Hotel Continental

Další brněnskou realizací v bruselském stylu, jejíž původní podoba zůstala relativně dobře zachována, je věžový hotel Continental (1961–1964) vystavěný nedaleko centra města v Kounicově (dříve Leninově) ulici podle projektu autorského týmu Zdeňka Řiháka, Aloise Semely a Vladimíra Kováříka. Aktuální výrazivo se projevuje v půdorysném řešení, v členění fasád, v horizontálním pojetí bloku restaurace a kongresového centra s výrazným trojúhelníkově tvarovaným zastřešením i v uplatnění výtvarných děl v exteriéru a v interiérech stavby.

K výstavbě hotelu Continental bylo přistoupeno z podobných důvodů jako k realizaci Internationalu – záměrem bylo zvýšit ubytovací kapacity pro návštěvníky brněnských veletrhů. Projekt této výškové stavby byl vytvořen ještě před dokončením Internationalu, na rozdíl od něj byl však původně plánován pouze jako turistická ubytovna. V důsledku změn projektu, které architekti museli provádět na žádost investora (v této pozici se postupně vystřídaly RaJ Brno, Grand Hotel Brno a nakonec Interhotel Brno)[1] a v důsledku nejasností i četných názorových střetů týkajících se funkce novostavby se její podoba a účel měnily ještě v průběhu výstavby.[2] V rámci původního programu „mělo být užito opakovaného projektu ubytovny, která řešila pouze lůžkovou kapacitu. Celkový koncept a zásady zmíněného prototypu měly být zachovány i v další projekci, což se odrazilo v dnešní koncepci.[3] Během realizace však vyvstal požadavek na zvýšení komfortu a primární orientaci na zahraniční hosty, což ovšem vedlo k jistému rozporu: standard ubytování se podařilo dovést do požadované úrovně (hotel byl zařazen do kategorie B s hvězdičkou s možností kategorie A), avšak provozně hospodářská část zůstala v dimenzích původního konceptu a byla „řešena velmi zhuštěným půdorysem trpícím nedostatkem všech prostorů pro technické vybavení strojoven, skladů, přípraven, kuchyně, příslušenství a vlastních společenských místností. Spodní část hotelu neodpovídala kapacitě ubytovaných hostů“.[4]

Nevelká parcela vybraná pro výstavbu hotelu Continental se nachází v místě „snad nejstarší dělnické kolonie v rakouské monarchii“.[5]Pamětní deska instalovaná při vstupu do hotelu upomíná na jeho historii: stával zde rodný dům Adolfa Loose a kamenická dílna jeho rodičů. Omezená velikost parcely determinovala výslednou podobu stavby, která musela být z kapacitních důvodů vedena do výšky. Vznikl tak objekt o patnácti podlažích dosahující výšky 56 metrů, který významně zasáhl do panoramatu města a dnes je jeho neodmyslitelnou součástí.

Charakteristický půdorys hlavní budovy ve tvaru písmene Y představuje dobově oblíbené řešení, uplatňované v různých variantách „od nemocničních budov přes bytové domy až po neuskutečnitelné vize Karla Honzíka“.[6] Konstrukce výškové hmoty s pokoji hostů provedená z litého betonu kombinovaného s prefabrikovanými prvky spočívá na monolitických železobetonových rámech v úrovni přízemí a prvního patra, kde jsou situovány společenské prostory.

Prostoru vstupní haly v západním křídle, která zaujímá obě spodní podlaží, dominuje příznačná bruselská spirála zavěšeného schodiště a atypický strop řešený jako geometrická konfigurace soustředných trojúhelníků, mezi nimiž se ukrývá původní osvětlení stejných forem a které jsou klíčovým motivem celého hotelu. V přízemí je situován sál, bar a další společenské místnosti, jejichž cele prosklené stěny „propojují […] venkovní zeleň až do prostorů hal a restaurace“.[7] Původně jednopodlažní přístavba s restaurací zastřešená trojúhelníkovitě zalamovaným zastřešením je napojena na jižní křídlo hlavního výškového tělesa. Prosklená fasáda přízemí orientovaná do Kounicovy ulice se otevírá do zeleně, která měla být podle původního záměru upravena jako japonská zahrada oživená vodními plochami.[8] Společenské prostory jsou – navzdory poměrně komornímu měřítku – výpravně pojednány za použití přírodních materiálů: podlahy ve vstupní hale jsou provedeny z benátské dlažby kontrastující se stěnou za točitým schodištěm obloženou lomovým kamenem. Z dalších materiálů se uplatňuje mramor, transparentní i barevné sklo a hruškové dřevo. Vnitřní i vnější prostory – ve stěnách lodžií, v podhledech balkónů a pergol – byly v intencích bruselského stylu ztvárněny latexovými barvami živých odstínů, jejichž doplňující barvou je modrá.[9]

Výtvarným řešením interiérů i exteriérů byli pověřeni, stejně jako v případě hotelu International významní umělci. Vedle Olbrama Zoubka to byli například Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová, Eva Kmentová nebo Čestmír Kafka. [AB1] Kateřina Pažoutová ve své disertační práci popisuje okolnosti navázání jejich spolupráce s týmem architektů Řihák – Semela – Kovářík: „Iniciátorskou roli sehrál podle Zoubka architekt Ruller, který zhlédl výstavu skupiny Trasa a napsal jejím členům, že by s nimi rádi spolupracovali… Ředitel hotelu Continental, jakožto bývalý ředitel restaurace v československém pavilonu na EXPO 58 v Bruselu, uvítal umění, které snese mezinárodní měřítko.[10]

Z členů skupiny Trasa se na výtvarném řešení hotelu Continental nakonec podíleli Olbram Zoubek, Eva Kmentová a Čestmír Kafka, z dalších pak Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová, Zdena Preclíková-Fibichová a Otakar Sivera. Na výtvarné koncepci interiérů s nimi spolupracoval také Řihákův kolega, architekt František Kovářík.[11]

V parteru před hlavním vstupem do hotelu z Kounicovy ulice byla osazena jedenáctimetrová nefigurativní plastika Olbrama Zoubka Ptáci (1964) z litého betonu potažená bílým cementovým štukem, kterou „tvoří tři navzájem prolnuté hmoty, které takto reagují na tři ramena výškové hmoty hotelu“.[12] V blízkosti Zoubkovy plastiky se nacházel bazének provedený technikou mozaiky z oblázků zalitých v betonu od Evy Kmentové, který však podlehl důsledkům nedostatečné údržby. V atriu severního průčelí se dochoval vodní prvek nepravidelného tvaru s travertinovou sochou ženské postavy od Zdeny Preclíkové-Fibichové.

Ve společenských prostorech byly umístěny skleněné plastiky a vitráže „vytvořené v Umělecké sklářské škole v Železném Brodě. Stanislav Libenský, mezi lety 1954–1963 ředitel železnobrodské školy a následně profesor sklářského výtvarnictví Vysoké školy uměleckoprůmyslové, se podílel společně s Jaroslavou Brychtovou a J. Novotným na výtvarné výzdobě interiéru hotelové haly. Jsou autory fontány Květ (1961–1963), barevné kompozice ze skla a kovu. Barevné skleněné vitráže doplnily výklenky ve snack-baru hotelu. Železnobrodská umělecká sklářská škola vyrobila také skleněnou mapu Brna podle návrhu architekta Františka Kováříka. Mapa z ručně opracovaného mléčného skla v kombinaci s kovovými tyčemi byla osazena v hliníkovém rámu o rozměrech 1,5 × 2,5 metru.[13]Expresivně prolamované stěny jídelny jsou dosud doplněny abstraktními ocelovými reliéfy řezanými autogenem od Čestmíra Kafky. Keramická výzdoba hal byla provedena podle návrhu Otakara Sivery. Veškeré pokoje hostů byly vybaveny originálními obrazy moravských výtvarníků.[14]

Podobně jako v případě správní budovy mezinárodních veletrhů a hotelu International se ani výtvarné řešení hotelu Continental nevyhnulo negativnímu hodnocení recenzentů, kteří kritizovali především množství výtvarných prvků, nepřípadné kombinace materiálů a nesourodost forem.[15]

Hotel Continental lze z dnešního pohledu označit za reprezentativní příklad architektury propojující prvky internacionálního stylu se stylem bruselským, který ilustruje dobu svého vzniku, kdy architekti východního bloku mohli konečně začít navazovat na cenné dědictví předválečné architektury i na aktuální dění za železnou oponou.



[1] Zdeněk Řihák, Výškový hotel „Continental“ v Brně, Architektura ČSSR XXIII, 1964, č. 10, s. 687

[2] Miroslav Divina, Hotel Continental [online], 8. 4. 2009, dostupné z: http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=1994, vyhledáno 22. 8. 2017.

[3] Řihák (pozn. 1), s. 687.

[4] Ibidem, s. 689.

[5] Bohumil Samek – Karel Otto Hrubý, Brno – proměny města, Brno 1982, nepag.

[6] Divina (pozn. 2).
[7] Řihák 1964 (pozn. 1), s. 687.
[8] Jan Tymich, K výškovému hotelu v Brně, Architektura ČSSR XX, 1961, č. 2, s. 119.
[9] Zdeněk Řihák, Výškový hotel v Brně, Architektura ČSSR XX, 1961, č. 2, s. 118.

[10] Kateřina Pažoutová, České výtvarné umění a architektura 60. let 20. století (disertační práce), FA VUT v Brně, Brno 2004, s. 75. Cit. dle Petra Gajdová, Hotel Continental (bakalářská diplomová práce), Seminář dějin umění FF MU, Brno 2008, s. 36.

[11] Ibidem, s. 36. K tomu srov. též Řihák 1964 (pozn. 1), s. 689.

[12] Gajdová (pozn. 10), s. 36.

[13] Ibidem, s. 37: „Momentálně se v hale kompozice Květ ani Kovaříkova mapa nenachází.

[14] Ibidem.

[15] Ferdinand Konček, Nový hotel pre Brno, Architektura ČSSR XXIII, 1964, č. 10, s. 692–694.


 [AB1]toto se níže více méně opakuje... zde bych vymazala 

Název
Hotel Continental

Datace
1961 – 1964

Architekti/ky
Zdeněk Řihák, Alois Semela, Vladimír Kovařík

Stezka
Centrum D

Typ
Restaurace, kavárna, hotel

Adresa
Kounicova 680/6, (Veveří), Brno, Střed

MHD
Česká (trolejbus 32,34,36)

GPS
49°12'03.0"N 16°36'17.0"E

Památková ochrana
nemovitá kulturní památka

Související objekty