Obchodní a živnostenská komora pro Brno a vymezenou část Moravy byla založena v roce 1850. K tomu, že získala reprezentativní sídlo v centru města, přispěly dvě okolnosti: 1) vhodné stavební místo získané po zboření jezuitské koleje, 2) dar prezidenta komory Julia von Gomperze ve výši 100 tisíc korun, pokrývající asi pětinu nákladů na stavbu. V roce 1907 byla vypsána architektonická soutěž, v níž zvítězil málo známý vídeňský architekt Edmund Schutt, který svůj návrh dále rozpracoval. Druhou cenu získal v soutěži vídeňský architekt a stavitel Siegfried Kramer a třetí brněnský městský architekt Franz Holik, k dalším účastníkům patřil vídeňský architekt Heinrich Carl Ried, později autor Jubilejního domu umělců (nyní Dům umění města Brna). Stavbu realizoval brněnský stavitel Anton Jelinek. Ke slavnosti položení závěrečného kamene došlo 2. května 1909. Schutt našel dílčí inspiraci u budovy téhož určení na vídeňském Stubenringu, vystavěné v letech 1905–1907 podle návrhu Ludwiga Baumanna.
Monumentální nárožní palácová budova má prosvětlené suterénní patro, zvýšené přízemí, tři hlavní patra a dvě půdní patra. Její architektonický styl je neobarokní se secesními detaily. Uvnitř byly převážně kanceláře, výstavní prostory, a též byty. Hlavní zasedací sál s galerií probíhá v úrovni druhého a třetího patra, na vnějšku je zvýrazněn rizalitem a velkými vitrážovými okny flankovanými dvojicemi polosloupů, uvnitř jej zdobí dřevěné táflování a štukový dekor na stropě, stěnách i na zábradlí balkonů galerie. Sál je situován do Dvořákovy ulice a jeho rizalit je završen dlátovou střechou. Sousedily s ním poradní místnosti: malá a v nároží velká. Nároží je zvýrazněno polygonálním arkýřem s jehlancovou věžičkou. Další rizalit rámující vstupní část budovy je završen secesním mušlovým oknem a mansardovou střechou. Uvnitř s ním koresponduje honosné hlavní schodiště s kamennými obklady, bronzovým zábradlím, jakož i secesními svítidly a vitrážemi (ty zhotovil Benedikt Škarda). Pokud jde o symboliku výzdoby, třikrát – na hlavní fasádě, ve vstupním vestibulu a v sále – se opakuje dvojice hlav římských bohů obchodu a kovářství Merkura a Hefaista.
S malým časovým odstupem byla v témže domovním bloku vystavěna protilehlá budova na adrese Beethovenova 2, u níž se rovněž uvádí autorství Edmunda Schutta. Činnost obchodních a živnostenských komor byla ukončena v roce 1949. Obě budovy získala Janáčkova akademie múzických umění (založena 1947), přičemž na Beethovenově sídlí její rektorát a na Mozartově Divadelní fakulta.
Aleš Filip