Pozoruhodný, autenticky dochovaný dům v ulici Vaškově představuje příklad kultivované městské zástavby pro české střední vrstvy dokládající stylový přechod od pozdní secese k velmi osobitému modernistickému výrazu.
Dům postavil a zřejmě i navrhl židenický zednický mistr Václav Lefner pro svého příbuzného Antonína Lefnera, který pracoval jako revident (tj. státní úředník provádějící revize). Dům postavený ještě v době první světové války byl první novostavbou v tehdy nově založené Vaškově ulici. V rámci stavebního boomu po vzniku Československa a Velkého Brna vystavěl stavitel Václav Lefner v první polovině dvacátých let téměř všechny domy v ulici, v níž na adrese Vaškova 11 i sám bydlel. Jeho dům byl ovšem na konci druhé světové války poničen zásahem bomby a posléze novodobě opraven, z jeho původního vzhledu zbylo pouze torzo portálu.
Jednopatrový rodinný dům manželů Lefnerových má členité čtyřosé uliční průčelí. Levá část je přízemní, střední dvouosá patrová a pravá také patrová, ale nižší a prolomená v celé výši hlubokou nikou, do níž je vložen masivní, půlkruhově zaklenutý ústupkový portál hlavního vstupu a nad ním rozměrná pravoúhlá lodžie. Hluboký prostor lodžie krytý dřevěným kazetovým přesahem střechy je směrem dovnitř uzavřen dřevěnou prosklenou výplní vyplněnou rastrem obdélných tabulek a vstupem do schodištní chodby, směrem od ulice je segmentově vyložen do podoby balkonu krytého zděným parapetem prolamovaným strukturou čtvercových otvorů. Uliční fasáda je vertikálně členěna vysokým pilastrovým řádem, nad okny se nacházejí modernisticky tvarované suprafenestry s vrstvenými obdélnými kazetami a píšťalovými kanelurami ve vpadlých polích. V meziokenních plochách jsou osazeny dva kruhové reliéfy s motivem květinových košů – nostalgický klasicizující motiv, který se objevuje také na dalších pozdně secesních brněnských stavbách. Výrazným prvkem je také vyložená profilovaná korunní římsa a vysoká valbová střecha, zdůrazňuje spolu s vysokým pilastrovým řádem vertikalitu střední části domu i siluetu celé stavby.
Dům vyniká expresivním, velmi plastickým členěním hmot a klasicizujícím výrazem doplněným prvky geometrické moderny, ke kterým náleží repetitivní variování různých obdélných prvků na ploše fasád, členění výplní a parapetu lodžie aj. Klasicizující historismus a secesi zastupuje pilastrový řád a květinové reliéfy. Stavba je tak příkladem nevelkého městského rodinného domu, který byl určen pro příslušníka nově se etablující české střední třídy. Domy tohoto typu často charakterizuje zřetelná snaha o reprezentativnost, ale v rámci v podstatě skromné ekonomické základny stavebníka. Zároveň se jako vyjádření „českosti“ uplatňuje úsilí o střídmost a modernitu. Výsledkem těchto snah je osobitá syntéza tradičních historizujících prvků vyjadřujících dojem solidnosti a reprezentace (tady bydlí někdo významný a chceme, aby to bylo vidět) a modernistických motivů vyznačujících se charakterem vizuálního přihlášení se k české identitě v době sílící víry v naplnění ideálů nového řádu české humanistické společnosti.
V konstrukci domu byl využit betonový strop, který byl tehdy u rodinných domů technologickou novinkou a židenický stavební úřad si proto vyžádal jeho statický posudek. Židenická radnice také vedla s majitelem domu roku 1928 řízení ohledně jeho povinnosti zřízení chodníku před jeho domem – zdá se, že současný chodník je původní, položený samotným Antonínem Lefnerem. Autentický je rovněž dekor fasády a některé výplně dveří a oken.
Pavla Cenková