Ves Husovice, rozkládající se při pravém břehu řeky Svitavy a přifařená do Zábrdovic, získala na konci 19. století charakter převážně dělnického předměstí Brna, vzdalujícího se katolické církvi. Proto byla v roce 1896 založena Kostelní jednota v Husovicích, s knězem a katechetou Františkem Venhudou v čele, jež po shromáždění potřebných prostředků (převážně formou sbírek) a výběru projektu zajistila stavbu tamního kostela podle návrhu architekta Karla Hugo Kepky. Jeho realizací byli v letech 1906–1910 pověřeni brněnští stavitelé Karel Kučera a František Němeček. Kostel byl konsekrován 5. června 1910 a 1. ledna 1911 byla ustavena místní farnost. V roce 1912 byly Husovice povýšeny na město, což by bez vlastního kostela nebylo možné. V rámci urbanizace obce kolem roku 1900 byla severně od původní ulicovky Dukelské ulice vytyčena ortogonální uliční síť s náměstím Republiky, jež tvoří předpolí kostela.
Karel Hugo Kepka nejprve navrhl neorománskou trojlodní baziliku nad půdorysem latinského kříže s kupolí nad křížením hlavní a příčné lodi a dvěma věžemi v hlavním průčelí, pro niž patrně našel inspiraci u románského klášterního kostela Notre Dame v Paray-le-Monial. Právě v tamním klášteře žila salesiánská řeholnice a mystička sv. Markéta Marie Alacocque, zakladatelka úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, k níž se vztahuje patrocinium husovického kostela. Nicméně Kepka svůj první návrh, publikovaný v roce 1900, musel podstatně přepracovat, takže realizován byl až jeho druhý, skromnější projekt z let 1906–1907. Na podélné pseudobazilikální trojlodí (tedy takové, kde vyšší hlavní loď nemá okna) s emporami nad bočními loděmi tak navazuje odsazený poloválcově ukončený presbytář, obrácený k severozápadu, po stranách s kaplí sv. Anny a sakristií. Kostel má pět mírně kónických hranolových věží: hlavní z nich o výšce 60 metrů v ose hlavního průčelí doplňují čtyři rohové, vysoké 30 metrů, uspořádané podle stavebního typu kastelu. Hlavní vstup do kostela je veden ústupkovým portálem v předsazené edikule. Na průčelích se střídá kamenné zdivo s různě strukturovanými omítanými plochami, a též se štukovými prvky, geometrickými i zoomorfními (podle středověkého bestiáře Physiologus). Pojetí stavby je eklekticistní, v rozpětí od odkazů na středověkou a byzantskou architekturu až po secesní, art deco, a dokonce kubizující prvky (jehlancovité utváření věží). Zatímco v exteriéru převažují historizující odkazy, řád interiéru je založen na čtvercovém rastru v duchu geometrické secese; stěny jsou členěny podkládanými rámy, místy s ornamentálními prvky. Trojlodí a presbytář jsou sklenuté, prostory pod emporami a u presbytáře mají kazetový podhled; cihlové a kamenné zdivo nese stropní konstrukce z armovaného betonu. Kvůli potížím se spodní vodou při zakládání došlo k velkému zvýšení nákladů na stavbu, proto hlavní oltář, navržený Valentinem Hrdličkou, boční oltáře a lavice pocházejí až z let 1929–1933, přizpůsobují se však původní architektuře. Jediným komplexním interiérem z doby stavby je kaple sv. Anny, jejíž oltář se stupňovitou menzou nese v plochém retabulu obraz Sv. Anna vyučující Pannu Marii od Theodora Hilšera z roku 1910. Tři kruhová okna v presbytáři se sklomalbami realizovanými podle kartonů Ferdinanda Herčíka byla na konci třicátých let vyměněna, protože propouštěla málo světla. Od roku 2002 probíhá generální oprava kostela, včetně statického zajištění.
Rovněž husovická fara (v ulici Vranovská 103), jejíž hlavní průčelí je završeno dvěma neobarokními štíty, byla postavena podle Kepkova projektu.
Aleš Filip
