V polovině dvacátých let dosáhla obuvnická firma Tomáše Bati již takové prosperity, že se rozhodla pro stavbu sítě velkých obchodních domů po celém Československu. V Brně byla zakoupena parcela mezi ulicemi Jánská a Kobližná přímo v centru města, kde na místě historických nízkopodlažních staveb měl vzniknout první evropský mrakodrap. Po nevydařené vyzvané soutěži a dalších průtazích s výběrem vhodného návrhu oslovil Tomáš Baťa architekta Vladimíra Karfíka, který mohl zúročit svoje zkušenosti z ateliéru amerického architekta Franka Lloyda Wrighta a navrhl konečnou podobu stavby. Ta měla být tvořena podélnou horizontálně členěnou hmotou obchodního domu a štíhlou věží administrativního zázemí.
Stavba značně propagované a veřejností očekávané nejvyšší budovy v Evropě byla započata v roce 1930. Aby Baťův plánovaný Dům služeb o dvaceti třech podlažích mohl vůbec vzniknout, bylo potřeba věnovat velkou pozornost základům v ne příliš ideálním podloží této části Brna, které byly tvořené rámovou konstrukcí na 245 desetimetrových pilotách. Přesto nastaly v průběhu stavby problémy se spodní vodou a také s požadavky stavebního úřadu, jenž našel nedostatky v armatuře nosných sloupů budovy. Stavba tak musela být zastavena již v osmém podlaží a z plánovaného mrakodrapu tak bylo realizováno pouhé torzo. Budova na půdorysu lichoběžníku je orientována užším průčelím do Malinovského náměstí, kde tvoří protipól výrazné hmotě paláce Morava a Mahenova divadla. Její dispozice je dle zadání stavebního úřadu proťata pasáží tvořící spojnici mezi ulicemi Kobližná a Jánská. Zavěšená fasáda byla horizontálně členěna pásy zrcadlových oken a opaxitu kryjícího parapety se svítícími reklamami. Budova byla vybavena dvěma rychlovýtahy, centrálním vytápěním a elektrickým odsávacím zařízením. V suterénu byla umístěna prodejna pneu, čištění a opravna obuvi a kinopedikúra, v přízemí prodejna a správkárna punčochového zboží a v prvním až čtvrtém patře prodejny obuvi a pedikúry. V pátém patře se nacházela opravna obuvi, v šestém jídelna a v sedmém kanceláře.
V roce 1944 byla fasáda poškozena výbuchem při náletu spojeneckých vojsk. Dnešní změněný vzhled fasády je však výsledkem rekonstrukce obvodového pláště v roce 1966, při které byly použity jediné dostupné typizované prvky tzv. boletických panelů, jež zcela narušily původní horizontální členění fasády. Od privatizace stavby v roce 1994 se objevilo několik návrhů na dostavbu nehotového mrakodrapu. Mezi nejzajímavější patří projekt architektky Evy Jiřičné z roku 2008, který měl navázat na meziválečnou estetiku a dostavět jedenáct nových pater s byty a zelenými terasami. Z realizace ale nakonec sešlo kvůli nesouhlasu brněnského Národního památkového ústavu.
PH