Prof. Ing. Zdeněk Elger z Elgenfeldu (1871−1940) byl profesorem brněnské České techniky a v letech 1905–1906 jejím rektorem. Jeho velkoryse koncipovaný rodinný dům v přední části ulice Pellicovy je nesmírně kultivovanou secesní obytnou stavbou situovanou v působivé scenérii svahu Špilberku. Dům byl postaven mezi lety 1905–1906, jak napovídá datace na fasádě průčelí. To bylo původně pouze tříosé, objekt byl druhotně rozšířen přístavbou a nástavbou z roku 1929, kterou podle návrhu architekta Vladimíra Fischera provedl stavitel Stanislav Neděla. Tehdy byl k původnímu domu (dnes Pellicova 8) přistavěn zhruba stejně velký vedlejší dům taktéž o třech okenních osách (dnes Pellicova 8b), obě části domu byly výškově sjednoceny (původní dům byl navýšen o druhé patro) a vznikl tak stávající dvojdům obdélného půdorysu o šesti okenních osách.
Prvotní podobu vily, jak byla navržena roku 1905, známe z perspektivního návrhu fasád, který je dochován v pozůstalosti architekta Karla Láníka, jenž je pravděpodobně také autorem této stavby. Láník působil jako asistent Elgerova kolegy z české techniky, profesora Karla Huga Kepky. Původně trojosá jednopatrová vila byla navržena ve stylu pozdně historizujícího dekorativismu s prvky geometrické secese a moderny. Působivě komponované uliční průčelí je členěno výrazně předstupujícím rizalitem s hlavním vstupem zdůrazněným velkolepým portálem a také dvojicí velkých dekorativních váz s kyticemi růží, osazených v nikách na pylonech. Motiv růžových květů se opakuje také v plastických věncích v horní části nárožních pilastrů ohraničujících rizalit. Bohatý dekor fasády charakterizuje častý motiv geometrické sestavy obdélných vpadlin a kruhových terčů. Sokl budovy je typicky pro toto období vyzděn z lomového kamene.
Na východním bočním průčelí Elgrova domu je dominantním prvkem poloválcový rizalit, ukončený balkónem. Nad soklovou částí plochu rizalitu člení ornamentálně dekorované polopilíře vymezující pravoúhlé vpadliny s výplní ze skleněných krychlových falconnier. Balkon je opatřen kovovým zábradlím se secesním dekorem a půlkruhovou stříškou na paprsčité kovové konstrukci. Celek z uliční strany dotváří také původní oplocení.
Původní dispozice vily zahrnovala v přízemí vstupní chodbu se schodištěm, technickým schodištěm a toaletou, z níž ústily dva protilehlé vstupy do dvou velkých, do ulice orientovaných pokojů, z nichž východní pokoj byl obohacen o zajímavý půlkruhový prostor bočního rizalitu. V zadní části přízemí, orientované do zahrady, byl situován ještě jeden menší pokoj a kuchyně, k níž přiléhal pokoj pro služku a prádelna. V prvním patře bylo půdorysné rozvržení obdobné, byly zde čtyři symetricky rozmístěné ložnice, doplněné sociálním zařízením a koupelny s vanou. Z největší z ložnic se dalo vstoupit na půlkruhový balkón. V suterénu se nacházely sklepy a ve východní části s bočním rizalitem pak ještě samostatný jednopokojový byt s vlastním vstupem.
Vila prošla citlivou památkovou obnovou, objekt nadále slouží k bydlení.
PC