V roce 1919 došlo v nově vzniklém Československu k založení další Vysoké školy zemědělské, tentokrát se sídlem v Brně, která měla pojmout především studenty z Moravy a ze Slovenska. Pro její potřeby byla uvolněna část čerstvě dokončeného Ústavu nevidomých v Černých Polích. Tyto prostory však brzy přestaly dostačovat, zemský výbor se proto rozhodl vystavět v blízkosti novou budovu určenou výzkumným ústavům a lesnické fakultě.
Vypracování plánů bylo svěřeno vrchnímu staviteli Janu Utíkalovi a jejich výsledná podoba jasně ukázala zpátečnický přístup úředníků zemské projekční dílny, kteří se ještě nevymanili z historizujících standardů Rakouska-Uherska. Stavbu tvoří dvě pětipodlažní křídla s hlavním vchodem v nároží, jejichž fasády zdobené pilastry a iónskými sloupy kopírují formální prostředky vedlejší starší budovy ústavu pro nevidomé. Dispozice je navíc tvořena úzkými chodbami a za sebou řazenými místnostmi bez jasné funkční diferenciace a reakce na konkrétní požadavky vysoké školy.
Stavba lesnické fakulty se stala kontroverzním počinem, protože vyvolala řadu negativních reakcí odborné i laické veřejnosti. Moravskému zemskému výboru bylo vyčítáno, že lpí na vyčpělých stavitelských postupech a mechanickém přejímání formálního výrazu bez jasného vztahu k funkci budovy. V soudobých novinových článcích také zaznívá volání po kvalitních dílech mladých architektů, kteří musejí živořit, protože jejich práci vykonávají nevzdělaní úředníci. Požadavkem se stalo rovněž vypisování architektonických soutěží a otevření širší diskuze o podobě celospolečensky důležitých institucí.
PH