Na začátku 30. let se cesty stavitelů Aloise Kuby a Václava Dvořáka rozešly a oba si založili vlastní stavební společnosti. Činnost firmy Václava Dvořáka neustala ani na začátku druhé světové války. Staviteli se podařilo odkoupit několik lukrativních pozemků od židovských majitelů, kteří se v době nacistické okupace hromadně zbavovali majetku. Takovým případem byla i továrna na cukrovinky, která původně patřila sedmi sourozencům Austerlitzovým. Na jejím místě v dolní části dnešní Kotlářské ulice bylo postaveno v letech 1938–1940 podle návrhu Jaroslava Brázdy devět pětipatrových nájemních domů.
Úzké fasády jednotlivých budov jsou podmíněny ekonomickými důvody: čím více objektů se na pozemku postavilo, tím větší měla firma zisk. Architekt Brázda tak protáhl dispozice domů do hloubky a jejich světle obložené fasády sjednotil horizontálami pásových oken a také jednotným černým opaxitovým obkladem parteru. Pozornost byla věnována také vstupním prostorám každého domu, které byly obloženy světlým opaxitem a vybaveny kulatými zrcadly. Navazující půlkruhové schodiště osvětluje střešní světlík a jednotlivé sklobetonové podesty propouštějí světlo do nižších pater.
Provedení těchto staveb prý udělalo dojem na generálního tajemníka KSSS Nikitu Sergejeviče Chruščova, který si při návštěvě Brna vyžádal jejich prohlídku a předložení fotografií a stavební dokumentace. Václav Dvořák získal ještě před válkou také navazující pozemek na rohu ulic Kotlářské a Lidické, kde plánoval stavbu sedmnáctipodlažní výškové budovy s multifunkčním využitím. Německá reprezentace města však za okupace takto velkorysý záměr českému staviteli neumožnila.
PH
