Leopold Bauer

Architekt/ka

Architekt, návrhář uměleckoprůmyslových předmětů a teoretik Leopold Bauer se narodil 1. září 1872 v Krnově. V letech 1888–91 absolvoval společně s architektem Josefem Hoffmanem Státní průmyslovou školu v Brně, poté krátce praktikoval v Toruni u Reinharda Uebricka a v Düsseldorfu u architekta Petra Paula Fuchse. Od roku 1892 studoval na vídeňské Akademii nejprve u profesora Karla von Hasenauera, od roku 1894 pak u Otty Wagnera, v jehož soukromém ateliéru také pracoval. Již v této době získal několik cen a také studijní stipendium, kterého využil v letech 1897–88 na cestu po Evropě – navštívil Itálii, Francii a Německo. V roce 1900 si založil vlastní ateliér a stal se členem Wiener Secession, od roku 1902 redigoval časopis Ver Sacrum. V roce 1904 za své návrhy interiérů získal zlatou medaili na světové výstavě v St. Louis.

Ačkoli žil ve Vídni, svá nejznámější díla realizoval v rodném Slezsku a na Moravě. Jeho raná díla vycházela z vídeňské moderny a architekt bývá označován za autora prvního moderního domu v monarchii, kterým je brněnská vila Karla Reißiga (1901–02). V roce 1905 však došlo k obratu v jeho architektonickém myšlení, postavil se do opozice vůči svému někdejšímu profesoru Ottovi Wagnerovi a vystoupil s jeho veřejnou kritikou, která byla zároveň prvním odporem vůči přílišné racionalitě moderny. Odmítnutí racionalismu a požadavek fantazie v architektuře ho přivedly k propagaci nového historismu. Nejprve vycházel z tradic antické architektury, později používal i formy gotické.

V letech 1913–19 byl profesorem architektury na vídeňské Akademii, odkud však byl nucen odejít po zániku monarchie. Jeho největším dílem byla monumentální historizující budova Rakousko-maďarské banky ve Vídni, realizovaná podle jeho návrhu v letech 1913—18. Proslul mimo jiné i jako návrhář nábytku, skleněných váz a koberců. V roce 1919 publikoval studii Gesund wohnen und freudig arbeiten, ve které se zamýšlel nad tehdy palčivými otázkami sociálního bydlení a nad architekturou továren. Účastnil se také programu sociální výstavby Rote Wien. V této době také došlo k dalšímu zásadnímu obratu v jeho architektonické tvorbě, jejíž část směřovala k modernistickému tvarosloví – inspiroval se americkou architekturou, především budovami Louise Sullivana a expresionismem. Tyto tendence se projevily v budově obchodního domu Breda & Wenstein v Opavě (1927–28), který byl ve své době největším a nejmodernějším v Československu. Bauer byl také kritikem internacionálního stylu (funkcionalismu), který údajně ignoruje přírodní podmínky a tradici jednotlivých zemí. Sám však v této době redukoval architektonické tvarosloví, jeho základním heslem se stala jasnost a pořádek. Oproti avantgardě však nevycházel pouze z funkce, nevzdal se fantazie a uměleckého charakteru architektury. Příkladem je jeho dostavba Priessnitzova sanatoria v Jeseníku (1928–29), která navazovala na jeho stavbu z let 1908–09. Jednou z jeho posledních prací byl monumentální kostel svaté Hedviky v Opavě. Kontroverznost Bauerovy osoby posílila ve 30. letech jeho sympatiemi k nacismu. Architekt, jenž bývá kvůli svému kritickému uvažování o moderně a zálibě v historismu a eklekticismu označován za předchůdce postmoderny, zemřel 7. října 1938 ve Vídni.

LV