Za první republiky se v Brně prolínalo několik národnostních kultur. Vedle českých a německých obyvatel tvořila důležitou součást diferencovaná židovská komunita, jež se díky osvíceným investorům a schopným architektům velkou měrou podílela i na architektonickém rozvoji města. Její spolková činnost v této době byla velmi bohatá: Začínala u profesních sdružení, sportovních a studentských klubů a ženských spolků, u nichž náboženská otázka nehrála nějak výraznou roli, dále pokračovala přes politicky zaměřené sionisty a končila u ortodoxních spolků, jejichž činnost se týkala hlavně udržování náboženské tradice a vytvoření prostoru pro specifické potřeby židovského duchovního života. Kolem roku 1929 se několik ortodoxních sdružení spojilo do svazu Agudas Achim (Svazek bratří), který zorganizoval veřejnou sbírku na stavbu další brněnské synagogy, kde měla být praktikována tradiční liturgie. Roku 1935 byla dokončena nová modlitebna v ulici Skořepka podle návrhu architekta Otto Eislera.
Dnes jediná fungující synagoga na území Moravy a Slezska je ojedinělým příkladem moderní židovské sakrální architektury, která vždy tíhla spíše k tradicionalistickým historizujícím tendencím. Stavba je příkladem extrémní polohy Eislerova architektonického purismu, jenž zde dokázal s minimem výrazových prostředků docílit potřebného účinku. Hlavní roli hraje bezpochyby velké čtvercové rastrové okno uliční fasády, které svým rozměrem a nekompromisním centrálním umístěním evokuje duchovní rozměr stavby. Za ním se nachází jednolitý prosvětlený prostor modlitebny s galerií určenou pro ženy, vlevo pak vstupní vestibul, chodba a sociální zázemí. Vnitřní uspořádání modlitebny respektuje tradiční centrální půdorys s řečništěm uprostřed a schránkou na tóru ve východní stěně.
Za druhé světové války byla synagoga využívána jako skladiště. K obnovení její sakrální funkce a znovuvysvěcení došlo 6. září 1945. V roce 2016 byla dokončena celková rekonstrukce budovy do původního stavu.
PH
