. Josef Štěpánek zemřel téměř v zapomnění roku 1964.

LV


[1]      V soutěži šlo o přestavbu Michnova paláce v Praze pro potřeby Sokola. Štěpánek navrhl stavbu s puristickou velmi členitou fasádu, obohacenou o prvky lomeného oblouku. Interiér měl být bílý, klenutý valenými klenbami s pasy. Viz Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu, Praha 1993, s. 244 a 248

[2]     S Juliem Pelikánem (1887–1969) se Štěpánek znal pravděpodobně z hořické kamenosochařské školy. Vila se stala jednou z prvních moderních staveb v Olomouci. Viz: Pavel Zatloukal (ed.), Slavné vily Olomouckého kraje, Praha 2007.  

 

Architekt/ka
Josef Štěpánek

Datum narození
8.9.1889 Mořice

Datum úmrtí
1964

Literatura
Rostislav Švácha , Výtvarná kultura, 1984, s. 64

Seznam objektů architekta