Nájemní dům s architektonicky výrazně modelovanými průčelími v nároží ulic Špitálka a Stavební patří mezi nejvýraznější brněnské secesní městské budovy. Jedná se o jednu z mála hodnotných obytných staveb uprostřed průmyslových areálů v lokalitě bývalé tovární čtvrti, tvořící výraznou urbanistickou dominantu okolní zástavby. Dům je spjat s osobností svého stavebníka a pravděpodobně také architekta, stavitele Augustina (Augusta) Butschy (1855‒1925). Butscha pocházel z Náměště nad Oslavou, vystudoval Spezialschule für Architektur na Akademie der bildenden Künste Wien a pobýval nejprve ve Vídni, poté pracoval v rakousko-uherském Sarajevu. Od roku 1894 působil jako stavitel v Brně, kde se mimo jiné podílel na výstavbě rozlehlého stavebního komplexu městských jatek, realizovaných podle návrhu Otokara Burgharta a Ferdinanda Abta v letech 1897‒1899. Mezi lety 1915–1925 pracoval jako úředník v oddělení architektury Stavebního úřadu města Brna. Svůj vlastní nájemní dům postavil v roce 1903 a vlastnil jej až do své smrti 12. ledna 1925. Od roku 1907 se stal spolumajitelem předmětného domu Hubert Sýkora, po Butschově smrti získala podíl na domě jeho sestra Wilhelmina, od roku 1930 byla jedinou majitelkou domu Marie Sýkorová.
Dvoukřídlý třípatrový nárožní objekt má symetricky komponovaná sedmiosá průčelí svírající tupý úhel, prolomená pravidelným rastrem obdélných oken. Radikální secesní architekturu domu charakterizuje zejména expresivní forma s členitou atikou, monumentalizující vertikalita a bohatá dekorativnost fasád s převládajícím geometrickým dekorem.
Průčelí jsou vertikálně členěna vysokým pilastrovým řádem spínajícím patra, horizontálně pak rustikovanou soklovou zónou ukončenou profilovanou kordonovou římsou. V krajních osách a v nároží formují dominantní partii obou fasád rizality završené atikovými nástavci evokujícími věže s cimbuřím. A nahoře, v plochách mezi rizality, mohutnou deskovou korunní římsou podpíranou sledem konzol. Samotné nároží pak akcentuje polosloup vložený mezi nárožní rizality opatřený vysokou rustikovanou patkou a masivní toskánskou hlavicí.
Bohatý reliéfní štukový dekor je soustředěn převážně do meziokenních ploch a na dříky a hlavice pilastrů, čímž zdůrazňuje monumentální vertikalitu průčelí. Parapetní výplně mezi patry nesou soustavy secesních geometrických motivů, pod okny třetího patra se objevuje kruhový motiv okřídlené sluneční koule, který se opakuje také v loďkovitých suprafenestrách nad okny prvního patra rizalitů. Pilastry jsou ukončeny hlavicemi v podobě triglyfů doplněných reliéfními věnci a proplétanými stuhami, v rizalitech pak kanelovanými volutami obklopenými bohatým vegetabilním dekorem a opět dlouhými stuhami, které protínají reliéfní kruhy a vertikálně spadají do závěrečného spodního pletence. Dům má ještě původní výplně vstupních dveří i dveří a výkladce obchodního parteru v nároží.
Pavla Cenková