Po roce 1848 se začaly uvolňovat diskriminační protižidovské zákony a v Brně mohla být po 400 letech ustavena židovská obec. Jedním z prvních úkolů bylo založení hřbitova, jelikož místní židé museli být dosud pochováváni v okolních městech. Obec zakoupila odlehlé pozemky v Juliánově a roku 1852 zde vznikl hřbitov. Obřadní síň byla postavena roku 1863 podle návrhu původně slezského architekta Antona Onderky, hřbitov však byl v průběhu století několikrát rozšiřován. Potřebám Židovské náboženské obce v Brně přestala postačovat i obřadní síň, roku 1900 tedy byla nahrazena novostavbou od Josefa Nebehostenyho. Po jedenácti letech zde podle návrhu téhož architekta vyrostly i nové budovy márnice a kanceláře s bytem správce hřbitova a očistnou místností (taharou).
Nebehosteny se v projektu obřadní síně inspiroval padesát let starou (a dnes již neexistující) budovou Velké synagogy ve Spálené ulici, kterou postavili vídeňští architekti Johann Romano a August Schwendenwein v byzantsko-maurském stylu běžně používaném pro židovské stavby 19. století. Jednalo se v podstatě o neorománské formy použité na obloukové romanticky historizující architektuře. Obřadní síň má podobu halové stavby s průčelím završeným štítem s hebrejským nápisem: „Toto je brána domu, za kterou končí všechen život.“ Interiér zdobí dobová ornamentální výmalba. Další dvě stavby tvořící nezbytné zázemí hřbitova navrhl Nebehosteny ve stejném stylu, ovšem jako přízemní, zdobené v menší míře jen obloučkovým vlysem a obloukovými okny.
V areálu největšího židovského hřbitova na Moravě se nachází na devět tisíc náhrobků včetně honosnějších hrobek zámožnějších pochovaných z konce 19. století. Hřbitov slouží jako místo paměti, což v obřadní síni připomínají také fragmenty středověkých náhrobků z původního brněnského židovského hřbitova, který se nacházel jižně od centra města v místě dnešního vlakového nádraží.
Matěj Kruntorád
