Plodem spolupráce stavitele Friedricha Wilhelma Schmeera a architekta Vladimíra Fischera byly v desetiletí před první světovou válkou desítky nájemních domů ve čtyřech brněnských lokalitách, přičemž nejhonosnější z nich jsou domy na liché straně Smetanovy ulice v bloku mezi Botanickou a Cihlářskou. Právě zde, v nárožním Švédském domě, Schmeer bydlel a měl tu i sídlo firmy. Sousední řadový dům Smetanova 43 zdobí na průčelí reliéf Madony s dítětem. Jeho čtyřosá fasáda je završena vysokým zalomeným štítem, po stranách přecházejícím do rovných říms. V krajních osách se rozehrává kontrast mezi předstupujícími polygonálními arkýři v prvním patře a balkony ukrytými za stroze vykrojenými „rámy“ ve třetím a čtvrtém patře. Nájemní dům č. 45 má sedmiosou fasádu završenou dvojicí neobarokních štítů, opět s kontrastem arkýřů a balkonů, tentokrát v sousedních osách. U hranolových arkýřů Fischer záměrně porušil symetrii, takže jeden probíhá ve výšce prvního až třetího patra, kdežto druhý pouze ve třetím patře. Středový vstupní portál je flankován pylony, v úrovni nadsvětlíku s reliéfy moudré a pošetilé panny z evangelijního podobenství (Mt 25, 1-13). Dům č. 47 má pětiosou fasádu, uprostřed s portálem, arkýřem v úrovni druhého a třetího patra a střešním štítem. Rovněž zde plastická výzdoba dotváří portál, a to vysokými reliéfy schoulených nahých postav chlapce a dívky, pod nimiž se ukrývají reliéfy orla a baziliška. Celý povrch fasády v patrech byl kromě střední osy otevřen do balkonů, některé však byly druhotně uzavřeny okny. Nárožní dům č. 49 má na každé straně po devíti okenních osách a po dvou asymetrických trojosých arkýřích, další osu má v okoseném nároží. Figurální reliéfní výzdoba v podobě ženské hlavy je umístěna na každém ze čtyř arkýřů.
Domy dosahují v úrovni střechy přibližně stejné výšky, proto je ve svahu Smetanovy ulice nejhořejší z nich (č. 43) třípatrový, stejně jako č. 45 s půdním polopatrem, zatímco domy č. 47 a 49 jsou čtyřpatrové s půdním polopatrem. Snaha o rozčlenění průčelí do více prostorových plánů je patrná také na dvorní straně domů a díky ní jsou eliminovány vnitřní světlíky. Pozornost byla věnována též výzdobě chodeb a schodišť, například v č. 47 najdeme ve vstupní chodbě štukové dekorativní prvky s iniciálami stavebníka Fritze Schmeera a letopočtem stavby 1910 a u vstupních prostor bytů se uplatňují barevná okna. Na fasádách se střídají různé struktury omítek a každý dům má jinou barevnost: červenohnědou, okrovou, zelenou či šedozelenou. Ke stylu geometrické secese má nejblíže č. 47 s rýhovanou omítkou přízemí a s uplatněním prvků kovových (na portálu) a dřevěných (zábradlí balkonů), zatímco horní část průčelí č. 43 má v sobě modernistickou strohost. Při utváření všech čtyř domů však Fischer a Schmeer využili prvky jak historicistní, tak moderní architektury, a přitom záměrně a přesvědčivě pracovali s kontrastem mezi oběma koncepty. Dosud není vyřešena otázka autorství výše popsaných, poměrně různorodých reliéfů. I když je známo, že Schmeer ve Švédském domě zaměstnával vídeňského sochaře Ferdinanda Winklera (* 1879), připsání těchto děl jemu by zatím bylo málo průkazné.
Aleš Filip
