Vila Ferdinanda a Sofie Hrachových

Trend zdravého bydlení v nově zakládaných vilových čtvrtích se na přelomu tisíciletí rozhodli prosazovat členové spolku brněnské úřednické čtvrti Brünner Beamtenheim, kteří usilovali o založení vilové čtvrti na dnešním Žlutém kopci. Na založení spolku participoval i původem vídeňský architekt Ferdinand Hrach, který se do Brna přestěhoval roku 1893 za prací, působil na pozici profesora Německé vysoké školy technické. Rodinný dům považoval F. Hrach za nejzdravější způsob bydlení a současně za typ obydlí, který člověka kultivuje, prohlubuje jeho vztah k půdě, domovu a potažmo k vlasti, jak o tom psal i ve svém textu Heimatkunst und moderne Stadtebau v roce 1908.
Vlastní vilu si architekt Hrach postavil v jiné předměstské čtvrti, v oblasti dnešních Pisárek na ulici Hlinky, která se jako rezidenční rozvíjela od sedmdesátých let 19. století. Do srpna roku 1900, kdy Hrach se svou manželkou Sofií parcelu se zahradou koupil, žil v nájemním bytě na dnešní třídě kapitána Jaroše v domě tesařského mistra Karla Šípka, otce své manželky.
Rok po nákupu parcely už na místě stál jednopatrový řadový rodinný dům o výměře 159 m² se třemi samostatnými byty. Dva dvoupokojové se nacházely v přízemí, jeden byl k dispozici služebným a druhý majitelé pronajímali. Manželé Hrachovi využívali byt v patře a podkroví. Měl deset místností – šest pokojů, předpokoj, kuchyni, pokoj pro sloužící a koupelnu.
Dnešní úprava interiéru domu na Hlinkách nedává zcela jasnou představu o původním dispozičním rozvržení. Hlavní vstup přízemním vestibulem vedl pravděpodobně k samostatným vchodům do přízemních bytů a ke schodišti umístěnému v zadní části domu, které vedlo do patra a podkroví. V prvním patře byly jednotlivé pokoje přístupné z centrální chodby prosvětlené shora dekorativním světlíkem. Nacházely se tu čtyři největší obytné místnosti, dvě z nich měly přístup na balkon orientovaný na hlavní ulici a z jedné vcházelo do užitkové i okrasné zahrady s bazénkem. V podkroví domu měli manželé Hrachovi k dispozici ještě dvě velké místnosti.
Vnější podoba pětiosého průčelí je řešena horizontálním rozčleněním fasády do tří částí výraznou nadokenní a podokenní římsou. Na bosované přízemí s hlavním vstupem ve střední ose navazuje reprezentativní první patro a půdní polopatro zakončené korunní římsou a atikou zakrývající střechu. Plastickým prvkem fasády je arkýř a zastřešený balkon prvního patra. Fasádu doplňují dekorované detaily s vegetabilními motivy a maskarony. Podobně jako u jiných staveb Ferdinanda Hracha se i zde objevuje prvek olivové ratolesti jako symbol majitelovy lásky k vědění. Rostlinný motiv se opakuje rovněž v interiéru, dodnes je v hlavním vstupu v podobě štukové výzdoby dochován květinový dekor. Svému vlastnímu domovu, situovanému v řadové zástavbě reprezentativní předměstské třídy, vtiskl palácový charakter a opatřil jej tvaroslovím „vysoké“ architektury. Takové stylové formy kontrastují s návrhy tří vil pro nedalekou Úřednickou čtvrť, které byly stavěny současně s jeho vlastním domem a kde se v nově vznikající čtvrti venkovského rázu obrátil k tradici „vernakulární“ architektury.
Hrachovi žili v domě do roku 1922, kdy parcelu i s domem prodali vdově po stavebním radovi Marii Samohrdové a přestěhovali se již s malou dcerkou Alžbětou Žofií do nájemního domu na Obilním trhu, který Sofie Hrachová koupila
ŠS