Při vzniku Masarykovy univerzity v roce 1918 bylo nezbytné nejen zajistit umístění jednotlivých fakult, ale také vyřešit otázku ubytování studentů a profesorů. Státní pokladna se pro nedostatek financí nemohla na stavbě studentských kolejí podílet, aktivitu proto převzaly různé spolky a nadace. Takto vznikl i akademický útulek v ulici Klácelově, jehož stavbu inicioval spolek Sušil založený roku 1919 s cílem zajistit ubytování katolickým studentům. Peníze na stavbu poskytla Cyrilometodějská záložna a slavnostní otevření Sušilových kolejí vysvěcených biskupem Kleinem zaštítil papežský nuncius biskup Mikara.
V užší architektonické soutěži byl vybrán návrh architekta Rudolfa Hlavinky. Dvoupatrová budova s valbovou střechou je tvořena třemi křídly propojenými do půdorysu ve tvaru písmene Y. V hlavní fasádě dominuje polygonální rizalit schodiště se vstupem, jenž spojuje dvě křídla uličního průčelí v otevřeném úhlu. Zajímavě je řešeno samotné dvojramenné schodiště trojúhelníkové dispozice, z jehož polygonální podesty byla přístupná všechna tři křídla kolejí.
V souvislosti s uzavřením vysokých škol během nacistické okupace došlo také k zatýkání studentů přímo v budovách kolejí. Dne 17. listopadu 1939 bylo pod záminkou ilegální odbojové činnosti zatčeno padesát studentů v budově Sušilových kolejí a následně s ostatními zatčenými deportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen. Od roku 1940 do konce války sídlila v budově německá kriminální policie. V dnešní době slouží stavba opět svému původnímu účelu studentských kolejí brněnské Masarykovy univerzity.
PH