V letech 1926–1927 si Družstvo obchodních a průmyslových zaměstnanců (DOPZ) staví své vlastní sídlo na Moravském náměstí podle návrhu architekta Jaroslava Josefa Polívky. Ve víceúčelovém administrativním a společenském objektu se kromě kanceláří v horních patrech nacházel také společenský sál, využívaný pro taneční a divadelní akce i přednáškovou činnost, a to zejména levicovou brněnskou inteligencí v čele s Levou frontou formovanou kolem literárního vědce Bedřicha Václavka. Od roku 1928 v paláci DOPZ sídlila v prvním a druhém patře s prosklenými pásy oken i slavná kavárna Biber. V suterénu bylo v prosinci 1929 otevřeno Bio DOPZ s tehdy největším hledištěm v Brně pro 800 diváků a nejlepším technickým vybavením. V prvních letech se kinu velmi dařilo, v letech 1931–1932 bylo ještě rozšířeno hlediště pro celkově 1 012 diváků, přestavěno foyer na čekárnu a byl zřízen kuřácký salonek. V roce 1935 byl z marketingových důvodů změněn název kina na Scala, s počátkem války v něm byly promítány hlavně filmové týdeníky až do jeho uzavření s příchodem fronty v roce 1942. Na konci druhé světové války vyhořela celá uliční fronta v této části Moravského náměstí včetně paláce DOPZ. Kino v suterénu však nebylo požárem zasaženo a fungovalo tak téměř nepřetržitě, později po změně politického režimu pod názvem Moskva.
Začátkem padesátých let byl na místě zničeného paláce DOPZ vybudován honosný třípodlažní novoklasicistní administrativní komplex budov s projekčními kancelářemi Hutního projektu. Jednu z mála staveb v duchu socialistického realismu v samotném středu města navrhl brněnský architekt Lubomír Lacina. Střední část průčelí, vystupující v mělkém rizalitu od bočních křídel komplexu, zdobí vysoký kamenný portikus a tmavší břízolitová omítka obohacená o meziokenní figurální reliéfy s motivy dělníků a pracující inteligence (hornictví, stavebnictví, chemie, inženýrství, automobilového průmyslu). Také pravé křídlo komplexu zdobí kamenný sokl i reliéfní výzdoba nad okny (dnes často pozměněnými na vstupní portály obchodů) zobrazující zemědělské i průmyslové nástroje nebo zbraně. Nad vstupním mohutným pravoúhlým kamenným portálem s kovovou deskou se znaky Hutního projektu jsou situovány i dvě kovové ženské figury, jednou s dítětem, podruhé se snopem v náručí. Autory sochařské výzdoby byli architektova sestra Sylva Lacinová a Jiří Marek. V ústřední části komplexu bylo stále provozováno kino Moskva, které bylo v roce 1957 upraveno na širokoúhlé, počet míst v hledišti byl snížen z 1 012 na 750 (550 v přízemí, 200 na balkoně), přesunut byl také prodej vstupenek z místa pod schody do vestibulu. V lednu 1971 byla zahájena další generální rekonstrukce interiérů podle návrhu architekta Jaroslava Šmídka, při níž bylo kino modernizováno na panoramatické, umožňující promítání 70mm filmů. Byly přemístěny pokladny proti vstupnímu schodišti a kuřácký salonek byl upraven na snack bar. V sále byla nově vyměněna sedadla a jejich počet byl snížen na 473 (328 v přízemí, 145 na balkoně).
Po revoluci se kino vrátilo k původnímu názvu Scala a provozovalo jej město. S nástupem multiplexů hrozil kinu, které si uchovává původních charakter interiérů ze sedmdesátých let, zánik, na dva roky bylo uzavřeno. Až jeho provoz v roce 2013 převzala Masarykova univerzita, která v budově provozuje první univerzitní kino u nás, na jehož programové skladbě se podílejí samotní studenti. Kromě filmových projekcí včetně slavnostních premiér jsou zde pořádány i přednášky či imatrikulace. Komplex dodnes dobře dochovaných (až na úpravy obchodních parterů) budov, vystavěných v duchu socialistického realismu, je dnes kulturní památkou.
MŠ, LV
Za informaci o autorství Jaroslava Josefa Polívky v případě původního objektu DOPZ děkujeme Ladislavu Zikmundu Lenderovi