Jednou ze „vzorových ulic“ moderního města, jímž se Husovice na počátku 20. století měly vůli stát, byla dnešní ulice Lieberzeitova, která vznikla roku 1910 a dostala jméno Mánesova. Hodnotný soubor tvoří zejména blok domů zahrnující výrazný nárožní objekt Lieberzeitova 2 ‒ Nováčkova 29 a dále navazující řadové domy Lieberzeitova 4‒10. Fasády ve stylu přísné geometrické secese spojuje opakované použití dekoru ze zlatých skleněných kostek. Poněkud odlišný charakter má dům č. 8, jenž je ukázkou prolínání secesních a historizujících motivů. Z celého bloku nejlépe dochován je dům na Lieberzeitově 6, kde díky citlivé rekonstrukci zůstaly zachovány autentické architektonické prvky, včetně okenních výplní. Dílem téhož projektanta byl zřejmě také hmotově totožně řešený sousední dům Lieberzeitova 4, jehož autenticita však byla narušena pozdějšími úpravami.
Jednopatrový dům má tříosé horizontálně komponované průčelí členěné centrálním rizalitem děleným vysokými lizénami do tří polí. Rastr symetricky rozložených pravoúhlých oken s „čtverečkovými světlíky“ (typickými pro období secese) či dekorativními skleněnými výplněmi s motivem kosočtverců v horní části přerušuje pouze osazení širokého pravoúhlého vstupu v druhé ose. Průčelí završuje silně vyložená korunní římsa nesoucí nízký stupňovitý štít. Stavba je datována velkým reliéfním nápisem pod korunní římsou „ANNO – 1908“.
Základ střídmého výzdobného aparátu v čistém stylu geometrické secese tvoří kombinace ploch s hrubě strukturovanou a jemnou hladkou omítkou a vpadlá i vystupující obdélná pole různých rozměrů. Secesní geometrický dekor charakterizují pyramidálně kladené drobné čtverečky se zlatou skleněnou kostkou nad okny v přízemí a obdélné rámy sestavené z drobných modrozelených čtvercových sklíček nad okny prvního patra. Obdobné pyramidální kompozice z drobných glazovaných obkladaček nad okny nalezneme také na dalších emblematických stavbách geometrické secese v Brně, například na Okresní nemocenské pokladně Huberta Gessnera z roku 1903 (Milady Horákové 34/36). Pravoúhlý rastr architektury zjemňují geometrizované vegetabilní prvky jako výrazné modrozelené girlandy v meziokenním poli centrálního rizalitu či stylizované věnce pod korunní římsou. Světlá barva různě strukturovaných omítek kontrastuje s pestře barevnými akcenty skleněných kachlíků evokujících mihotavou hru drahokamů. Vše dohromady vytváří střízlivý a sofistikovaný „bezornamentální ornament“ dle ideálu geometrické secese, jak jej popsal Joseph Maria Olbrich. Vzácně dochovaná přísně geometrizující secesní fasáda je tak příkladem použití tohoto ideálu v lokálním kontextu Husovic.
Pavel Cenková