Sídliště Staré Brno-jih

D163

Podoba Starého Brna se výrazně proměnila v meziválečné době v souvislosti s výstavbou brněnského výstaviště. Na počátku šedesátých let vypracoval nový směrný plán architekt František Kočí. Druhá přestavba spojená s budováním nové infrastruktury se pak pojila převážně s obnovenou tradicí strojírenských veletrhů. Cílem Kočího bylo vytvořit reprezentativní přístup k veletržnímu městu z jihu, kde se však původní historická zástavba jevila jako podřadná a nevyhovující. Moderní obraz města mělo vytvářet právě nové sídliště.
Nové obytné domy navazovaly na meziválečnou a poválečnou zástavbu v ulici Renneská a rozprostíraly se dále kolem frekventovaných komunikací – Vídeňská a Jihlavská. Záměrem projektantů architektů Milana Steinhausera, Jana Dvořáka, Mečislava Boreckého a Zdeňka Michala bylo vzhledem k charakteru lokality začlenit nové objekty včetně občanské vybavenosti mimo hlavní dopravní tepny, a ušetřit tak nájemníky od hluku a zplodin.
Sídliště s celkovou kapacitou 1 562 bytových jednotek převážně o dispozici 2 + 1 je tvořeno soustavami dlouhých deskových osmi- až devítipodlažních domů situovaných rovnoběžně s ulicí Vídeňskou a několika nerovnoměrně rozmístěnými čtrnáctipodlažními věžovými domy. Jejich zakomponování do prostoru s původními činžovními domy z 19. století však působilo značně neharmonicky a celku jako takovému přidávalo na ještě větší roztříštěnosti. U většiny deskových domů bylo užito konstrukční panelové soustavy B60. Tento regionální typ byl charakteristický svým unifikovaným vzhledem, který byl dán především použitím celostěnných, případně parapetních a meziokenních zavěšených panelů spojených do souvislých pásů. Jejich barevné provedení bylo jedinou možnou invencí k docílení částečně individualizovaného vzhledu. V brněnském prostředí se většinou používaly odstíny červené barvy nebo drobný keramický obklad.
Ambiciózní projekt počítal i s množstvím doplňkových objektů občanské vybavenosti jako poliklinika, mateřská škola, jesle, jídelna se samoobsluhou, tělocvična pro TJ Slovan, základní škola v ulici Horní, učňovská škola v ulici Jílová, které byly realizovány zhruba do tří let od dokončení výstavby sídliště.
Výtvarná podoba veřejného prostoru i přes rozlehlost sídliště zahrnovala pouze několik uměleckých objektů. V ulici Vídeňské to byla mohutná betonová plastika od autorů Milana Buřivala a Ivana Rullera, prostor před Základní školou Horní zdobí do současnosti masivní kovová plastika od Konráda Babraje. V roce 1974 bylo v ulici Horní před budovou Střední policejní školy ministerstva vnitra osazeno betonové sousoší organických tvarů Budoucnost mládí (Stavebnictví a mír) od Ctibora (Borka) Bayera.
Po roce 2000 došlo v rámci revitalizace sídliště k postupnému zateplení všech objektů včetně staveb občanské vybavenosti. Fasády domů byly opatřeny novými zářivými barvami, mnohé z nich jsou v současnosti pokryty velkoformátovými reklamními bannery, jež vytvářejí tzv. vizuální smog. Jemná a hravá barevnost původních nátěrů celku dodávala ještě jakousi osobitou tvář, touto úpravou ji však nadobro ztratila.

LH

Název
Sídliště Staré Brno-jih

Datace
1960 – 1968

Architekti/ky
Milan Steinhauser, Jan Dvořák, Mečislav Borecký, Zdeněk Michal, Miroslav Dufek, Norbert Horáček

Stezka
Štýřice 1946–1989

Kód
D163

Typ
Sídliště

Adresa
Vídeňská, Jílová, Horní, (Štýřice), Brno, Střed

MHD
Celní (TRAM 2,5,6)

GPS
49°10'46.7"N 16°35'35.8"E