Rozlehlou parcelu mezi ulicemi Skácelovou, Purkyňovou a Vodovou využilo město Brno k výstavbě státem dotovaných malobytových domů. Umožnila to novela stavebního zákona z roku 1930, která se zabývala problematikou dostupného bydlení nejnižších sociálních vrstev obyvatelstva. Promyšlený urbanistický celek byl postaven v letech 1931–1933 podle návrhu Josefa Poláška, který použil koncept řádkové zástavby umožňující orientaci domů na východ a západ a dostatečné proslunění všech bytů.
Pět pětipodlažních za sebou řazených domů je spojeno jednopodlažním příčným traktem, který odděluje celý urbanistický celek od rušné Skácelovy ulice a citlivě reaguje na okolní nižší zástavbu. Mezi jednotlivými domy vznikly zelené plochy určené k odpočinku, dále dětská hřiště a bazény. Pětipodlažní domy s plochou střechou jsou koncipovány jako jednoduché kvádry, z jejichž fasád vystupují jen hmoty balkonů. Na každém patře se nacházelo vždy osm podobně velkých bytů, které tvořila předsíň, kuchyň, pokoj a lázeň s vanou a toaletou. Umístěním lázně hned vedle kuchyňské niky (měly společný přívod vody) dosáhl architekt snížení celkových nákladů na výstavbu. Ze stejného důvodu použil jen omezený počet typů sériově vyráběných oken. Plochá střecha sloužila jako terasa a nacházely se zde i společné prostory prádelny a mandlovny. Poněkud odlišně je koncipováno jednopatrové křídlo s byty a obchody do Skácelovy ulice, které navozuje dojem řadových rodinných domků a kde se také nachází průchod do celého komplexu.
V současné době je dojem jednolitého celku areálu narušen různobarevností původně bílých fasád a přistavěnými valbovými střechami, které nahradily ploché střechy již za komunistického režimu. Poláškem projektované zelené plochy mezi domy také stále více ustupují novým parkovacím místům.
LV, PH
