Karl Lehrmann

Karl Lehrmann se narodil roku 1887 v Žatci, v německé katolické rodině. Nejdříve se vyučil zedníkem, později získal stipendium a začal studovat Německou státní průmyslovou školu v Plzni. Zde jeho vítězný školní návrh zaujal profesora Friedricha Ohmanna z vídeňské Akademie výtvarných umění natolik, že si mladého Lehrmanna vybral ke studiu do svého ateliéru ještě před ukončením středoškolského vzdělání. Po studiích na Akademii, během nichž patřil architekt k Ohmannovým oblíbencům,[1] působil krátce u známé vídeňské projekční firmy specializující se na stavbu divadel Helmer & Fellner, brzy si však s bývalým spolužákem z Akademie Rüdigerem Walterem založil vlastní kancelář ve Vídni.[2] Jejich tvorba vycházela z tradic pozdního rakouského historismu a monumentalismu a jednotlivé návrhy veřejných budov a škol se od sebe příliš nelišily – dekor tvořily antikizující nebo manýristické detaily ve formě sloupových portiků, pilastrů, polygonálních arkýřů, tvarovaných okenních šambrán nebo střešních luceren s hodinami. Z množství tradičně koncipovaných staveb z této doby vynikl realizovaný obytný dům v Reisnerstrasse ve Vídni,kde se na hladkém povrchu fasády projevily očišťující tendence vídeňské moderny a wagnerovský smysl pro odhalování architektonického jádra.

První světová válka ukončila plodnou spolupráci těchto mladých architektů. Karl Lehrmann nastoupil v roce 1915 dobrovolnou vojenskou službu u železničního ženijního pluku v Korneuburgu, byl postupně povýšen na poručíka a pověřen vedením stavební jednotky Železničního pozemního stavitelství, takže měl příležitost uplatnit se jako architekt. To také s velkým zápalem činil, zvláště při realizaci válečného hřbitova s farním kostelem v Korneuburgu, který podle jeho návrhu vznikl v roce 1917. Pod vlivem romantických představ o německém rytířském středověku tak vznikla stavba plná zdrobnělých lidových motivů a s eklektickou ikonografií výzdoby, která je vskutku impozantním završením rané tradicionalistické fáze architektovy tvorby.

V roce 1916 se Karl Lehrmann oženil a po válce se usadil v Mödlingu u Vídně. Zde nastoupil jako profesor stavebně-uměleckých předmětů na Technický průmyslový spolkový vzdělávací institut,[3] dodnes největší průmyslovou školu v Rakousku. Zároveň působil již od konce studií jako vědecká pomocná síla na Akademii ve Vídni. V roce 1919 představil svoji architektonickou práci na XL. výroční výstavě vídeňského Künstlerhausu, jehož členem se stal během války. Na počátku 20. let vznikly Lehrmannovy nejvýznamnější realizace na našem území. Oslovila ho Báňská a hutní společnost, která v té době přesouvalasvé sídlo z Vídně do Brna[4], aby zde pro ni navrhl správní budovu, dům s byty pro zaměstnance úřadu a dvě vily pro ředitele. Správní budova na rohu ulic Kobližná a Sukova kromě firemních prostor obsahovala v přízemí i část veřejnou s obchodem, kavárnou a tržnicí.[5] Architekt sice setrval v okouzlení monumentalismem a nedokázal se vzdát dekoru, celkové vyznění již ale směřovalo k čistším klasicizujícím formám a geometricky zjednodušeným tvarům.
Další různorodý architektonický soubor vznikl v letech 1921–25 v rakouském Linci. Kromě několika vil byl Lehrmann autorem výrobních budov v areálu továrny na lokomotivy Krauss & Comp.a nedaleké budovy generálního ředitelství,která od roku 1931 sloužila jako průmyslová škola. Druhá polovina 20. let byla vrcholným obdobím Lehrmannovy architektonické tvorby, které se opět velmi výrazně stylově proměnilo. V roce 1926 mu Hornorakouská zemská vláda přidělila funkci civilního architekta a vzápětí přišla zakázka na stavbu kaple, správní budovy a márnice hřbitova v Mödlingu.

Lehrmannovy schopnosti na poli moderní architektury se nejvíce projevily v návrzích inženýrských staveb. V roce 1929 byla v areálu Technického vzdělávacího institutu v Mödlingu, kde Karl Lehrmann působil jako pedagog, postavena nízká budova energetické centrály, která svým jednoduchým nadčasovým řešením vzbudila v té době velký ohlas. Architekt byl roku 1930 za její stavbu a za svou pedagogickou činnost vyznamenán stříbrným křížem udělovaným vládou za zásluhy o rakouský stát. Lehrmannovo plodné a úspěšné období a snahy o moderní architektonické vyjádření korunovala účast v soutěži „Rostoucí dům“ (Wachsende Haus), pořádané v roce 1932 v rámci stavebního veletrhu na vídeňském výstavišti. Malé rodinné jádrové domy s omezeným rozpočtem, které umožňovaly postupné rozšiřování a přístavby, byly ve Vídni vystaveny ve skutečném měřítku. První cena v soutěži nebyla udělena, na druhém místě skončil návrh Lehrmanna a Kotratschka, který si zakoupilo šedesát zájemců.

Dramatický obrat v Lehrmannově životě a kariéře architekta nastal ovšem po roce 1933, kdy se politická situace v Rakousku po nástupu kancléře Engelberta Dollfusse radikálně změnila[6]. V době autoritativní austrofašistické vlády měl Lehrmann zřejmě kvůli svému odmítavému postoji k vládnoucímu režimu nebo kvůli ocenění minulou vládou problémy s realizacemi svých návrhů. Mnoho jeho projektů zvítězilo v soutěžích, k jejich provedení však nedocházelo[7] a státní zakázky nedostával. V roce 1935 odešel Lehrmann z Technického institutu v Mödlingu a nastoupil na Státní průmyslovou školu ve Vídni. Politická situace se změnila až po obsazení Rakouska Hitlerem, Lehrmann poté vstoupil do NSDAP. Během války ale také ubylo zakázek a po jejím skončení se již architekt rozhodl odejít do penze. Na odpočinku se věnoval sestavování učebnic stavitelství (Die praktische Hochbaukunde:­ Fundamente und Mauern, 1948; Hölzerne Decken und Dachstuhle, 1956; Holz im Hochbau, 1960). Karl Lehrmann zemřel 12. října 1957, nedlouho po svých sedmdesátých narozeninách; posmrtně mu vídeňský Künstlerhaus udělil Zlatý vavřín (Goldene Lorbeer). Jeho životnímu jubileu stejně jako zprávě o jeho úmrtí byla v tisku věnována značná pozornost.[8]

PH

Architekt/ka
Karl Lehrmann

Datum narození
29.9.1887 Žatec

Datum úmrtí
12.10.1957 Mödling

Literatura
Petra Hlaváčková, Architektonická tvorba Karla Lehrmanna, Brno 2007