V roce 1933 se bratři Kubovi zúčastnili se svým návrhem celostátní soutěže na malé byty a umístili se v ní na třetím místě. Představili zde svoji koncepci „vertikálního bydlení“, jež se týkala ekonomických úspor při stavbě malého řadového rodinného domu, které uplatnili při řadě realizací na území města Brna.
Domy byly stavěny bez sklepů, neboť ten by znamenal navýšení ceny, a provozní zázemí jako garáž, kotelna, prádelna či pokoj služky, bylo umístěno v přízemí. V prvním patře se nacházela kuchyně, hala se schodištěm a obývací pokoj, druhé patro bylo určeno ložnicím a sociálnímu zařízení. V podkroví mohla být umístěna komora nebo hostinský pokoj, jenž vedl na střešní terasu. Dům měl hloubkovou trojtraktovou dispozici určenou malou šířkou parcely, což znamenalo úsporu při koupi stavebního pozemku i malé náklady na údržbu fasád a chodníku. Řadová zástavba také eliminovala požadavky na rozsah základů domů a konstrukci střechy a zajišťovala tepelnou izolaci sousedních domů.
Tento koncept byl uplatněn při stavbě rodinných domů na ulici Vnitřní, Střední, Hvězdárenské či Mathonově a Krkoškově, kde je ještě umocněn díky propracovanému urbanistickému plánu.
PH
