Výzkumný ústav pozemního stavitelství

 

Od poloviny šedesátých let 20. století se v portfoliu Jana Dvořáka začínají objevovat návrhy rozsáhlých komplexů výzkumných ústavů. Jeden z nerealizovaných areálů vytvořil ještě ve Státním ústavu pro projektování závodů těžkého strojírenství (Kovoprojekta), ze kterého ovšem musel nedobrovolně odejít z ideových důvodů. Proto v roce 1969 inicioval založení brněnské pobočky Projektového ústavu Českého svazu výrobních družstev (PÚ ČSVD), kde v širokém týmu spolupracovníků vznikly desítky projektů výzkumných ústavů a výrobních družstev. Vedle Výzkumného ústavu valivých ložisek v Brně-Komárově je právě soubor výzkumných ústavů na ulici Botanické možné označit za architektovu nejsignifikantnější práci.
R
ozsáhlý objekt tehdy sloužil čtyřem různým výzkumným pracovištím: Závodu pro výzkum a projektování Pozemních staveb Brno, Ústavu racionalizace řízení a práce Praha, Výzkumnému ústavu dopravnímu Žilina Výzkumnému ústavu inženýrských staveb Bratislava. Těm již nevyhovovaly stávající budovy roztroušené ve městě a rozhodly se pod záštitou ministerstva stavebnictví ke sdílení jednoho areálu, kde by mohly společně využívat technologické zázemí. V husté městské zástavbě na Botanické ulici je dominantním prvkem areálu nižší centrálně situovaný vstupní objekt obklopený převýšenými administrativními křídly. Vznikl tak areál na půdorysu písmene U, jenž v zadní části ještě doplnila zkušební hala; vnitřní dvůr ovšem zůstal částečně otevřený.
Zatímco boční objekty představovaly zcela obvyklé dispoziční i hmotové řešení, běžné pro mnohé administrativní budovy té doby, architektonicky osobité bylo téměř až výtvarně pojaté zpracování centrální části. Při pohledu zvenčí se nad proskleným parterem propisovala jako skutečná dominanta hmota jednacího sálu a vytvářela tak zajímavou a monumentální architektonickou figuru celého komplexu. Plasticitu tohoto řešení architekt Dvořák ještě podpořil vertikálním prolomením čelních fasád, což rytmicky rozehrálo celé hlavní průčelí – mezi jeho kolegyněmi a kolegy z ateliéru označováno jako „trhancová architektura“. Působivost této koncepce umocnil šestimetrový kovový reliér brněnské sochařky Sylvy Lacinové, který spolu se dvěma keramickými fontánami umělecky dotvářel kompozici hlavního vstupu do areálu.
Řadou uměleckých děl byl dotvořen také interiér stavby. Ústředním dílem byl půlkruhový mobilní objekt se skleněným závěsem výtvarného umělce Jaroslava Svobody, který členil čekárnu pro hosty od ostatních částí vstupní haly. Schodiště doplňovaly kovové reliéfy Jiřího Fuska a Věry Krylové, systém orientačního značení navrhoval brněnský grafik Jan Rajlich st.. Výtvarná výzdoba byla uplatněna také v kongresovém sálu ve formě tapiserií manželů Ulmových, zrcadlového stropu autorů Vratislava Šotoly a Rudolfa Jurnikla a výtvarných děl Vladimíra Svobody v zasedací místnosti. Vědecké a odborné pracoviště tak bylo doplněno o funkci specifického kulturního centra, neboť při nárhu vnitřního prostoru vstupní části architekt Dvořák počítal s konáním výstavních akcí.
Osud svých staveb architekt Jan Dvořák pečlivě sledoval a aktivně vstupoval do druhotných úprav, které zintenzivnily po roce 1989. Se změnou politického režimu docházelo u veřejných objektů často také ke změně původního účelu. Areál výzkumných ústavů na Botanické získala roku 1996 Fakulta informatiky Masarykovy univerzity v Brně. Pro potřeby vysokoškolské instituce bylo nutné objekty částečně rekonstruovat a dispozičně upravit. Kromě modernizace poslucháren došlo k několika přístavbám zadního traktu, jimiž byl do té doby částečně otevřený dvůr uzavřen. Architekt Dvořák vedl se zástupci Masarykovy univerzity dlouhou dobu soudní spor, neboť tato veřejná instituce neakceptovala jeho výtky k novým stavebním úpravám.Po smrti Jana Dvořáka, kdy se výrazně snížila možnost uplatnit autorský zákon, došlo na mnohem radikálnější stavební zásahy. Roku 2012 musel vstupní trakt areálu včetně zmíněných uměleckých artefaktů ustoupit novému architektonickému poje ateliéru Pelčák a partner Architekti.Kdysi signifikantní vstupní křídlo nechali autoři nové architektonické koncepce odstranit a na jeho místě vystavěli nový vstupní objekt. Z původních výtvarných děl se dochovala pouze exteriérová plastika Sylvy Lacinové, jejíž budoucí osud je ovšem nejistý. Zachovány zůstaly i obě boční křídla budovy, pouze s úpravami schodišť a nezbytnými zásahy do dispozice. V detailech napojení ovšem postupovali architekti nanejvýš sebevědomě, kdy nová stavba svým objemem do starších traktů doslova „nabourala“.

 

ŠS

 

Název
Výzkumný ústav pozemního stavitelství

Datace
1975 – 1988

Stezka
Ponava

Typ
Administrativní budova, polyfunkční dům

Adresa
Botanická 934/68, (Veveří), Brno, Střed

MHD
Zahradníkova (trolejbus 32)


GPS
49°12'32.9"N 16°35'56.0"E

Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.