Podoba Konečného náměstí, jež bylo počátkem 20. století budováno na volném návrší s panoramatickou vyhlídkou, vychází ze zastavovacího plánu z roku 1883. Jeho příprava regulující vznikající rezidenční čtvrť rozkládající se mezi ulicemi Údolní, Veveří a Konečného náměstím však sahá až do sedmdesátých let 19. století. Mezi pozvolně se sbíhajícími ulicemi, jež směřují do trojúhelníkově koncipovaného náměstí, vznikly rozsáhlé domovní bloky, v jejichž velkorysém vnitřním prostoru se uplatnila zeleň. Dominantu náměstí tvoří dvě skupiny nájemních domů, které vystavěl mezi lety 1895–1914 Franz Pawlu. V době, kdy Pawlu započal budovat tento rozsáhlý projekt na kompletní zástavbu lukrativní lokality, byl již zkušeným a uznávaným stavitelem s vlastní dlouholetou zavedenou praxí (stavební firmu vedl již od roku 1870), za kterou byl mimo jiné oceněn rytířským titulem řádu sv. Řehole.
Výstavba nájemních domů probíhala postupně bezmála dvě desetiletí ve dvou samostatných celcích. Pro tento účel nechal stavitel zbudovat také dvě nové cihelny v bezprostřední blízkosti komplexu, odkud byl pro tuto náročnou stavbu jednoduše dodáván materiál. Nejprve byl, mezi lety 1895–1911, vystavěn první z polobloků situovaný do jižní části nově vznikajícího Konečného náměstí, jenž později získal podle lokality svého vzniku označení Tivoli. V době jeho dokončování byla roku 1910 zahájena výstavba druhé skupiny nájemních domů, která utvořila uliční frontu v severozápadní partii zmíněného náměstí s trojúhelníkovou dispozicí a která byla dokončena roku 1914.
Dnes vžitý název secesního obytného komplexu Tivoli vychází ze starého místního názvu dané lokality, která byla dříve oblíbeným výletním cílem Brňanů, podobně jako obec Tivoli u Říma. Následně se tak jmenovala celá dnešní Jiráskova ulice. V současnosti se toto označení užívá pouze pro zmíněnou skupinu nájemních domů, která původně nesla jméno svého stavitele – Pawlu Hof.
Výstavba prvního uceleného obytného polobloku s názvem Pawlu Hof realizovaná mezi lety 1895–1911 byla roku 1895 zahájena stavbou samostatného nájemního domu (Jiráskova 59). Tento nájemní dům byl později přímo navázán na ústřední trojici nájemních domů z let 1900–1902 orientovaných do Konečného náměstí (č. 1, 2, 3), a vytvořil tak jihovýchodní křídlo celého secesního komplexu. Dům na ulici Jiráskově skýtal prostor pro 28 nájemních bytů o celkovém počtu 91 pokojů. Vlastní byt zde měl i sám stavitel Franz Pawlu. Až s odstupem času byl mezi lety 1910–1911 dodatečně vybudován identický nájemní dům, navazující na již postavené domy, na ulici Čápkově (č. 48), jímž bylo vytvořeno dlouhé jihozápadní křídlo. Pětice nájemních domů je tedy pojata jako jeden ucelený vizuálně jednotný objekt s trojkřídlou osově souměrnou uzavřenou dispozicí, v jejímž zadním traktu se uplatnil prostorný dvůr zaplněný zelení, který na jihu úplně uzavírá samostatná nízká zahradní stavba.
Hlavní průčelí ústřední trojice domů představující jádro Pawlu Hof (Konečného náměstí 1, 2, 3) je navrženo jako osově souměrný celek, který je zastřešen bazilikální oplechovanou střechou se zdobným zábradlím na hřebeni. Uplatňuje se na něm středový o patro převýšený rizalit o šířce pěti okenních os dominující postranním segmentům fasády, jenž vrcholí vikýřem se čtyřbokou kupolí obdélného půdorysu a komorním segmentovým štítem na atice se sdruženým oknem. Nižší postranní partie průčelí uzavírají převýšené hranolové nárožní věžice zakončené segmentovými štíty vloženými mezi pilířovité útvary, nad nimiž se tyčí štíhlé kupole, jejichž tvar plynule přechází do florálně zdobených luceren s makovicemi ve tvaru váz. Výrazně reprezentativního charakteru se dostalo portálu zpřístupňujícímu ústřední nájemní dům, na jehož nadpraží bezprostředně nasedá mělký balkon se sdruženým balkonovým oknem, jehož suprafenestra je plasticky dekorována dvojicí orlic svírajících kartuši s reliéfním portrétem stavitele Franze Pawlu. Balkon akcentující hlavní portál taktéž zahajuje balkonovou linii stoupající až do čtvrtého patra, nad níž se uplatňuje plasticky vystupující „zavěšený“ medailon s reliéfním ženským portrétem, který je v dalších variacích užit opakovaně v průběhu celé korunní římsy. Balkonové linie se prosazují taktéž na třech patrech nárožních věžic s honosnou figurální sochařskou výzdobou na vrcholu a ve všech třech patrech obou postranních segmentů hlavního průčelí, kde byly na dvou poschodích dovedeny do podoby lodžií s výrazným secesním tvaroslovím. Výzdoba fasády se zakládá na koncepčně propracovaném a bohatém schématu, který vychází ze secesní florální ornamentiky a je doplněn o řadu zoomorfních a antropomorfních dekorativních prvků, jejichž příkladem jsou maskarony v podobách lví hlavy, hlavy Medúzy, divých mužů a dívek s ornamentálně pojatými vlasy, ale i medailony s ženskými portréty zdobené motivem orlích křídel nebo sochy sfing střežících dům z nároží ústředního rizalitu. Identické schéma výzdoby a architektonický plán byly v méně honosných formách užity na průčelích bočních křídel komplexu směřujících do Jiráskovy a Čápkovy ulice.
Roku 1946 byly nájemní domy na základě Benešových dekretů stavitelovým dědicům zabaveny a po znárodnění přešly do správy bytového fondu. Vzhledem k dlouhodobě nedostatečné péči o tyto objekty došlo k výraznému poškození fasád, reliéfů, soch, říms a kovových prvků, jež rehabilitovala až rozsáhlá rekonstrukce v devadesátých letech 20. století, která byla realizována pod odborným dohledem Ing. arch. Evy Buřilové, Ing. arch. Ivety Černé a restaurátora ak. mal. Václava Holoubka. Od té doby je stav nájemních domů, které doposud v podobě městských bytů slouží svému původnímu účelu, poměrně stabilizován. a dnes je součástí nové městské památkové zóny Brna.
Šárka Bahounková