„My v Husovicích můžeme býti hrdi, že jednota naše patří k prvním na Moravě,“ píše se v publikaci o městu Husovice z roku 1912. A je to pravda, zdejší Tělocvičná jednota Sokol byla založena již roku 1886 a následně, v roce 1890, byla v ulici Soběšické postavena vůbec první sokolovna na území Moravy, kde do roku 1903 vzniklo sokoloven pouze jedenáct, což bylo významně méně než v Čechách. Stará sokolovna těšící se tomuto významnému prvenství však potřebám rozrůstajícího se tělocvičného spolku brzy nedostačovala, a tak byl na valné hromadě 11. ledna 1903 ustanoven stavební odbor, jemuž byla svěřena příprava moderního důstojného spolkového domu. K účasti v architektonické soutěži konané počátkem roku 1905 byli vyzváni výlučně architekti české národnosti. Sešlo se 29 soutěžních projektů, z nichž první cenu získal návrh „La renaissance en marche“ Karla Hugo Kepky, druhou cenu návrh „Hnízdo sokolí“ pražského stavitele Jana Haindla a třetí cena nebyla udělena, neboť žádný z dalších návrhů nevyhověl stavebním předpisům. Pro novou sokolovnu byl zvolen pozemek na tehdejší Palackého (dnes Dukelské) třídě a realizována byla podle vítězného Kepkova návrhu. Architekt Karel Hugo Kepka byl mimo jiné autorem dalších významných veřejných staveb v Husovicích, jako byla budova měšťanské školy na náměstí Republiky nebo farní kostel Nejsvětějšího Srdce Páně. „Z neúpravné ‚dědiny‘ stává se spořádané město,“ komentoval zdejší všestranný rozvoj v této době autor zmiňované brožury o Husovicích Karel Mrázek. Základní kámen nové tělocvičny byl položen 21. května 1905 a novostavba byla slavnostně otevřena v neděli 12. srpna 1906 v rámci velké sokolské akce, sedmého sletu Rastislavovy župy a oslavy dvacetiletého trvání husovické sokolské jednoty. Po poledni vyrazil slavnostní průvod od brněnského Besedního domu do Husovic, kde pak na poli za zahradou nové sokolovny, upraveném na cvičiště, proběhlo veřejné cvičení, které řídil župní náčelník Sylvestr Voda. Po skončení tělocvičných ukázek pronesl představitel sokolské obce moravskoslezské a významný veřejný činitel JUDr. Hynek Bulín závěrečnou slavnostní řeč.
Architektonicky pozoruhodná budova patří mezi důležitá díla architekta K. H. Kepky. Stejně jako další Kepkovy stavby z této doby se i její forma pohybuje na stylovém pomezí mezi pozdním historismem a secesí. Těžký bosovaný sokl evokuje českou neorenesanci, tedy sloh záměrně volený pro demonstraci české kultury. Výraz budovy pak určuje především trojice převýšených segmentově završených oken v patře, osvětlujících hlavní cvičební sál. Mezi okny jsou pak umístěny velké vavřínové věnce se stuhami nesoucí heraldické znaky města Husovic a zemí koruny české – Čech a Moravy a Slezska. Nápadnými architektonickými prvky jsou rovněž korunní římsa podpíraná sledem nízkých antikizujících konzol, čtyři obloukové atikové štíty či vysoká valbová střecha zakončená hrotnicemi. Střecha byla původně pokryta dekorativní střešní krytinou z Poštorné, která však byla koncem 20. století odstraněna. Secesní motiv věnců se stuhami se opakuje rovněž na dvorní fasádě budovy a v interiéru ve velkém tělocvičném sále s galerií, kde věnce doplňují kazetový strop a ornamentálně dekorované kované zábradlí balkonu. Kazetový strop a štukový dekor stěn měl původně vícebarevné provedení, které, žel, nebylo do současnosti dochováno. Kromě cvičebního sálu se v budově nacházely různé spolkové místnosti, veřejná čítárna a restaurace a k budově rovněž přiléhala rozlehlá zahrada s letním cvičištěm. Secesní sokolovny nalezneme mimo Husovice také ve Frenštátě pod Radhoštěm (zdejší tělocvična se otevírala ve stejný víkend jako husovická, tj. 11.‒12. srpna 1906), Prostějově (Otakar Pokorný, 1908), Valašském Meziříčí (Albert Gruber, 1910) či Napajedlích (1911). Za první světové války odmítli vlastenečtí členové husovického Sokola vyvěsit rakouský prapor a budova jim byla zabavena, po roce 1918 jim byla vrácena. V meziválečném období měla husovická jednota téměř tisíc členů, byla vybudována nová hřiště na házenou a lehkou atletiku a postavena lesní chata v Herolticích u Tišnova, která dodnes slouží svému účelu. V roce 1929 byla vedle sokolovny přistavěna funkcionalistická budova kina Jas podle projektu architekta Miloslava Kopřivy (Dukelská třída 39/11). V době socialistické tělovýchovy sloužila budova nadále ke sportovním účelům a po roce 1989 byla navrácena obnovené České obci sokolské a tělocvičná jednota Sokol Husovice zde stále sídlí a cvičí. Při nedávné rekonstrukci severního štítu budovy obráceného do Tomkova náměstí byly odhaleny malované reklamy z třicátých let 20. století. Po zateplení byla na fasádě provedena jejich replika. Výstavba mohutné silniční estakády přes Tomkovo náměstí zasáhla do těsné blízkosti sokolovny a zcela pozměnila původní kontext stavby a její dominantní roli v něm.
Pavla Cenková
