Známý brněnský cukrář Josef Sedláček zakoupil ve 30. letech na Josefské ulici starší dům, se záměrem nahradit jej novostavbou, ve které by měl kromě vlastní cukrárny s kavárnou také sedm nájemních bytů. Stavební plány k novému objektu vypracoval v průběhu roku 1936 architekt židovského původu Vítězslav Korn, takže Josef Sedláček mohl 30. ledna 1937 brněnské veřejnosti představit nový cukrárenský podnik.
Zatímco samotná cukrárna s kavárnou je situovaná v přízemí a prvním patře, její velkorysé zázemí s výrobnou a přípravnou vlastních cukrářských výrobků, které bylo možné dostávat prostřednictvím nákladního výtahu rovnou do provozu, umístil architekt do dvou suterénních podlaží. Z přízemí, kde se dodnes dochovala například mramorová dlažba nebo vestavěný nábytek, se vstupuje prostřednictvím schodiště s onyxovým obkladem do ústředního prostoru kavárny v prvním patře.
Zatímco samotná cukrárna s kavárnou je situovaná v přízemí a prvním patře, její velkorysé zázemí s výrobnou a přípravnou vlastních cukrářských výrobků, které bylo možné dostávat prostřednictvím nákladního výtahu rovnou do provozu, umístil architekt do dvou suterénních podlaží. Z přízemí, kde se dodnes dochovala například mramorová dlažba nebo vestavěný nábytek, se vstupuje prostřednictvím schodiště s onyxovým obkladem do ústředního prostoru kavárny v prvním patře.
Tomuto prostoru dominuje zejména pás velkoformátových ocelových oken do Josefské ulice, zajišťující přísun přirozeného světla. Rovněž zde je dochována řada autentických detailů v podobě stropních svítidel, dřevěného obložené stěn nebo chromového zábradlí. S ohledem na to, že se nedochovala historická fotodokumentace, naopak stále absentuje znalost o původním mobiliáři kavárny nebo dalších prvcích, které byly v průběhu jejího fungování odstraněny. Lze předpokládat, že v patře kavárny se v kazetovém obložení stěn nacházela tapeta, která mohla kromě estetické funkce, zlepšovat v rozsáhlém prostoru kavárny akustiku.
Uspořádání celého interiéru využívá loosovského principu prolínání výškových úrovní a rozdílných průhledů z jednotlivých částí kavárny. Dojem vrstveného prostoru navíc umocňovalo i střídání barevností interiérových prvků nebo zrcadlové pásy na stěnách. Jako autor interiéru bývá v literatuře uváděn architekt Karel Růžička, autor mimo jiné někdejší Dorotíkovy kavárny na České ulici. Růžičkovo autorství však není zcela prokázané.
Původní majitel a stavebník Josef Sedláček měl být po roce 1945 odsunut z Československa a Cukrárna na Josefské, začleněná v roce 1949 do národního podniku Československé hotely, později do podniku Restaurace a jídelny Brno I. V průběhu padesátých let zde došlo k několika stavebním a dispozičním úpravám.
Od roku 1991 si kavárnu s cukrárnou pronajal cukrář Adolf Zeman a přejmenoval na současný název Zemanova cukrárna a kavárna.
Uspořádání celého interiéru využívá loosovského principu prolínání výškových úrovní a rozdílných průhledů z jednotlivých částí kavárny. Dojem vrstveného prostoru navíc umocňovalo i střídání barevností interiérových prvků nebo zrcadlové pásy na stěnách. Jako autor interiéru bývá v literatuře uváděn architekt Karel Růžička, autor mimo jiné někdejší Dorotíkovy kavárny na České ulici. Růžičkovo autorství však není zcela prokázané.
Původní majitel a stavebník Josef Sedláček měl být po roce 1945 odsunut z Československa a Cukrárna na Josefské, začleněná v roce 1949 do národního podniku Československé hotely, později do podniku Restaurace a jídelny Brno I. V průběhu padesátých let zde došlo k několika stavebním a dispozičním úpravám.
Od roku 1991 si kavárnu s cukrárnou pronajal cukrář Adolf Zeman a přejmenoval na současný název Zemanova cukrárna a kavárna.
MD