Královopolská strojírna

D070

Královopolská strojírna založená v únoru roku 1890 inženýrem Filipem Porgesem a jeho bratrancem, pražským lihovarníkem Augustem Ledererem pod názvem Brünn-Königsfelder Maschinenfabrik Lederer & Porges na pozemcích původního cukrovaru Theodora rytíře Bauera, byla situována do bažinatého terénu o výměře 3,44 hektarů v severní části tehdejší Nové Vsi, jež byla předměstím ještě samostatného městysu Králova Pole. Zprvu byla k výstavbě strojírny využita pouze severozápadní část strategicky umístěných pozemků v blízkosti železniční trati Brno–Tišnov a řeky Ponávky, která sloužila jako cenný zdroj vody potřebné pro strojní výrobu. V průběhu následujících let se pak výstavba areálu postupně rozšiřovala jihozápadním směrem.
Již v prvním desetiletí na pozemcích vyrostla řada budov sloužících jako zázemí pro prosperující výrobu vagónů, cisteren, parních kotlů a strojů, chladicích zařízení, zařízení pro petrolejářský, cukrovarnický a dřevozpracující průmysl. Jen do roku 1895 byla v areálu zřízena správní budova (původní budova cukrovaru), vagónka, truhlárna vagónky, kovárna, slévárna, slévárna neželezných kovů, montovna, soustružna (patrně patrová budova), modelárna a kolejové zařízení dlouhé přes 1 200 metrů. Později vznikla i budova mostárny a řada dalších staveb potřebných pro stále se rozšiřující výrobu. Do první světové války byl stavební vývoj strojírny velmi dynamický, řada staveb však měla podle dobových zpráv stále provizorní charakter a do roku 1920 areál postihlo pět velkých požárů, při nichž byly některé budovy velmi poškozeny. Z tohoto období však pochází z památkového pohledu hodnotná stavba dnešní strojírny z roku 1909, původně sloužící jako montážní hala dřevoobráběcích strojů, a také později přestavovaná budova slévárny z roku 1912.
Meziválečné období představovalo pro Královopolskou strojírnu další úspěchy na poli českého i mezinárodního strojírenství, což se ovšem na architektonické podobě podniku příliš nepodepsalo. Rozsáhlá přestavba a modernizace strojírenského komplexu paradoxně započala až roku 1940, tedy během druhé světové války, kdy byl podnik včleněn do berlínského koncernu Hermann Göring Werke. Nově získané pozemky a demolice starých nevyhovujících objektů umožnily rozsáhlou výstavbu, která dala vzniknout nové modelárně, přístavbě truhlárny, umývárnám, šatnám, patrové přístavbě slévárny, mostárny, později také vlastní elektrárně a oplocení celého pozemku. Během osvobození roku 1945 byla bombou zasažena vozovka, poškozena budova kotelny, porušeny některé střechy, rozbita okenní skla, vypálen sklad dřeva a prchající Němci odnesli menší součásti velkých obráběcích strojů.

Opravy válečných škod v areálu i ve veřejném prostoru města a absence zkušených inženýrů (po odchodu německých oborníků) v projekčních kancelářích stála v prvních poválečných letech Královopolskou strojírnu mnoho usilí. Přesto byl již roku 1948 podnik natolik výrobně vytížen, že se opět začalo pomýšlet na jeho rekonstrukci. V letech 1949–1964, tedy během prvních tří pětiletek, prošel areál podniku největší stavební úpravou, neboť se mnohonásobně navýšila výroba a vzrostl k tomu úměrně i počet zaměstnanců. Do Královopolské strojírny bylo také v tomto období začleněno sedm dalších samostatných znárodněných podniků věnujících se strojní výrobě a slévárenství. Výroba se začala specializovat více na zařízení pro chemický průmysl, zařízení pro čištění odpadních vod a na výrobu mostových a jeřábních ocelových konstrukcí.

Všechny tyto aspekty vedly k rozšíření staveb elektrárny, kompresovny, několika trafostanic, dále pak k úpravám nářaďovny, soustružny, meziskladů a staré teplárny. Zásadní se však jeví rekonstrukce haly Chemie I (zvané „stará mostárna“, postavené na přelomu 19. a 20. století) v letech 1947–1948 a pokračující v letech 1954–1956 přístavbou sběrné haly, stříkárny a RTG stanic. Mezi lety 1949–1951 došlo také k úpravám budovy strojírny. Do období 1949–1955 spadá rozšíření a modernizace ocelárny, kdy mimo jiné vznikly její jižní loď, hrubovna, administrativní budova a cídírna. Demolice starých objektů montáže, strojárny, lakýrny, technických kanceláří a posuvny vagónů vytvořila prostor ke zřízení nových budov mostárny s administrativou (1951), vypalovny (1951), kovárny (1949–1950), skladu modelů (1946), hlavního skladu (1948), skladu feroslitin (1949), kompresovny (1948), odborného učiliště (1950–1951), zdravotního střediska (1955), RTG haly (1955), haly kovanosvařovaných těles (1957), žíhárny (1953), centrální dělírny materiálu (1961), haly Chemie II s RTG halou (1961), řezárny trubek (1962), dílny generálních oprav při nástrojárně (1959), stříkárny (1958), zaúhlovacích zařízení (1953) a garáží (1952, 1959).
Ve druhé polovině šedesátých let se stavební činnost kvůli limitovanému množství investičních prostředků omezila na nezbytné. Od poloviny sedmdesátých let až do privatizace podniku roku 1992 již v areálu žádné velké stavby nevznikly, prostředky byly využívány především na údržbu stávajících objektů a vytvoření nového odpovídajícího technického zázemí.

Doba největšího rozmachu podniku je však spjata i s další stavební činností, jež se neomezovala pouze na kancelářské a výrobní prostory. Mimo polikliniky a odborného učiliště se sportovištěm byly při strojírně realizovány projekty rekreačního zařízení, hotelu, kina, krytů civilní obrany a předškolního zařízení. Zásluhou podniku byla také postavena víceúčelová sportovní hala v Králově Poli.

Jako autor poválečné architektonické podoby strojírny je často zmiňován architekt Mojmír Korvas spolu s Mojmírem Čevelou, avšak jejich jména nejsou na zachované stavební dokumentaci strojírny zaznamenána. Dochované projekty k jednotlivým budovám totiž v mnoha případech rozpracovávali projektanti brněnské Kovoprojekty. Ačkoliv domněnka – zakládající se na vyjádření pamětníků –, že Královopolská měla vlastní projekční kancelář, není archivně podložená, přesto ji podporuje fakt, že na stavebních plánech královopolské víceúčelové sportovní haly je Korvas titulován jako „podnikový architekt“. Proto je mu patrně připsána také architektonická podoba celého podniku.

V současnosti je řada objektů v areálu pronajímána soukromým subjektům, některé budovy jsou nevyužívány a chátrají (např. elektrárna, hala Chemie II), v brzké budoucnosti je u některých staveb plánována demolice (např. sklad modelů), přičemž na uvolněných pozemcích začínají vznikat nové výrobní budovy. Dnes jsou Královopolskou, a. s., pro výrobní účely plně využívány několikalodní haly mostárny a Chemie I s vlastním administrativním zázemím, nářaďovna, hlavní sklad, dělírna, RTG a několik menších objektů v jihovýchodní části komplexu. Funkční je dále objekt slévárny a kovárny, kde sídlí dceřiné firmy strojírny. 

Další objekty architekta