Výrazný nárožní objekt vznikl někdy po roce 1913, bezpečně je prameny doložen k roku 1915. Jeho stavebníkem byl František Kocman, starosta Husovic v letech 1912–1919. Přepokládáme, že novostavba domu začala vznikat v době, kdy se Kocman ujal starostenského úřadu a zároveň v období krátce po povýšení Husovic na město. Autorem architektonického návrhu domu byl pravděpodobně architekt Valentin Hrdlička, který stavbu uvádí ve vlastním soupisu prací a zhotovení plánů datuje k roku 1913. Jedná se o jeden z nejzajímavějších domů zdejší obytné zástavby v bezprostřední blízkosti husovického kostela. Jednopatrový nárožní dům má obě křídla koncipovaná rozdílně, což vyplývá z nepravidelného tvaru parcely. Vizuální dominantou celé koncepce je zkosené nároží, akcentované pětibokým balkonem v patře a také výraznou polygonální věžicí zastřešenou stanovou stříškou. Parapet balkonu dekorují vpadlé čtvercové výplně a stěny věžice jsou členěny drobnými čtvercovými poli, z nichž některá byla prosklena čirým a jiná barevným neprůhledným sklem. Průčelí do ulice Třebízského bylo komponováno jako symetrické ‒ pravoúhlá okna různých rozměrů jsou spolu se vstupem do obytné části domu uspořádána v působivé geometrické sestavě a vrcholí nízkým trojúhelným štítem s oválným oknem v ose. Průčelí směřující do ulice Vranovské je oproti tomu asymetrické, s prostorově oddělenou krajní osou s obloukově zaklenutými okny v přízemí a nahoře s vysokým obloukovým štítem ukončeným mohutnou vyloženou římsou. Další dvě osy průčelí směrem k nároží jsou rámovány výrazně předstupujícími pilastry s římsovými hlavicemi, které byly původně provedeny v režném kamenném zdivu. V tomtéž materiálu bylo dříve realizováno také celé nároží a pilastr rámující přinárožní osu směrem do ulice Třebízského. Provedení fasád využívalo střídání ploch hladké a hrubě strukturované omítky, v prostorech mezi dvojicemi oken prvního a druhého patra byly použity vpadlé výplně s oválnými štukovými prvky. Celkový vzhled domu dotvářelo také původní členění oken s nadsvětlíky rozdělenými do čtyř čtverců. Přímo v nároží byl původně umístěn vstup do obchodu, jenž se nacházel v přízemí, stejně jako třípokojový byt majitele situovaný v křídle do ulice Vranovské, který byl s obchodem přímo propojen. V dalších prostorách přízemí i patra bylo rozmístěno celkem pět jednopokojových bytů (sestávajících z pokoje a kuchyně), využívaných jako nájemní.
Dům lze zařadit do proudu eklektické architektury spojující prvky pozdního historismu a secese s převažujícím projevem geometrické moderny. Stylu geometrické moderny odpovídá nejen sofistikovaná hra geometrických linií a symetrie sestav oken, ale také jasně patrný tvar čtverce jako dominantní a opakující se motiv (čtverečkovaná fasáda věžice, čtverce parapetu balkonu a v nadsvětlících oken či čtverhranný tvar velkých kamenných bloků na původních kamenných pilastrech a ostěních). Modernistický výraz se projevuje i v řazení hmot gradující v nároží završeném věžicí, která vytváří charakteristickou, zdálky viditelnou siluetu. Obdobný modernistický eklektismus charakterizuje rovněž architekturu husovického kostela, s níž tak nápadný nárožní dům velmi dobře komunikuje. Po starostovi Kocmanovi dům vlastnil pan Kuba a v přízemí provozoval koloniál. V roce 1940 jej odkoupili Karel a Miluše Šmídovi a jejich rodině objekt patří dodnes. Originální architektonický výraz stavby je do současnosti víceméně autenticky dochován, bohužel již bez obnovy kamenných partií průčelních fasád.
Pavla Cenková