Česká vysoká škola technická v Brně byla zřízena 19. září 1899. Zpočátku působila v pronajatých prostorech ženského vzdělávacího spolku Vesna v dnešní Jaselské ulici č. 9, velmi rychle se však rozvíjela a rozrůstala o další obory, profesory i posluchače. Problém s chybějícími prostory se postupně řešil pronájmem dalších místností v domech v Augustinské, Falkensteinerově (Gorkého) nebo Giskrově (Kounicově) ulici. Již v dubnu 1900 však profesorský sbor pověřil svého člena Michala Ursínyho vypracováním stavební osnovy pro vlastní budovu školy. Ursíny po absolvování pražské české techniky působil jako vrchní inženýr města Záhřebu a externista tamější techniky, od roku 1900 působil jako profesor na brněnské technice, kde několikrát zastával funkce děkana a rektora.
Pro novostavbu školní budovy byl na podzim roku 1900 získán stavební pozemek od brněnských augustiniánů v prodloužené ulici Veveří, na tehdy ještě nezastavěném území mezi Brnem a obcí Žabovřesky. Posléze byla zvolena stavební komise – členy byli vedle Ursínyho také architekt Josef Bertl, tehdy nově jmenovaný profesor pozemního stavitelství a později děkan i rektor školy, absolvent pražské techniky. Ten na základě stavební osnovy vypracoval první skici. Projekt šesti pavilonů a zvláštní budovy pro strojnickou laboratoř vznikl v květnu 1903, detailní plány však zhotovil až v letech 1905–1906 vrchní ministerský inženýr Karel Donda. Ty byly z finančních důvodu redukovány na tři pavilony – hlavní a pro odbory stavebního a strojního inženýrství. S realizací novostavby, kterou provedla pražská firma stavitele Václava Nekvasila, se začalo teprve na podzim 1907. Budova byla slavnostně otevřena 25. června 1911, od března téhož roku užívala název c. k. česká vysoká škola technická Františka Josefa v Brně.
Navzdory redukcím původního projektu byla novostavba navržena jako mimořádně opulentní celek s rázem barokního zámku s čestným nádvořím, jemuž dominuje monumentální osová kompozice s hlavním pavilonem uprostřed. Ten je po obou stranách propojen krytým přemostěním v prvním patře se zrcadlově komponovanými pavilony B a C. Formálně byla budova inspirována radikálním českým barokem s průčelími opatřenými bohatou sochařskou výzdobou.
Monumentální řešení bylo uplatněno také u vstupního vestibulu s nepravidelnou sférickou klenbou s lunetami, předvestibulí s neckovitou klenbou i tříramenného pilířového schodiště s balustrádou – ve všech prostorách tu jsou stěny i pilíře opatřeny štukovými dekoracemi a do výše 1 m obloženy fajánsovými obkladačkami. V ose budovy se v prvním patře nachází dvoupodlažní aula zaklenutá bání zavěšenou na železobetonový strop systému Henebique (stejně jako v případě vestibulu). Kromě poslucháren, rektorátu, rýsoven, laboratoří a jednotlivých ústavů se v budově nacházela také knihovna, fotografický ateliér s temnou komorou, nad aulou výstavní místnost a kreslírna s vrchním osvětlením a v suterénu tělocvična a šermírna se sprchami. Samozřejmostí bylo ústřední topení a větrání, osobní výtahy, ale i výtah pro knihy v knihovně. Za hlavním pavilonem se původně nacházela přečerpávací stanice a strojovna s 35 m vysokým komínem.
Původní budovy byly záměrně seskupeny v přední polovině staveniště, jelikož se v budoucnu počítalo s rozšířením areálu směrem na úpatí kopce Kraví hory. Již na jaře 1914 se začalo s výstavbou nového chemického pavilonu ve stylu pozdního tereziánského baroka podle návrhu Karla Hugo Kepky (dokončen 1917). Navzdory velkorysému urbanistickému potenciálu se stavba české techniky nikdy nestala prostorovým akcentem jednoho z náměstí ambiciózně plánované Akademické čtvrti z dvacátých let. Za první světové války před ní naopak vyrostl tábor utilitárních vojenských baráků, který byl později nahrazen parkem. V letech 1925–1928 vznikl uprostřed pozemku strojní pavilon z neomítaného režného zdiva od Vladimíra Fischera. Mezi lety 1951–1991 nahradila českou techniku v areálu na Veveří ulici Vojenská technická akademie, v padesátých letech byly vybudovány objekty po stranách strojního pavilonu (dnes budovy E a F). Teprve v roce 1991 byl areál navrácen VUT a od roku 1992 zde sídlí Fakulta stavební. V letech 2010–2013 proběhla rozsáhlá rekonstrukce a dostavba areálu fakulty podle projektu brněnské kanceláře Arch.Design. V jejím rámci byla mimo jiné k původnímu komplexu připojena budova bývalého Keramoprojektu – dnešní budova R a menza VUT – od architekta Jiřího Veleka, z počátku 60. let, jejíž původní charakter byl bohužel zcela změněn. Je spojena s pavilonem B pomocí naopak povedené prosklené lávky přes Rybkovu ulici. Systém vnitřních komunikací, pomocí kterých lze projít téměř všemi objekty areálu bez nutnosti vstoupit do venkovního prostoru, doplnil také můstek propojující pavilon A se strojním pavilonem.
KK