Na počátku 30. let panovala v Brně rušná stavební aktivita. Směrem na sever od městského okruhu rostly díky činnosti řady stavitelských firem nové velkoměstské ulice spojující vlastní město s přilehlými vesnicemi, které byly po roce 1918 začleněny do tzv. Velkého Brna. Urbanistická koncepce této části města vycházela z blokové zástavby s vnitřními dvory a komerčně využitelnými partery s širokou škálou služeb.
Na začátku 30. let byl architekt Jindřich Kumpošt vyzván bytovými družstvy Stavog a Blahobyt, aby vytvořil návrh malobytových činžovních domů na místě bývalých vojenských objektů mezi ulicemi Pod kaštany, Tábor a Kounicovou. Pod vlivem urbanistických tendencí funkcionalismu se rozhodl použít odlišný koncept řádkové výstavby, která mu umožnila ideální východo-západní orientaci domů, lepší využití pozemku i začlenění klidových zelených zón. Nevýhodou tohoto řešení je ovšem ztráta využitelného uličního prostoru, protože domy jsou situovány kolmo k ulici Tábor. Z šesti plánovaných objektů postavil Kumpošt pouze čtyři krajní, na zbylých středových parcelách vyrostly koncem 30. let dva domy podle návrhu Josefa Poláška.
Kumpoštovy domy se vyznačují progresivním pojetím fasády s motivem pásových oken a lodžií. Podobně jako Josef Polášek v domech ve Vranovské ulici se i zde architekt zabývá řešením malobytové otázky. Oba architekti použili totožný typ jednopokojového bytu s obytnou kuchyní s extrémně nízkými náklady na stavbu (45 000 Kč) díky použití funkčně propracované kuchyňské linky na minimálním prostoru
PH
