Ústav biologie obratlovců AV ČR (Bulínova vila)

 Přední brněnský advokát JUDr. Hynek Bulín st. (1869–1950) patřil k významným osobnostem zdejšího společenského a politického života. Vystudoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze a poté praktikoval v Brně u advokátů Peregrina Fiše a Adolfa Stránského. V září 1900 se oženil se Zdenkou Fillovou z Chropyně, sestrou malíře Emila Filly, a v roce 1908 se jim narodil syn Hynek. Od roku 1903 měl Hynek Bulín vlastní praxi na České 28, kde také bydlel. Angažoval se při brněnském „volkstagu“ v roce 1905, byl činný v Sokole, hrál divadlo a patřil k zakládajícím členům řady spolků a institucí. K desátému výročí vzniku Československa založil se svou ženou nadaci pro nemajetné studenty. Ve třicátých letech vydal mimo jiné knihu Jiskry a plameny a bibliografické vydání Kostelních písní s dřevoryty Petra Dillingera, známé je jeho Čtení o dávném Brně. Publikoval i jako beletrista pod pseudonymem Václav Vrba. Jeho syn, prof. JUDr. Hynek Bulín ml. (1908–1996), byl od mládí ve styku s elitami kulturního, vědeckého a politického života Československa, které se často setkávaly právě v jejich pisárecké vile. Studoval práva v Brně, Lipsku a Paříži a v roce 1933 se habilitoval na brněnské právnické fakultě, v roce 1945 byl jmenován profesorem. V letech 1952–1963 pracoval ve Slovanském ústavu ČSAV a později v Ústavu dějin evropských socialistických zemí ČSAV (1964–1971), kde skloubil své znalosti z dějin práva se zálibou v historii. Vedle badatelské práce byl také vynikajícím pianistou a osobním přítelem světově proslulého klavíristy Rudolfa Firkušného. Věhlas měly domácí koncerty v Bulínově vile, při kterých mladý Hynek často vystupoval. Velkoryse koncipovanou vilu s rozlehlou zahradou si dal v roce 1924 na svahu Žlutého kopce postavit Hynek Bulín st. Obrovský pozemek vymezený na jihu ulicí Květnou a na severu ulicí Neumannovou zakoupil v září 1916 za necelých 37 tisíc korun. V červnu 1923 jej prodal za 65 tisíc korun svému nezletilému synovi Hynkovi. V prosinci 1924 zde již byl vyznačen nově postavený dům, dokončený v následujícím roce. Vilu navrhl architekt Vladimír Fischer a stavbu realizoval stavitel Stanislav Neděla za bezmála 1,7 milionu korun. Hlavní průčelí třípodlažní vily se sníženým přízemím směřuje do ulice Květné a v ose je akcentováno vysokým zaobleným portikem s podjezdem a balkonem v patře, v jehož zábradlí jsou dvě plastiky od Václava Macha. Analogický arkýřový portikus s balkonem v patře je i v západním průčelí. Dispozice na půdorysu obdélníka je řešena jako trojtrakt s jednoramenným nástupním kamenným schodištěm a dvouramenným dřevěným schodištěm v hale, na kterou navazuje vnitřní obdélný dvůr a za ním ještě obslužné točité schodiště. Pozoruhodné jsou zoomorfní a vegetabilní motivy v dekoru schodišťového zábradlí v hale – galerie domácích živočichů (kočka, pes, zajíc, veverka, kohout, labuť aj.) a vegetace (švestka, meruňka, hruška, jablko, růže aj.). Ve sníženém přízemí byly dva byty pro personál, sklepy, prádelna s žehlírnou, kotelna a garáž. Ve zvýšeném přízemí byly dva velké byty s příslušenstvím. Byt majitele v patře měl jídelnu s balkonem nad vstupním portikem, k ní přiléhaly dva salony a další místnosti: ložnice, pokoj syna, pokoj pro hosty, letní pokoj a veranda – s tou sousedila domácí kaple. Kaple neznámého zasvěcení je zaklenuta dvěma poli křížové žebrové klenby (sádrová imitace), která je zdobena malbou signovanou Jano Koe(hler) 1925; malíř Jano Köhler (1873–1941) patřil k Bulínovým přátelům. Výmalbu s vegetabilním ornamentem oživují lidské i zvířecí figury (šašek s loutnou, princezna s notovou partiturou, opice, ledňáček, krokodýl, volavka) a zemské znaky (Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko), znak města Brna a zřejmě znak stavebníka s polopostavou sv. Ignáce (Hynek) a moravskou orlicí. V zadní části dispozice byla kuchyň, komora a pokoj pro služky, koupelna a šatna. Vstupní vestibul je obložen mramorem, hala a jídelna mají dřevěné trámové stropy, v salonech jsou štukové stropy. V hale je doposud osmiramenný mosazný lustr s motivem českého lva, zachována zůstala i bohatě řezbovaná knihovna. Po roce 1948 byla rodina přinucena darovat vilu Československé akademii věd. Od roku 1968 v ní sídlí Ústav biologie obratlovců (dnes AV ČR), který si ji adaptoval pro svůj provoz. V letech 1967–1970 a 2009 zde proběhly stavební úpravy, které se projevily i na hlavním průčelí. Bulínova vila nemá památkovou ochranu, má ji však zahrada, která patří k ukázkovým příkladům předválečné úpravy vilových zahrad. V roce 1924 ji navrhl Josef Kumpán (1885–1961), jeden z našich nejvýznamnějších zahradních architektů své generace. Kumpán absolvoval zahradnickou školu v Lednici, působil v Roudnici nad Labem a v Praze a publikoval řadu odborných monografií a statí. Před vstupním průčelím Bulínovy vily navrhl květinový parter, před západním průčelím zahloubený travnatý parter s pergolami (zde měla být umístěna antická skulptura), za domem pak privátní zahradu s alpinem, bazénem a besídkou. Část zahrady se skleníkem, pařeništi, ovocným sadem a vinohradem stoupala dále do svahu k ulici Neumannově (téměř současně navrhl Josef Kumpán zahradu u vily Jiřího Čerycha v České Skalici, známou z Havlova filmu Odcházení)
.
Dagmar Černoušková