V roce 1913 bylo rozhodnuto o demolici historické zástavby na dvou úzkých sousedících parcelách mezi ulicemi Českou a Veselou. Starší dům v místě dnešního domu č. 13 patřil Matildě Medřické a jejím dětem, od nichž jej počátkem roku 1913 odkoupili stavitel Stanislav Neděla a inženýr Julius Keer. Majitelkou historického domu č. 15 a zároveň investorkou novostavby byla Anna Vlková. Nové nájemní domy navazující na sebe v řadové uliční zástavbě byly vybudovány ještě během roku 1913, oba realizoval Stanislav Neděla. V překotném stavebním ruchu této doby bylo běžnou praxí, že stavitelé či stavební firmy vytvářely technická řešení a půdorysné dispozice domů, avšak umělecké návrhy fasád objednávali u soukromých architektů. Je velmi pravděpodobné, že projektem průčelí byl pověřen Bohumír F. A. Čermák, který v této době vnášel do brněnského prostředí aktuální styl vídeňské moderny. Čermákovo autorství nebylo prozatím doloženo prameny, oba domy mu byly připsány na základě analogií s dalšími jeho stavbami tohoto období. Třípatrový řadový dům č. 13 zaujímá šířku celého bloku a jeho průčelí směřují do obou ulic. Hlavní průčelí do ulice České je tříosé, symetrické, komponované vertikálně a nad parterem členěné vysokými podloženými lizénami. Ve střední ose spíná první a druhé patro trojboký arkýř završený balkonem. Rovněž podokenní plochy v krajních osách svým vydutým tvarem evokují arkýře. Nad vyloženou stupňovitou korunní římsou nesenou konzolami je nastaven trojúhelný atikový štít s obloukově zaklenutým oknem, který je nesen kanelovanými pilastry. Dekor fasády byl redukován na plastické lví hlavy v parapetních výplních oken druhého patra, stylizované květinové vázy mezi okny třetího patra a jemné linie perlovce. Architekt věnoval pozornost subtilně zpracovaným kovovým prvkům, jako je zábradlí balkonu s květinovým motivem či nízké ohrádky před okny. Průčelí domu č. 15 je utvářeno obdobně jako u č. 13. Předpoklad, že se jedná o dílo téhož architekta, potvrzuje analogická kompozice celku i identické zpracování detailů. Centrální mírně konvexní arkýř po stranách lemují výrazné zakulacené kanelované pilastry, ve spodní části dekorované mohutnými plastickými kartušemi s vegetabilními závěsy. Architektonické tvarosloví obou domů zcela zapadá do Čermákovy předválečné tvorby, která odpovídá estetice nové architektury Otto Wagnera a hlásá jednoduchost a účelnost oproti přebujelé dekorativnosti. Pro Čermáka je příznačná modernistická čistota forem, kombinovaná se specifickou subtilní dekorativností využívající často florální motivy. K charakteristickým prvkům uplatňujícím se také na dalších Čermákových brněnských stavbách patří centrální arkýře a konvexně vyduté podokenní partie, stejně jako lví maskarony, které Čermák použil rovněž na fasádě domu Lidická 16. Motivy stylizovaných květů a volutovitě stáčených úponků na kovových prvcích najdeme zase u štukových dekorací i kovových elementů v budově Dělnické úrazové pojišťovny na Kolišti.
V přízemí domu č. 15 bylo po jeho dostavbě v roce 1913 otevřeno unikátní papírnictví českého obchodníka Antonína Bohanese, jehož výkladce a autorské řešení interiéru s galeriemi, které se daly upravit na písárny, včetně vnitřního vybavení navrhl architekt Valentin Hrdlička a realizovaly jej První dělnické výrobní družstvo stolařské v Brně a firma Tusculum. Prostory obchodu byly vybaveny dřevěným intarzovaným nábytkem z leštěného mahagonu. Monumentální lustr z leštěné mosazi a skla vévodící interiéru, zhotovený rovněž dle Hrdličkova návrhu, dodala prostějovská firma Vulkania. Podnik byl dobovým tiskem zařazen mezi nejkrásnější české obchody v Brně. Toto vynikající dílo soudobého interiérového designu žel známe pouze z několika historických fotografií, do současnosti se nedochovalo. Anna Vlková (později spolu s Rosou Vlkovou) byla majitelkou domu č. 15 až do poloviny dvacátých let 20. století. V roce 1928 nechaly nové majitelky Anna Kavanová z Karviné a Růžena Roupcová nájemní dům zvýšit o podkrovní nástavbu z ulice České a dále o čtvrté patro a podkroví z ulice Veselé.
Do přízemí domu č. 13 se ihned po jeho dokončení nastěhovalo legendární knihkupectví Barvič & Novotný, které zde sídlí dodnes. Obchodní prostory ze začátku sdílelo ještě s dalším českým papírnictvím firmy Světlý. První a jediné české knihkupectví v Brně zde otevřel roku 1883 zakladatel společnosti Josef Barvič v domě Česká 4. Později k němu nastoupil do učení Josef Novotný, který se od roku 1909 stal Barvičovým společníkem a poté majitelem firmy i samotného domu č. 13. Kromě řízení knihkupectví vyvíjel Josef Novotný i vydavatelskou činnost, založil obrazárnu (1924), pořádal koncerty houslového mistra Jana Kubelíka a podporoval chudé studenty.
Čermákovo autorství potvrzují další historické okolnosti: V architektově pozůstalosti se nachází zmínka o projektu nástavby domu Česká 13 z roku 1933. V roce 1931 patrně vypracoval také návrh adaptace vily knihkupce Josefa Novotného – je pravděpodobné, že se Novotný v otázce provedení stavebních úprav obrátil na osvědčeného architekta.
V roce 1948 byla firma zestátněna, Josef Novotný byl v létě 1951 zatčen kvůli tzv. protistátní činnosti a po svém propuštění o rok později zemřel. Po pádu komunistického režimu knihkupectví restituovala manželka Josefa Novotného Helena. V roce 2013 rodinné knihkupectví oslavilo 130 let své existence, krátce nato jej však potomci Josefa Novotného prodali a stalo se součástí řetězce Kanzelsberger.
Pavla Cenková
