Prostor Jakubského náměstí kolem pozdně gotického městského dómu sv. Jakuba byl nově dotvořen v rámci velké asanace historického jádra Brna na počátku 20. století. Proražením ulice Rašínovy, klíčové komunikační tepny nové urbánní kompozice jádra Brna spojující náměstí Svobody s parkově upraveným prostorem před Německým domem na dnešním Moravském náměstí, a postupným nahrazením starobylé nižší zástavby konstrukčně a funkčně moderními veřejnými budovami a nájemními domy s obchodními partery došlo k radikální změně vzhledu a uspořádání urbánní struktury kolem jedné z nejvýznamnějších středověkých památek města.
Stavební tvůrci projektující zde novou zástavbu se museli vyrovnat s její bezprostřední pohledovou vazbou na monumentální chrám, což v případě nové svatojakubské fary od Germano Wanderleye (1900–1901) a nájemního domu Wenzela Foita a Emila Paikera (1905), postaveného dle návrhu Maxima Johanna Montera na šikmo protilehlém nároží (Jakubské náměstí 101/2), vyústilo v uplatnění výrazného neogotického řešení.
Výstavba západní části severního bloku domů Jakubského náměstí spolu s přiléhajícími lázněmi (orientovanými do ulice Rašínovy) byla součástí rozsáhlého investičního záměru stavitele Josefa Jelinka; zatímco nové Ústřední městské lázně vybudované (na místě starších Dianiných lázní) v letech 1905–1906 navrhl Hubert Gessner, obytné domy na Jakubském náměstí projektoval pro Jelinka osvědčený Maxim Johann Monter. Trojici mohutných čtyřpatrových domů s obchodními partery v přízemí a obytnými patry opatřil Monter pozoruhodnými fasádami v originálním stylovém pojetí, které již opustilo aplikaci klasických neogotických schémat, která Monter ještě uplatnil na průčelí nedalekého domu Jakubské náměstí 2. Z goticko-renesančních severských stavebních tradic použil Monter výraznou vertikalitu hmot umocněnou soustavami strmých štítů a polygonálních i hranolových arkýřů spínajících patra; dojem svislosti a výšky ještě zdůrazňuje potlačení horizontálních tektonických linií (kromě zřetelného oddělení provozního parteru). Určité romantické zjemnění architektonického výrazu fasádám dodává otevřená arkádová lodžie v horní partii sníženého zkoseného nároží domu Jakubské náměstí 3 a uměřeně uplatněný reliéfní dekor s figurálními, rostlinnými i abstraktními ornamentálními prvky.
Monterovy vertikálně orientované architektonické struktury fasád zde stále výrazně používají historizující prvky – štíty, arkýře, lodžie, otvory rámované šambránami či ornamentální dekor – ovšem v modernisticky zjednodušené podobě. Celkový výraz bloku s pnoucími se štíty a členitými hmotami již není historizující, jde o modernistickou aplikaci klasických témat organicky vyrůstající z dlouhých tradic evropské architektury. Monter zde ve vazbě na svatojakubský dóm opustil pokusy o jednotu stylovou ve prospěch jednoty estetické. V navazujícím duchu pak Monter úspěšně navrhl rozlehlý blok domů stavitelů Adolfa Bachera a Karla Pětníka na ulicích Masarykova, Průchodní, Radnická a na Zelném trhu (1909–1912), tuto podobu stylového hledání na pomezí pozdního historismu a moderny, ale třeba také realizoval Vladimír Fischer v návrhu nájemních domů Josefa Müllera na Kotlářské 3 a 5 (1909). Nově vybudovaný dům na Jakubském náměstí 3 Josef Jelinek záhy prodal pojišťovací instituci, která jej pak dlouhodobě vlastnila (Podpůrný fond zaměstnanců a pokladna vdov a sirotků továrny na ovčí vlnu v Brně, v 30. letech 20. století pak dům vlastnila Rolnická vzájemná pojišťovna v Praze).
Aleš Homola
