Nájemní dům v samém centru města, na parcele uvolněné během asanace, si nechal navrhnout majitel největšího brněnského sklenářského závodu Benedikt Škarda (1840‒1912) od svého přítele architekta Dušana Samo Jurkoviče. Škardova firma se zaměřovala především na realizace mozaik a vitráží. Škarda s Jurkovičem pravidelně spolupracoval a dodával skleněné komponenty na jeho stavby: Zhotovil mimo jiné také mozaiku v průčelí Jurkovičovy vlastní vily v Žabovřeskách. Vzájemná spolupráce architekta a skláře se projevila také na fasádě i v interiérech Škardova domu, kde Jurkovič hojně využil právě skleněné mozaiky a vitráže. Dům se tak stal jakýmsi „vývěsním štítem“ Škardovy sklářské firmy.
Průčelí řadového čtyřpatrového domu je výrazně vertikálně orientované a vrcholí vysokým volutovým štítem. Inspirací základního tvarosloví zde Jurkovičovi mohl být dům Edmunda Olbricha v Opavě, který navrhl slavný ve Vídni činný architekt Joseph Maria Olbrich pro svého bratra roku 1904.
Základní členění průčelí je přísně geometrické: vertikálně je členěno do tří os a horizontálně do tří zřetelně oddělených zón. Pravoúhlý rastr horizontálního a vertikálního členění změkčují oblé linie štítu a konvexní vyklenutí arkýře spínajícího ve střední ose tři patra. Dominantním prvkem je průběžný balkon nad třetím patrem se zvlněnou poprsní kopírující vyklenutí střední osy. Vedle soklové zóny a třípodlažní bel-étage má tak dům ještě hieraticky nejvyšší zónu situovanou nad průběžným balkonem. Pro Jurkovičovu tvorbu jsou příznačná tzv. čtverečková okna s typickým drobným rastrem světlíků v horní části pravoúhlých oken.
Na centrální části fasády je nanesena tmavě šedozelená hrubě strukturovaná omítka, jejíž plochu oživují barevné bordury geometrické skleněné mozaiky tvořené pásy zlacených mozaikových kostek doplněných jasně zelenými podlouhlými prvky evokujícími stylizované listy a drobnými bílými kosočtverci. Pestrá skleněná mozaika stylizovaného květinového ornamentu původně vyplňovala také čtvercové rámy poprsně balkonu – byla však bohužel zničena. Přízemí bylo původně obloženo černými kamennými deskami připevněnými přiznanými hřeby, obdobně technicistní detail představují kovové volutové konzoly, které podpírají arkýř.
Skleněné prvky jsou dominantní složkou výzdoby rovněž v interiéru, kde jsou dochovány původní černobílé dlažby a litinové zábradlí točitého schodiště. Nadsvětlíky vstupních dveří a dveří vestibulu nesou vitráže s květinovým motivem, členitá litinová okna na schodišti dekorují vitráže s detailně provedenými krajinami českého venkova v oválných kartuších rámovaných věnci se stuhami a kompozicemi geometrického secesního ornamentu.
Celkové pojetí domu, jehož fasáda byla označována za nejkrásnější v Brně, prezentuje posun Jurkovičovy tvorby od národopisu k aktuálním formám středoevropské geometrické secese.
Rodina Benedikta Škardy vlastnila dům jen krátce. V době stavby domu zemřela Škardova žena Julie (1842‒1908). V letech 1909‒1910 dům vlastnil jeho syn Eugen Škarda, v roce 1911 jej zakoupila Rosalie Mautner.
Kvalitní architektura Škardova nájemního domu představuje jeden z nejosobitějších a nejkultivovanějších příkladů modernistické fáze přestavby historického jádra Brna. A dodnes je využíván jako nájemní dům s obchodně využívaným parterem, jehož výkladce a dveřní výplně byly nedávno upraveny na rozdíl od zbytku fasády, jejíž autenticita volá po citlivé památkové obnově.
PC
