Kvůli dopadům hospodářské krize byla roku 1930 v Československu přijata novela zákona o státní podpoře výstavby domů s levnými byty. Využilo ji i město Brno, které iniciovalo výstavbu několika malobytových komplexů. K vypracování projektu na zástavbu parcel mezi ulicemi Vranovskou, Jana Svobody, Trávníčkovou a Zubatého, kde mělo vzniknout přes 200 nových bytů, byl vyzván Josef Polášek. Jeho původní návrh řádkové zástavby osmi domů orientovaných na východ a západ, který předznamenal urbanistický vývoj 30. let, byl však zamítnut. Realizovaný projekt vychází z tradičněji koncipovaného polootevřeného bloku s volnými nárožími.
Celý urbanistický komplex tvoří čtyři pětipatrové deskové domy postavené kolem společného hřiště. Průčelí jednotlivých bytových sekcí dominují centrální linie podlouhlých lodžií přístupných ze společné chodby. Směrem do vnitrobloku jsou fasády členěny rastrem typizovaných oken, jejichž sériová výroba zlevnila náklady na stavbu. Polášek také poprvé u tohoto typu domu použil zastřešení plochou střechou, která sloužila jako společná terasa pro všechny nájemníky. V každém domě se nacházelo 60 bytových jednotek, jejichž rozloha se pohybovala kolem 30 m² a tvořila je většinou malá předsíň, kuchyně a pokoj. Všechny byty včetně svobodáren byly vybaveny vlastním hygienickým zařízením a patřily k nim i sklepní kóje. V posledním ustupujícím patře se nacházela společná prádelna, sušárna a žehlírna. Nájemné se v těchto sociálních domech pohybovalo na počátku 30. let mezi 150 až 160 Kč za měsíc.
V současné době již kvůli novým barevným fasádám některých objektů netvoří domy jeden architektonický celek, jsou však postupně renovovány. Za své vzala pouze Poláškova idea kolektivní občanské vybavenosti. Terasy již dávno neslouží ke společnému slunění obyvatel, málo se využívají i prádelny a ze společné zeleně stále větší kus ukrajuje parkoviště.
LV
